Článek
Ano, je to tak. Nebo to alespoň vyplývá z mnohých diskuzí, fór, debat a článků na internetu (o hovorech v reálném světě, např, na dětském hřišti či v kavárně, nemluvě). Dnešní matky jsou nedoceněné chudinky a trpící oběti protože:
- jejich matky a tchyně chodí pořád ještě do práce a/nebo jsou tak sobecké, že mají vlastní život a vlastní koníčky a nechtějí (nemohou) jim pomáhat s hlídáním dětí.
-jejich matky a (především) tchyně se jim hrabou do výchovy, udílí nevyžádané rady, neustále je kritizují a nerespektují jejich požadavky na moderní přístup k jejich dětem.
-jejich partneři a otcové jejich dětí jsou neustále v práci, a když se vrátí domů, jsou prý unavení a vůbec jim nepomáhají s dětmi ani s domácností.
-jejich partneři se válí doma, místo toho, aby je a jejich společné děti pořádně zabezpečili a ony se pak musí nemístně uskromňovat.
-musí se protloukat jako samoživitelky a vůbec to není jejich vina a selhání (nikdy!), protože z otců jejich dětí se z ničeho nic (a zcela bez varování) vyklubaly nevhodné typy a pak je samy od sebe opustily (nebo dotlačily ke krachu vztahu a ještě je obvinily, že je to jejich vina).
-jejich partneři a otcové (často teprve budoucí) jejich dětí se sice snaží, ale ani tak je dostatečně nepodporují a i když jsou vlastně na první pohled ideální, ony postrádají ve vztazích s nimi jiskru a motýlky v břiše a takové vztahy nemá smysl udržovat, protože by určitě stejně nebyly šťastné, a tak je raději ukončují či samy dotlačí ke krachu (a ještě pak poslouchají, že je to jejich vina a musí se dělit o děti, fuj!).
-mají práce nad hlavu, nevědí kam dřív skočit, od rána se nezastaví a neustále se musí věnovat dětem a domácnosti.
-na mateřské a rodičovské dovolené se nudí, nemají do čeho píchnout, cítí se nenaplněné a jejich život je nezáživný, prázdný a stereotypní.
-cítí se na mateřské a rodičovské dovolené izolované a opuštěné a chybí jim jakýkoliv kontakt s dospělými lidmi.
-musí se neustále potkávat s dalšími matkami (i otci či babičkami a chůvami) na hřištích, v hernách či kavárnách a místo toho, aby měli chvíli klid, musí poslouchat jejich litanie o dětech, které je ani trochu nenaplňují, protože na rozdíl od nich ony nejsou „slepice“ a nemají „vykojený mozek“.
-chybí jim jejich práce a hrozně rády by se do ní co nejdříve vrátily, aby jim neujel vlak a ony neztratily kontakt s jejich zaměstnáním a pracovní pozicí.
-musí předčasně začít chodit do práce a vydělávat a přitom musí neustále řešit to, že na ně kolegové a vedení kouká skrz prsty, protože potřebují časté úlevy a volna kvůli svému mateřství (např. když jsou děti nemocné).
-marně se snaží umístit své děti do státních školek, kde není dost míst a kde jim je nechtějí vzít, pokud nedosáhly určitého věku a nesplňují nesmyslné a přehnané nároky líných a neschopných učitelek (např. už nepotřebují pleny)
-neustále musí bojovat s příliš aktivními učitelkami v mateřských školkách, aby to s péčí tak moc nepřeháněly a chovaly k jejich dětem více laxně a individuálně (tj. respektovaly jejich názory, odlišnosti a nároky, ať jsou jakékoliv). A hlavně se na ně, na matky, nedívaly tak divně, když tam své děti nechávají až do zavíračky, přesto, že jsou na mateřské s mladším potomkem.
-pořád dokola musí řešit své nemocné děti, které ve školce a škole chytí nějakou závažnou nemoc pomalu každý týden, a ony pak kvůli tomu, že s tím dané instituce vůbec nic nedělají (a dokonce jim to nejspíš vyhovuje) zameškávají v práci.
-musí se dohadovat (často marně) s těmi pitomými učitelkami ve školkách a školách, které chtějí jejich nemocné dítě poslat domů (nebo ho odmítají ráno přijmout), přesto, že už určitě není vůbec infekční a nikoho by nenakazilo (případně mu určitě není tak zle, aby to stálo za pozornost a nemohlo to tam těch pár hodin vydržet).
-na mateřské a rodičovské dovolené musí neustále sedět doma a nesmí vytáhnout paty z baráku, protože společnost je proti dětem a všude by se na ně stejně dívali skrz prsty.
-musí se uskromňovat při návštěvách kaváren, cukráren a restaurací, protože ostatním návštěvníkům pořád něco na jejich dětech vadí (a přitom si jen tak roztomile hrají). A dokonce na ně koukají, když děti na veřejnosti kojí, nebo přebalují! Taková drzost!
-praktikují respektující a volnou výchovu a setkávají se kvůli tomu akorát s kritikou a nepochopením, o neustálých střetech s okolím (např. s prarodiči, lékaři, pedagogy a psychology ve školkách, školách a poradnách), navrhujícím nápravné metody, nemluvě. Ony, jako matky přeci vědí, co dělají a co jejich děti potřebují, aby vyrostly v silné osobnosti a ostatním je po tom houby!
-marně hledají pro své trpící a strádající děti a puberťáky pomoc odborníků z řad psychologů, psychiatrů a terapeutů, protože jsou všude hrozně dlouhé čekají doby a navíc si je dotyčné osoby dovolí kritizovat za to, že s vyhledáním pomoci při nesprávné výchově a jejich následkům čekaly tak dlouho (ale jak to měly jako laici poznat, že je něco špatně, když jim to nikdo neřekl?)
-dětské doktorky jsou zlo, protože neustále mají nějaký problém, upozorňují na nepodstatné věci a nedej bože dokonce stále řeší nějaké tabulky, pokud jde o zdravý vývoj a pokroky jejich malých dětí (a přitom ty jen potřebují na vše své tempo).
-dětské doktorky jsou zlo, protože podceňují zjevně závažné zdravotní potíže jejich dětí, nenaslouchají jim (a přitom ony jako matky nejlépe vědí, co jejich dítě potřebuje a co mu chybí) a ignorují prověřené rady z internetu a od zkušených kamarádek na fóru, které rozhodně vedou k nutnosti okamžité hospitalizace.
-mají mnohem složitější, smutnější a bolestnější život, než předešlé generace matek, protože dnes je těžká doba, jsou na ně kladené příliš vysoké nároky a neustále je někdo kritizuje a vystavuje „mom shamingu“.
-žijí aktivnější, plnohodnotnější, zajímavější a daleko příjemnější život, než předešlé generace matek (což má za následek, mimo jiné i to, že mají i mnohem spokojenější děti, protože dětem štěstí matky k jejich vlastnímu štěstí musí stačit, no ne?) a společnost to přesto pořád odmítá přijmout a pochopit a zbytečně je za to perzekuuje svými zkostnatělými názory.
-chtějí nejdříve budovat kariéru a něco si užít a až pak se uvázat u rodiny, protože děti a mateřství všechno změní a jejich svoboda tím skončí.
-jsou předmětem závisti a terčem nepochopení a kritiky starších ročníků, protože na rozdíl od nich, ony vědí, že se s narozením svých dětí nemusí vzdávat svého já a svých koníčků a života a klidně mohou dál zůstat těmi ženami, co byly před mateřstvím (a děti i celý svět se tomu musí přizpůsobit).
A tak dále a tak dále… tohle je samozřejmě jen zlomek těch nejzásadnějších a nejčastěji omílaných důvodů, proč to dnes mají matky pravděpodobně nejsložitější a nejbolestnější, jaké to kdy v historii lidstva měly a proč všechny předešlé generace matek (včetně těch z komunismu, válečných dob nebo středověku) to měly mnohem snazší a sluníčkovější a neměly si prakticky nač stěžovat. A proto si taky ty ženské skoro na nic nestěžovaly, že jo! Ale dnes? Dnes by to ty slabošky neustály! Dnes je to taková bída, že je třeba neustále brečet, fňukat a hledat výmluvy a omluvy, aby si to konečně všichni kolem uvědomili a začali to brát na vědomí, protože „jsem matka a kdo je víc?“.
Dneska je být matkou prostě peklo, řehole a mučednictví… A to, že pořád existují doslova tisíce žen, co si mateřství umí užít, srovnat, přizpůsobit svým nárokům a potřebám a udělat krásné a příjemné pro sebe, své děti, partnera (otce), přátele a širší rodinu? Že po světě běhá pořád dost žen, co toto období milují? Vychutnávají si ho? Jsou za něj vděčné? Touží po něm? Obětují a vydrží pro něj vše? Zvládnou ho se ctí? Cha, to je určitě jen lež a propaganda! A nebo jsou to superhrdinky typu Wonder Woman. Ne? No… tak asi ne.
