Článek
No, jo, další chytrá Horákyně promluvila, říkáte si. Ale na každém šprochu je pravdy trochu.
Už jen pokud si vezmou dospělí do ruky novější učebnice, které nepamatují Jana Žižku, když měl ještě obě oči, někdy oni sami nerozumí zadání. Ať už mají vysokou nebo jen výuční list. Poté zasedá kmenová rada, žhaví se počítač a vytahují sešity z vašeho mládí, aby se nalezlo řešení.
K zadání příkladu v takových případech mnohdy chybí to pověstné: „Co tím chtěl, básník říct?“.
Nebo jsou autoři učebnice schopni semlet živý s mrtvýma. Místo příkladu, kde pekař udělá pět housek a pekařka jen tři. A otázka zní: „Kolik housek udělali dohromady?“. Smícháme jablka a hrušky, děti jsou pak zmatené.
V reálném životě, kdy máme třeba v jedné peněžence 4 české koruny, 2 eura a 3 dolary, nemůžeme jejich nominální hodnoty jen tak sečíst. Vyjde nám totiž úplný nesmysl.
Také nějaká fantazie a praktické využití chybí. Učitelé, běžte s dětmi na pískoviště, dejte jim provázek a dřevěné kůly, pak jim řekněte, ať tvoří v písku geometrické tvary. Víte, děti, jak udělat takový Pythagorův trojúhelník nebo jak nakreslit v písku elipsu?
