Článek
Jsem Kristýna a právě jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. Pocity, které mě teď zaplavují, jsou směsí radosti a zmatku. Radost z nového života, který ve mně roste, ale zmatek z toho, že nevím, čí přesně je to dítě. Musím se svěřit s něčím, co mi leží na srdci a co si sama nedokážu plně vysvětlit. Jak to všechno začalo? Prostě tím, že jsem chtěla dělat něco, co je skutečně bláznivé.
Jsem těhotná a nevím, čí to dítě je
Rozhodla jsem se před nějakou dobou, že se nechci vázat. Po několika nevydařených vztazích jsem chtěla být svobodná, žít život plný zážitků bez závazků. To vedlo k tomu, že jsem si dovolila být trochu více spontánní a neopatrná, než je obvykle můj způsob. Ačkoliv jsem měla již půl roku stálého partnera, byl pořád v práci, takže jsem ho viděla jen večer. Sex jsme sice měli, protože on ho měl rád, ale to nestačilo. Já ho chtěla mít vedle sebe pořád, chtěla jsem si užívat lásku, romantiku a dobrodružství. Ale co mám celé dny doma dělat sama?
A pak přišlo rozhodnutí, které mi změnilo život. Stalo se to jednoho zvláštního dne, kdy jsem se setkala se třemi muži, se kterými jsem měla blízký vztah. Byl to den plný emocí a nečekaných setkání, a než jsem se nadála, stala se intimnost. Nejprve ráno s bývalým kolegou z práce, poté odpoledne s kamarádem, se kterým jsem si to rozdala ve fitku a večer s mužem, kterého jsem potkala na večírku. S tím jsem měla sex na záchodě a bylo to naprosto vzrušující.
Měla jsem tři románky během jednoho dne, partnerovi to neřeknu
Měla jsem partnera, s nímž jsem si byla nejistá, kam náš vztah směřuje. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byl to šok. V prvním momentu paniky a nejistoty jsem se rozhodla říci, že dítě je jeho. Cítila jsem, že to je jediný způsob, jak zachovat alespoň zdání stability a normálnosti. Ale já tušila, že jeho určitě nebude. Poslední dny to s ním nebylo tak dobré, jako s těmi muži, které jsem viděla.
Ale jak týdny plynuly, moje obavy rostly. Bojím se, že pravda jednoho dne vyjde najevo. Bojím se reakce mého partnera, pokud zjistí, že dítě není jeho. A co víc, bojím se, že ztratím schopnost udržet všechna tato tajemství. Musím čelit důsledkům svých rozhodnutí. Musím najít odvahu se s tím poprat. Tak prostě nechám přítele, ať se stará a budu se modlit, aby nikdy nevyšlo najevo, že dítě není jeho. Snad mu bude alespoň trochu podobné. Jestli ne, bude to pěkný problém. Ale i tak mám stále dobrý pocit, že jsem si trochu v životě užila toho, co mi tolik chybělo.
Zdroje: autorský text a příběh Kristýny
