Článek
Jistě to znáte. Vše zní jednoduše, ale praxe už je trochu jiná a s danou věcí raději seknete dřív, než s ní vůbec začnete. O tom nás přesvědčí právě klam přeživších, kdy místo moře neúspěšných lidí vidíme jen pár výrazných jedinců, jimž se podařilo prorazit.
Jde o zkreslení reality v našem mozku, který naprosto ignoruje všechno špatné a vyzdvihuje jen to dobré.
I sám Zdeněk Pohlreich v jednom podcastu řekl: ,,V Česku přežije tak každá desátá hospoda či restaurace, lidé si myslí, jak je vše jednoduché a ve finále se zadluží nebo za pár let zavřou. Máte-li haldu peněz, radši si zajeďte do kasina a rozfofrujte to tam.“
Zde vidíme v reálu, kolik lidí si splnilo svůj sen otevřít si vlastní pohostinství a kolik jich nepřežilo.
Celý průběh naší snahy a odhodlání lze vyjádřit křivkou, jenž postupně klesá a strmě roste. Ze začátku jdeme do věci s nadšením, jsme plní elánu. Pak narazíme na obtíže a začneme se střetávat s realitou, křivka pomalu klesá.
Častá absence spousty informací na začátku, které se postupně dozvídáme, nás drtí, dokud nedojdeme do ,,údolí zklamání" (valley of disappointment). Právě zde cesta většiny končí, těch pár jedinců, jež se odrazí ode dna, ale čeká odměna. Pokud se vydají přímo vzhůru překonat překážky, mohou dosáhnout úspěchu. Právě ,,údolí zklamání" je jednou z těch nejkritičtějších částí, kde to mnoho lidí vzdá, následně se vrhnou na novou věc, ale vše se opakuje. Takto žijí zacyklení v kolotoči počáteční radosti a následného smutku.
