Článek
V reakci na diskuzi pod jedním z mých minulých článků jsem se rozhodl napsat shrnutí svého názoru na jeden z nejčastějších argumentů, který se tam objevoval. Článek pojednával o problematice manželství pro všechny.
Lidé, kteří jsou proti narovnání partnerských svazků, jako hlavní argument v komentářích používají to, že to odporuje přírodě. Jenže příroda nic jako manželství muže a ženy neplánovala. Dokonce ani monogamní svazky nejsou v přírodě nic, co by bylo obvyklé. Samozřejmě, některé druhy udržují partnerské vztahy, jenže je to spíše výjimka než pravidlo. Manželství není přirozené a to hned z několika důvodů, které si dále vyjmenujeme a rozebereme.
Dokonce samotná partnerská věrnost je něco, co odporuje přírodním instinktům živých tvorů. Jde totiž o to, aby ti nejsilnější a nejchytřejší předali svojí genetickou informaci tolikrát kolikrát budou schopní. To příroda doopravdy zamýšlela v souvislosti s pářením. Tady narážíme na rozkol mezi přírodou a lidmi nastavenými morálními zásadami.
Lidé totiž většinou berou promiskuitu jako něco nepatřičného, což může být pro mnohé varovný signál při seznamování. Jenže z přírodního hlediska by to mělo být naprosto v pořádku. Pokud tedy argumentujeme přírodou, měli bychom se prvně zamyslet, co je ten přírodní záměr, na který se odkazuji. Možná bychom potom viděli, že většina lidského chování odporuje přirozeným pudům.
Záměry přírody
Samotný vztah muže a ženy založený na citech a věrnosti je něco, co samo o sobě nemáme v genech. Ty totiž s živočichy, kteří se rozmnožují pohlavně, měly celkem přímočaré plány. Byly založené na tom, aby ti nejlepší samci oplodňovali největší možný počet samiček. To se sice u některých mužů děje, ale většinou je to spojeno s následnou problematikou matek samoživitelek a následně je to společensky odsuzováno.
Pokud tedy jako muž před pohlavním stykem neporazíte v souboji všechny ostatní muže, kteří jsou poblíž, nebo máte styk pouze za účelem zábavy namísto plození dětí, tak rozhodně odporujete přírodě. Podívejme se třeba na způsob, jakým žijí lvi. Jejich smečku tvoří jeden dominantní lev, který oplodňuje ostatní lvice včetně vlastních dcer.
Samozřejmě najdeme ve světě zvířat i takové druhy, které si nějakou formu dlouhodobých vztahů udržují. Příkladem mohou být labutě, které zůstávají s partnerem po celý život a dokonce jsou schopné po svém partnerovi truchlit. Jenže ve většině ostatních druhů takové chování rozhodně nenajdeme.
Jsme dál než zvířata
Kromě toho, že někteří z nás odporují tomu, jak to příroda chtěla tím, že uzavíráme manželské svazky, tak je mnoho dalšího, čím jdeme přímo proti ní. Když zůstaneme u partnerských vztahů, tak je toho mnohem více. Například pohlavní styk by měl být pouze na plození potomků. Takže jakákoliv forma antikoncepce je proti přírodě.
Dále tu máme zdravotnictví. Pokud má někdo nějakou nemoc, byť jakkoliv lehkou, tak podle přírodních záměrů by jim neměla být poskytována pomoc. Zkrátka silnější přežije a následně se bude moci rozmnožit. My ostatní, kteří jsme například krátkozrací nebo nás trápí cokoliv jiného, bychom měli být vyhnáni ze společnosti. Nebo udržování seniorů pomocí zdravotnictví nebo vyplácení důchodů je něco, jak si příroda život na zemi nepředstavovala.
Dále tu máme věci jako konzumaci mléka, oblékání, úprava potravin a mnoho dalšího, co děláme každý den a také to přímo odporuje přírodním záměrům. Proto je argumentování tím, že je něco proti přírodě, zcela scestné. Denně každý z nás provádí celou řadu věcí, co bychom podle přírody dělat neměli. Koneckonců samotné manželství je sociální a ne přírodní konstrukt. Z přírody může vycházet vztah a láska, které ale omezením manželství nezabráníme. Proto neexistuje důvod, proč homosexuálním párům toto právo upírat, jsme přeci společensky dál než zvířata.
Historie manželství
Lidé, kteří argumentují tím, že manželství jako svazek muže a ženy je s námi tisíce let, mají pravdu. Jenže často zapomínají, že i přes dlouhou historii prošlo manželství řadou změn. To, jak ho známe nyní, je na hony vzdálené tomu, jak to bylo dříve.
Ve starověkých říších jako byl Egypt nebo Mezopotámie vznikaly svazky pouze z ekonomických zájmů. A upozorňuji, že toto nebyly ony klasická křesťanská manželství jaké známe dnes. Uzavření takového svazku bylo pro lepší rozhodování, komu připadne majetek po úmrtí.
Většina společností a kultur v minulosti muže a někdy ani ženy nelimitovali v počtu „zákonných“ partnerů. Šlo totiž o to, aby se taková rodina byla schopná uživit. Proto čím bohatší muž byl, tím více mohl mít manželek. Stejně jako v naší společnosti převažují chudí nad těmi bohatými, tak se postupně vžily svazky monogamní. Zkrátka bylo výrazně více mužů, co dokázalo uživit pouze jednu partnerku.
Ve středověku bylo manželství uplatňováno zase hlavně mezi vládnoucí vrstvou. Ovšem život plný moci a peněz nezaručoval spokojené manželství. Tehdy byly svazky brány jako nástroj mezinárodní politiky. Často se dopředu domluvily, aniž by se budoucí partneři kdy viděli.
Závěrem
Každý samozřejmě může mít názor jaký chce. Pokud je však podložený argumenty, které nedávají smysl, tak se diskuze vést nedá. Je to jak se říká: „jeden o koze a druhý o voze.“ Narovnání práv mezi heterosexuálními a homosexuálními páry není nic, co by kohokoliv ohrožovalo. Navíc mnohým by to pomohlo, aby ve svých vztazích měli stejné práva a povinnosti, jako mají lidé v manželství.
Zdroje:
