Článek
Jestli to bude podobné jako s financováním nepedagogických pracovníků, bude za chvíli nutné přemýšlet o tom, kdo zaplatí učitele.
Financování nepedagogických pracovníků mělo podle ministra školství Mikuláše Beka přejít na kraje a obce již od letošního září. Koalice po kritice ustoupila tlaku a nový způsob financování nepedagogů by měl platit od nového roku, aby měly kraje, obce i školy více času na přípravu. Způsob financování nepedagogických pracovníků je součástí novely školského zákona, která by se měla znovu projednávat 28. května.
Mezi nepedagogické pracovníky nepatří jen kuchařky, školníci, uklízečky, ale i administrativní pracovníci. Stále je mi určitou záhadou, jak mohou existovat státem dané platové tabulky pro nepedagogické pracovníky, v nichž jsou uvedené nižší platy, než je touto vládou stanovená minimální mzda. A zase jsme u toho. Rozdíl musí někdo zaplatit. Je veřejným tajemstvím, že ředitelé škol dorovnávají nepedagogickým pracovníkům platy z peněz určených pro pedagogy. Ano, chápu nepedagogické pracovníky, že chtějí mít určitou jistotu, kterou jim financování z MŠMT přináší. Na druhou stranu jako učitelka souhlasím se změnou financování nepedagogických pracovníků, přestože to není názor příliš populární.
MŠMT pošle školám asi deset miliard korun na pokrytí platů nepedagogických pracovníků pro čtyři poslední měsíce kalendářního roku. Podle předsedy školských odborů Františka Dobšíka bude ale více než miliarda chybět. A je to tu znovu, rozdíl bude muset někdo zaplatit. Ano, zaplatí jej školy z peněz pro pedagogické pracovníky. Podle Dobšíka již v tuto chvíli školy nevyplácí učitelům odměny, protože není jasné, jestli tyto prostředky nebudou muset použít na platy nepedagogů.
Koalice by konečně měla své sliby také sama financovat. To se týká financování nepedagogických pracovníků a třeba i zmíněného návrhu na bezplatný přísun dámských hygienických potřeb do škol a všech veřejných institucí. Pokud se jako stát chceme ohánět „menstruační chudobou“, co takhle místo nesystémových kroků udělat jeden systémový a snížit hranici DPH na tyto hygienické potřeby? Daňová sazba 21 procent na tyto potřeby je totiž jednou z nejvyšších v Evropě.
Jsem učitelka na druhém stupni základní školy. Žáci mají k dispozici bezplatně toaletní papír i papírové ubrousky na utření rukou. Papírové ubrousky mají k dispozici i v zásobnících ve třídách. Pan školník se několikrát ročně „baví“ tím, že ze záchodových mís vytahuje celé role toaletního papíru, které tam žáci zřejmě z nedostatku podnětů naházeli. Papírové ubrousky ve třídách se staly tak populární, že většinu žáků už ani nenapadne, že by si mohli koupit kapesníky. Odměnou jim budiž věčně odřený nos. A podobně to dopadne, když budou na školních WC dámské hygienické pomůcky. Rozdíl bude v tom, že školy budou muset ještě řešit ucpané odpady, což se může také docela prodražit.
Menstruační chudoba se týká velmi nízkého procenta české populace a je předmětem zájmu především různých neziskových organizací. Ano, v České republice je určité procento obyvatel, které se potýká s chudobou, ale to neznamená, že bychom kvůli tomu měli plošně aplikovat jakékoli populistické kroky. Pro tyto rodiny je zde systém sociálních dávek, které by asi stokorunovou měsíční položku měly pokrýt.
Valná většina rodičů s pokrytím výdajů souvisejících s hygienickými potřebami svých dcer nemá problém. Děti naší školy mají v 99 procentech případů na sobě celkem drahé značkové oblečení, rodiče je vozí do školy drahými auty, v tom lepším případě žáci přijedou na elektrické koloběžce, větší sportovci na kole. Mnozí rodiče nemají problém poslat dítě několikrát ročně na lyžařský výcvik či další pobytové exkurze a výlety pořádané školou.
Až se tedy bude řešit, kdo zaplatí nepedagogické pracovníky, měla by vláda myslet na to, že tento krok by neměl být dotován z peněz pro pedagogy. A až se bude řešit, kdo zaplatí menstruační pomůcky do škol, co takhle oslovit neziskové organizace, které jejich bezplatný přísun podporují?
Zdroje:
