Článek
Proč je tedy český Chcimír tak rusofobní a požaduje pravý opak toho, na čem obyvatelům dnešního Ruska natolik záleží, že je to pro ně dokonce důležitější, než záměry zbožňované hlavy státu? A proč jiní tak tvrdošíjně ignorují fakt, že dnešní Američané, ať už mají názory sebepotrhlejší, ve velké většině nepodporují ozbrojenou intervenci v zahraničí?
Neustálé srovnávání Ruska s USA představuje normálně zastydlou studenoválečnickou posedlost ruské propagandy, která si zakládá na tom, že její země byla kdysi „téměř“ srovnatelnou supervelmocí jako západní protějšek, že tedy musí i dnes „patřit do stejné kategorie“ - ačkoliv se tento zaostalý stát za Putina spíše postupně proměňuje v čínského satrapu. Nerozumím tomu, jaké jiné důvody takového přirovnávání existují, pokud výsledek snažení je naprosto nedbalý a nedokáže zachytit podstatné rozdíly mezi oběma státy.
Nežiju-li v Rusku a nežiju-li v USA, mohu se hodiny a hodiny bavit o podivnostech jejich vnitřní politiky, postojích k otázce X nebo Y, která se mě může dotknout jako „světoobčana“, ale ve svých přímých důsledcích se mě netýká.
Mám-li diskutovat o tom, jaký je realistický pohled na obě země z hlediska mezinárodní bezpečnosti, podstatné je, nakolik jsou jejich občané ochotni účastnit se ozbrojených jatek v jiných zemích a zda mezi nimi vládnou dobyvačné choutky, pokud jde o území sousedů.
Američané ve své většině válčit nechtějí. Pro valnou část Rusů představuje naopak válka cosi jako smysl osobní i kolektivní existence; zcela se k ní upínají.
Je tak těžké si tyto klíčové rozdíly připustit a prostě je uznat?
