Článek
Tisíc lidí, tisíc chutí. Není tedy divu, že si zahajovací ceremoniál Olympijských her v Paříži získal jak příznivce, tak odpůrce. Přestože letošní olympijské hry nesleduji, poté, co se na mě ráno po otevření internetu vyvalila lavina panické hrůzy, že „Paříž posedl Satan a jeho LGBT stoupenci,“ nějak mi to (obzvláště po jistých videoukázkách) nedalo, a protože se řídím heslem „Nesuď, dokud neznáš,“ nakonec jsem si pustila záznam ceremoniálu. A musím říci, že jsem v šoku.
Co je moc, to je moc
Ač možná někteří mí čtenáři po článku o kostele v Avdijivce nabyli opačného dojmu, přiznám se, že nejsem stoupencem křesťanské víry, a tudíž jsem byla k výkřikům o Satanovi velice skeptická, ba mi přišly lehce úsměvné. Koneckonců, křesťané mají s olympijskými hrami problém dlouhodobě. Někteří, dovolím si říci, „trochu fanatičtí“ věřící hledají satanistické symboly úplně na každé olympiádě a nejradši by celé hry zakázali.
Tentokrát se ale opravdu nedivím, že křesťany ony „umělecké projevy“ pohoršily. Součástí ceremoniálu bylo totiž i vystoupení, kde tzv. drag queens, ale budeme-li nazývat věci pravými jmény, klidně můžeme říci rovnou „polonazí muži převlečení za ženy,“ imitovali obraz Poslední večeře Leonarda Da Vinciho, přičemž postavu Ježíše ztvárňovala žena. Nevím, proč mají někteří omezenci potřebu komentovat její váhu, mě spíš znechutilo to, že se ve scenérii nacházely i děti, stejně jako v dalších sexistických vystoupeních. Aby toho nebylo málo, z tácu plného jídla vylezl namodro natřený nahý muž omotán květinami, jenž poté lezl po stole a zpíval.
Very classy Mr President pic.twitter.com/YdlXGEtvlj
— MEGANUTRIA (@meganutria) July 26, 2024
Ačkoliv jsem jako malá hrávala v divadle, dlouhodobě se věnovala umění a jsem zkrátka stoupencem toho, že kreativitě se meze nekladou, stále platí, že co je moc, to je moc. Není nic špatného na tom ztvárňovat obraz, ale je třeba dbát jistých kulturních hodnot a přistupovat k nim s respektem. Jestliže ono „umělecké vyjádření“ slouží pouze jako výsměch určité skupině obyvatel, pak to nemá s uměním nic společného. Nehledě na mou sexualitu a politický názor, tohle zkrátka považuji za ubohý akt „progresivního smýšlení,“ který si bere lidská práva a kulturu jako rukojmí pro šíření nenávisti, což je nechutné, zvrácené a opovrženíhodné.
🔥🚨HAPPENING NOW: The 2024 World Olympics in Paris is is receiving an extensive amount of backlash for their opening ceremony.
— Dom Lucre | Breaker of Narratives (@dom_lucre) July 26, 2024
They first had a woman depicted with decapitated head singing, the they had ‘obese’ women and drag queens recreate the paining “Jesus Last Supper.”… pic.twitter.com/HRZrLxEpvv
Patří do sportu sex?
Nedávno jsme tu řešili, zda do sportu patří politika. Nyní bychom si mohli tu stejnou otázku položit ohledně sexu, na tu nám už ale odpověděli sami organizátoři. Thomas Jolly, jenž zahajovací ceremoniál režíroval, sám sebe v rozhovoru pro British Vogue označil jako „queer“ a řekl, že se snažil, aby se každý cítil reprezentován. Upřímně, já na místo reprezentace cítila spíše stud. Reprezentována byla možná tak Ukrajina, jejíž vlajka visí společně s francouzskou na radnici v Paříži (proč?!), transvestité a emisní povolenky, jelikož je opravdu zajímavé, že sportovci přijíždí na obrovských lodích po řece, nad městem se prohání práškovací letadla a všude vybuchují tuny pyrotechniky, zatímco běžný pracující člověk v Evropě žmoulá papírové brčko a pomalu kope hrob své staré benzínové škodovce. Kdepak je ta ekologie, hm?
Většinu vystoupení tedy tvoří již zmiňované drag queens, což jsou osoby (nejčastěji muži) v převleku herecky ztvárňující extravagantní ženy. Nechápejte mě špatně, na drag shows není nic zlého, je to prostě druh avantgardního umění pro dospělé a na světě má své místo, ovšem rozhodně jím není zahajovací olympijský ceremoniál. Kriticky se k této akci vyjádřila například i indická herečka Kagana Ranaut, jež na svých sociálních sítích napsala: „Proč nemůže sex zůstat v našich ložnicích? Co to má co dělat s národní identitou? Tohle je bizár!“ Nadále se vyjadřovala i k účasti dětí, znesvěcení Ježíše a pohoršilo ji i vystoupení kapely Gojira, v němž figurovala Marie Antoinetta s uříznutou hlavou a kolem stříkala umělá krev.
No, potěš, chudák královna. Marie Antoinetta je samozřejmě neodmyslitelnou součástí francouzské historie, která si žila v přepychu, kdežto lid se utápěl v chudobě, vážně je ale její poprava to, na co jsou Francouzi nejvíc hrdí? I když, říká se, že manželka Ludvíka XVI. byla závislá na sexu a provozovala ho i se ženami a s dětmi, takže možná do duchu olympiády zapadne, navíc její vysoké účesy by potěšily nejednu drag queen, ale opravdu to muselo zajít až tak daleko? Co přijde příště, rovnou celá guillotina? Jak to má obyčejný člověk chápat? Není divu, že z toho mají lidé, obzvláště ti pobožní, husí kůži. Krev a násilí, to už je prostě poslední kapka.
Nic víc než politika
Asi už nemá cenu se tu dohadovat kvůli diskriminaci ruských sportovců nebo bezpohlavnímu oblečení Čechů, jelikož zahajovací ceremoniál dokázal, že letošní olympiáda je skutečně jen „politická fraška v duchu anti-konzervatismu“ a veškerá úcta i hodnoty z ní vymizely. Vlastně bych nyní řekla, že ten náš rádoby balóňák je na tuto akci jako stvořený a Rusové můžou být rádi, že jsou účasti této obskurní šarády ušetřeni.
Hledat pod pěti kruhy Satana je zas druhý extrém, nemusíte být ale křesťan, ani konzervativní heterosexuál, abyste viděli, že otevřenost ohledně sexu ve společnosti zašla už příliš daleko. Mám takový pocit, že si organizátoři prostě řekli: „Hele, pokusíme se naštvat co nejvíce lidí!“ a je jen otázka, zda zde vůbec ještě uvidíme nějaký sport. Nicméně i kdyby ano, já vypínám televizi…
