Článek
Odborníci se shodují, že letošní maturitní testy z matematiky i češtiny byly v určitých ohledech náročnější, než tomu bylo v minulých letech. Já se jako češtinářka mohu vyjádřit spíše k maturitnímu didaktickému testu z češtiny, který dle mého soudu i soudu dalších odborníků obsahoval nejasné formulace a kladl vysokou náročnost na analýzu textu a jeho porozumění, což mohlo činit problém především studentům středních odborných škol. Dalším diskutovaným aspektem je časový limit. Osobně se pozastavuji nad tím, že maturitní didaktický test z češtiny obsahoval úlohy, které nejsou součástí výuky středních škol, naopak literatury v něm bylo poskrovnu.
Nesnáz, na kterou se často poukazuje, tkví v tom, že studenti odborných škol nejsou na maturitní zkoušku připravováni způsobem, jakým se to děje u gymnazistů. Z praxe vím, že rozdíl ve výuce českého jazyka na střední odborné škole technického směru a na gymnáziu je mnohdy markantní, což studenty odborných škol značně znevýhodňuje.
I přes tento rozpor mám ale za to, že student jakéhokoli oboru by měl státní didaktické testy zvládnout. To se týká i ostatních částí maturitní zkoušky. Problém je spíše v tom, že Cermat, ačkoli se holedbá tím, že vše má na starost komise odborníků, nedokáže zajistit jednoznačnost odpovědí a konzistentní náročnost zkoušek. Letos se oproti předchozím rokům změnil i styl testů. To platilo pro deváťáky i pro maturanty. To může souviset i s personální změnou na postu ředitele Cermatu.
Současné nároky na žáky devátých tříd a maturanty se neslučují s tím, co hlásá MŠMT a jemu přidružené organizace odborníků. Na jedné straně tu máme plošný tlak na snižování nároků pro žáky základních škol ve formě nových vzdělávacích programů, na straně druhé jasné požadavky na znalosti.
MŠMT ve svých nových RVP mluví o kompetencích, učivo nedefinuje. Důraz se klade na porozumění a kreativitu. Memorování se stalo přežitkem. Není jasné, jak se žáci mají dobrat k výsledným kompetencím, když by se měla vypustit teorie, která učení zpaměti prostě vyžaduje. Těžko opravíte motor, když neznáte jeho součásti, těžko zvládnete napsat správně tvrdé a měkké i, když k pravidlům českého pravopisu budete přistupovat s kreativitou.
V souvislosti s didaktickými testy se v poslední době skloňuje spojení „zločin na dětech“. Skutečným zločinem na dětech není existence didaktických testů ani jejich náročnost. Skutečným zločinem je nejednotnost našeho systému vzdělávání. Skutečným zločinem je to, že hlásaný přístup k žákům na základních školách mnohé mylně přesvědčil o tom, že k dalším studijním úspěchům stačí umět písmenka a mít dostatečné ego.
Při vstupu na střední školu se ale mnozí rychle přesvědčí, že tomu tak není. Jen díky systému „oprašování“, který jsme ve školství nastolili, se studenti psychicky hroutí při prvním tlaku na výkon. Dnešní žáci a studenti nepřistupují k problému tak, že je třeba na sobě zapracovat, překážkám se postavit čelem a dokázat je překlenout. Dnes si žáci a studenti stěžují. Na základních školách jsou bohužel mnohdy vyslyšeni, maturanti píší petice, které ovšem jen rozvíří vody, ale většinou nepřinesou kýžený efekt. A to je to, co by si dnešní studenti měli uvědomit. Nikdo se prostě nezblázní z toho, že umí písmenka a mají dostatečně silné ego, přestože jim to léta samozvanci z neziskových organizací vtloukali do hlavy.
A tak pamatujme na to, že MŠMT pokrytecky „káže vodu, pije víno“, což ubližuje především žákům a studentům.
Zatím se však zdá, že střední a vysoké školy i přes určitý tlak, kterému musí čelit, nehodlají ze svých nároků příliš ustupovat, což považuji za pozitivní. Dokud tu tedy bude alespoň současná náročnost kladená na deváťáky, maturanty i vysokoškoláky, bude naše školství stále na solidní úrovni.
Zdroje:
