Článek
Bohužel jsou stále obchody, kde o samoobslužných pokladnách ještě neslyšeli, nebo se jim z nepochopitelného důvodu brání. Přitom na běžný nákup není lepšího řešení. Obvykle na ně chodí ti, kteří s nimi umí pracovat, takže i případná větší fronta rychle postupuje. A člověk je brzy venku.
Klasická pokladna je peklo
Když ale samoobslužná pokladna není k mání, je třeba jít na klasickou. Pravda, skenování položek a vážení zboží zvládá „žena za pultem“ o poznání rychleji než já na samoobslužné pokladně. Ale je třeba připomenout, že lidé ve frontě mají o dost větší nákupy. Někdy to vypadá, že budují kryt, do kterého si chtějí na několik měsíců zalézt. A tyhle zásoby jim pomohou přežít. A radši je nakupují pravidelně, každý týden.
Takže prostě stojíte v nekonečné frontě, hledíte dopředu, jak lidem přetékají nákupy z košíků a jak je poctivě vyrovnávají na gumový, ušmudlaný a kdečím politý pás desítky položek, které po namarkování zručně hrnou zpět do vozíku. Ten poté přesunou ke svému vozu, věci opět přehází do auta, aby je mohli před domem znovu přesunout jinam – asi do toho protiatomového krytu.
Pokud nedojde k problému, ještě se to dá nějak vydržet. Ale jakmile nesedí cena na regálu s cenou na pokladně, jakmile se pokladní překlikne, nebo vznikne nějaká jiná nesrovnalost, nastávají muka. Je třeba zavolat nadřízenou, která disponuje magickým čipem nebo kartou, pomocí které lze namarkovaný nákup editovat. Něco smazat, nebo upravit počet položek. A proč to nemůže udělat ta sama pokladní a musí někoho volat? Patrně proto, že nábor pokladních probíhá podobně, jako se o tom mluvilo ve filmu Černí baroni:
„Dělnická třída vám dala důvěru a vaší povinností bude dokázat jí poctivou prací, že si jí co?“
„Zasloužíme.“
„Naše jednotky jsou jednotky pracovní, takže budete sloužit beze zbraně, protože tolik důvěry vám zase naše pokroková dělnická třída dát nemůže.“
Takže ano, paní sedící za kasou důvěru pracovat s penězi a markovat zboží mají, ale ne tak velkou, aby mohly editovat položky. Příležitost patrně dělá zloděje a tohle by byla snadná cesta k tomu, jak se známým ve frontě trochu oškubat chlebodárce.
Vyhledejte tu bez důchodců
Přetékající nákupní vozíky rodinek se ještě dají přežít, když nenastane nějaký problém. Horší je to s těmi dříve narozenými. Nic proti důchodcům, chápu že na to mají vzhledem k věku určité právo. Také mou nevrlost nevyčítám jim, ale spíše supermarketům, že pro ně nevyčlení speciální pokladny. Prospělo by to úplně všem. Když mohou být kasy na menší počet položek, proč by nemohly být pokladny od určitého věku?
Pokud byste to považovali za diskriminaci, klidně si do takové někdy stoupnete a rázem zjistíte, že pokud se dá mluvit o diskriminaci, tak jedině o té pozitivní. Od té doby si budete dávat dobrý pozor na to, aby ve frontě, ve které stojíte, žádný důchodce nebyl. Jinak zažijete klasickou souhru na sebe navazujících situací.
Je to stále stejné
Začíná to vykládáním zboží na pás. Ten, mrška, jede rychleji, než se to stíhá vykládat z košíku. Najednou je celý pás plný, zastavil se, ale věci už není kam dávat. Následuje složité cupitání kolem celé délky pásu a hledání volných míst, kam by se celý nákup dal narovnat. A do toho začne pokladní markovat, pás se rozjíždí, stále se vykládá, naúčtované položky se ale už začínají kupit v odkládacím prostoru.
Kartičku, ještě kartičku. Co na tom, že zákaznická kartička v obchodě nikdy žádný benefit nepřinesla a že slouží patrně jenom k monitoringu zákaznických nákupů. Čas od času se ale objeví sleva „pouze na kartu“ a byla by škoda jí nevyužít. Se slzou v oku vzpomínám na dobu, kdy se karta podala pokladní, ta ji načetla a jelo se dál. Teď, díky samoobslužným čtečkám jsme svědci desítek pohybů kartou před čtečkou, ale seniorovi se stále nedaří ji načíst. Nakonec ji pokladní rezignovaně vezme do rukou a načte ji sama. To to nešlo hned?
Jenomže tenhle prostoj, ten se vymstí. Najednou se prostor pro namarkované zboží nebezpečně zaplnil a další věci není kam dávat. Pokladní dává nelibým pohledem a úšklebkem najevo, co si o tom myslí. Vytáhne alespoň lahev s vodou a využije volný čas k osvěžení. Položky z odkládací plochy začínají mizet, ale ne v takovém tempu, jak si pokladní představuje. Svou obrovskou rukou bez mrknutí oka zmáčkne a posune artikly tak, aby si vytvořila prostor pro další.
Moc si ale nepomůže. To, co urychlila během markování, to jí teď zdrží na konci. Zatímco hlásí celkovou sumu k zaplacení, nakupující senior bez jakékoliv reakce stále svým tempem ukládá namarkované zboží do košíku nebo do tašky. Žádný jiný úkon se neděje, jen toto. Jakmile je všechno zboží na svém místě, nastává ten spásný okamžik – vytažení peněženky. Chvíle napětí, jak to dopadne.
A dopadne to jako vždycky. Žádná karta, ale hezky postaru, s hotovostí. Z peněženky vytažená bankovka vyšší nominální hodnoty, která vypadá jako by právě vyjela z tiskařského stroje, je předána pokladní. V tu chvíli se i ateista modlí, aby nepřišla ta otázka. Ale ona přišla. Ano, tušíte správně, dotaz na drobné. V tu chvíli nastává další tragikomedie, kdy senior vysype obsah své peněženky na kasu a pokladní si odpočítá, kolik drobných potřebuje. Pozitivně tato situace končí ve chvíli, kdy obnos dostačuje. Kdež ne, musí si senior všechny drobné zase uklidit.
Peníze jsou vráceny, ještě letmé a rychlé přepočítání, zda je vše v pořádku, kontrola účtenky dlouhé jako šála a pozvolný odchod od kasy. Hurá, zase jsme se o pár desítek centimetrů posunuli a možná že s nakoupenou snídaní stihnu doma oběd.
Nejde to jinak?
Znovu opakuji, tento text není zaměřen proti seniorům. Je zaměřen proti obchodům. Tam funguje tempo a systém, který starší lidé prostě nejsou schopni zvládat a prokazatelně jsou tím nejslabším článkem celého lidského řetězu. Nebylo by na místě vybudovat právě pro ně speciální kasy, kde by měli na vše dostatek času a my spěchající, bychom kvůli tomu nemuseli měnit výrazy ve tváři?
