Článek
Dospělý člověk je zvyklý na práci, směnný provoz, osmihodinové směny a na případnou buzeraci na pracovišti. Ale co děti?
V létě, v zimě, v dešti, sněhu… Stále ta stejná písnička. Vstaň, umyj si zuby, posnídej (někdy ani to ne) a utíkej. Ne že přijdeš pozdě a ne že v bakalářích zasvítí ,,koule". Další den jako přes kopírák. Dítě doběhne s funěním do školní budovy, usedne do lavice, a pokud má z pekla štěstí, tělocvikář jej neprožene o sedmé hodině ranní po hřišti. Pokud štěstí nemá, sedá si na své místo uřícené a s krásnou vyhlídkou matematiky hned první hodinu.
O přestávce sotva stihne záchod. Na ten se mu začalo chtít už během ,,matiky", možná samým strachem z ,,koule", možná jen prochladlo v sedm ráno na hřišti. Každopádně se zdráhalo přihlásit, jestli může na WC, tak teď to bude časově těsné. V další hodině se raději ani nenapije, jelikož paní učitelka učila ještě za ,,socíku", takže řekne, že na občerstvení je určená přestávka (jako dítě si tento přístup ještě pamatuji).
Pokud má dítě ve třídě kamarády, může si gratulovat. Pokud jde o zvláštní osobnost, od kolektivu schytá posměšky a nepochopení. Své speciální studijní potřeby raději řešit nebude, neboť by jej prohnali skrz psychologicko-pedagogické poradny, které si (vlastní zkušenost) občas mohou podat ruce s výslechy na StB.
Domů přijde dítě pozdě odpoledne, protože měli v rozvrhu ještě ,,dílny". Za celý den jej nenadchl ani jeden předmět. Bohužel pro rozvoj a koníčky taky není čas, vše zhatily domácí úkoly. Koneckonců, co by tak ještě ten malej harant chtěl? Však dospělí taky chodí do práce celý týden. Jaksi se však zapomíná, že onen dospělý pracuje dobrovolně a za mzdu. Ne, není to špatný sen, je to školství 21. století. V době, kdy má každý lump práva větší než jeho oběť, nemá nevinné dítě právo na nic. Jen sklonit hlavu a nechat si ukrást devět let života.
Cesta z tohohle začarovaného kruhu je ovšem nesnadná. Reorganizace pojetí školství jako takového by vyžadovala absolutní restart a do toho se nikdo nechce pustit. Přitom je dokázáno, že právě duševní pohoda má vysoce pozitivní vliv na kognitivní výkony. Nehledě na skutečnost, že to, co se mozek dítěte učí celé měsíce, dorostenec zvládne během pár dní. Zkrácení docházky a zefektivnění výuky je tedy bezpochyby namístě. Nezbytné je zlepšení individuálního přístupu kantorů k potřebám jedince a přehodnocení systému probírání látky.
Za zmínku určitě stojí také názor světoznámého historika Terryho Dearyho, který razí teorii, že děti by měly ukončit povinnou školní docházku v jedenácti letech a poté by jim měl být dopřán osobnostní rozvoj a podpora jejich přirozeného talentu k dosažení co největších životních úspěchů.
Zdroj:
Wikipedie.cz
