Článek
Učím český jazyk a literaturu na druhém stupni základní školy. Když mají někteří žáci v hodině splněný úkol o hodně dříve než ostatní, vždy jim říkám, že si mohou číst knihu.
Ojediněle se vyskytnou žáčci, kteří moje hodiny milují, rádi čtou. Z těchto si vždy dělám tak trochu legraci, že si ve škole zcela legitimně přečtou téměř celou domácí knihovnu.
Většina dětí mi však odpoví, že nečte a že je čtení nebaví. Chtějí koukat do mobilu, což mají ovšem zakázané.
Děti napodobují své rodiče
Nemyslím si, že by dnešní děti byly hloupější, než byly předešlé generace. Myslím, že z dětí dělá hlupáky nastavení současné společnosti.
Když vidíte na ulici mladé maminky s kočárkem, často mají co dělat, aby se ostatním vyhnuly, protože buď zapáleně telefonují, nebo sledují něco v mobilu. Děti své rodiče napodobují. V tom dobrém i v tom zlém.
Děti neznají běžná slova
Je zcela evidentní, že čtou spíše děti, které k četbě od malička vedou jejich rodiče. Bohužel takových dětí je čím dál tím méně. Rodiče už dětem v útlém věku nečtou pohádky či jiné dětské knihy, nehovoří s nimi o tom, co si společně přečetli.
Myslím, že přesně to je důvod, proč mají děti tak malou slovní zásobu a ve škole problém s pochopením textu. Žáci neznají například slova alej, stromořadí, architektura, kořenka, salaš. Nedávno se mě žák šestého ročníku zeptal, jestli Karel Čapek je jméno a příjmení. Podotýkám, že žák nemá žádné podpůrné opatření.
Netflix je lepší
Děti neznají klasické české pohádky, s nimi se často seznamují až ve škole a na otázku, jakého znají spisovatele, v posledních letech odpovídají, že Walta Disneyho.
V šestém ročníku se probírá lidová a autorská pohádka. Z českých pohádek už děti znají pouze Krtečka, ze zahraničních právě kreslené pohádky z dílny Walta Disneyho. Většina dětí nezná ani klasické pohádky z Večerníčku.
Některé starší děti sice čtou, ale většinou pouze fantasy knihy. Ostatní znají dokonale repertoár Netflixu.
Odborníkem na školství je celý národ
Ministerstvo školství chystá nové vzdělávací programy, které může připomínkovat široká veřejnost. Zdá se, že školství je jediný obor, kterému rozumí celý národ.
Jak by asi vypadalo, kdyby například kuchařky a uklízečky radily třeba daňovým poradcům, jak mají řešit daňové problémy? A přesně to se děje ve školství.
A tak se ptám, kam až bude pokračovat hloupnutí českého národa? Snižování nároků ve školách k lepším znalostem a schopnostem rozhodně nepřispívá.
