Hlavní obsah
Názory a úvahy

Láska k dětem vás do vánočních dluhů nedostane, to spíš jejich ignorace

Foto: Zdroj obrázku:https://pixabay.com/

Zdroj obrázku:https://pixabay.com/

Zadlužené rodiny kvůli touze prožít krásné Vánoce? Krutá realita mnoha českých domácností, ale současně naprosto směšná a zbytečná iluze dokazující akorát to, jak málo někteří rodiče znají své děti a jak zle o nich smýšlí.

Článek

Tak jako každý rok před vánoci, i letos se internet už od začátku prosince plní nejrůznějšími články na téma „kvůli dárkům pro děti jsme se na vánoce tak zadlužili, že…“ doplňte libovolný konec od méně alarmujících (ve stylu „nám trvalo do dalších vánoc se z dluhů vyhrabat“), přes závažnější („jsme to dopracovali až k exekuci“) až po zcela fatální („nám to totálně zničilo rodinu, život i zázemí“). V každém takovém textu, ať už je psán jako odstrašující příklad, satira či kritika a čistý hejt (v nejhorším případě pak jako afektovaný elaborát domnělé oběti ve stylu „ta zlá společnost dovolila, aby se mi to stalo“) přitom najdeme prakticky totožné informace… Informace o rodičích či samoživitelích v neuspokojivé finanční situaci, kteří ve snaze udělat svým dětem „dokonalé“ Vánoce, skončili v dluhové pasti a smrtícím kolotoči věčných splátek a dalších půjček. A nejspíš to všechno bude svatá pravda, jenže je tu jeden problém…

To, co totiž v žádném podobném článku zpravidla nenajdete, je byť jedna jediná větička o tom, jaký názor mají na danou věc ty děti. Natož, aby se někdo obtěžoval popsat, jak se k tomu staví a jak to celé vnímají. Nikdy se nikde nedočteme nic o tom, že by děti těchto zadlužených nebožáků drahé dary (případně luxusní dovolenou, vybraná jídla, exotické zážitky nebo cokoliv jiného, co jejich rodiče o svátcích stálo majlant) vyžadovaly. Že by vyváděly, strašily šikanou a upadaly v hysterické záchvaty, při představě, že nic z toho nedostanou. Natož že by na své rodiče tlačily, psychicky je vydíraly, nebo si dokonce stěžovaly svému okolí (škola, kamarádi, širší rodina), že nebude po jejich. Proč, ptáte se? Nu, většinou je to proto, že k ničemu takovému v dané situaci vůbec nedocházelo a na rodiče ze stran jejich potomků žádný nepřiměřený tlak, kterému by nedokázaly odolat, ve skutečnosti vyvíjen nebyl.

Ale pozor! Než začneme tyto děti chválit za jejich skromnost a empatii, které jim nedovolily prosazovat své touhy na úkor rodiny, řekněme si na rovinu z jakého důvodu tomu tak bylo… Ano, bylo to proto, že jejich rodiče jim ten smutný fakt, že nejspíš nebudou mít peníze na splnění (všech) jejich přání ani slovíčkem nenaznačili, natož aby si s nimi o tom normálně a na rovinu promluvili (adekvátně jejich věku pochopitelně). Protože proč by měli, že? To se přece nedělá! Říkat dětem nepěknou pravdu o krutém světě a ne zcela uspokojivé rodinné situaci? Ale fuj! Kdo to kdy slyšel? Děti přece nejsou myslící, cítící a rozumně jednající bytosti se kterými je možné debatovat o jakýchkoliv závažnějších věcech, než je otázka, co si dají ke svačině. Děti jsou hloupoučká polozvířátka, která je třeba ze všech zásadnějších debat vynechat, protože nevědí, co je pro ně dobré a co potřebují. To vědí jen a pouze jejich rodiče a když se tihle rodiče rozhodnou, že jejich děti potřebují drahé dárky, protože je vidí v televizi a mají je jejich spolužáci (takže je zcela logicky chtějí také-to je podstata dětství a sociálních vazeb), není na místě s nimi o tom debatovat, vymlouvat jim to a dát jim celou věc trochu do kontextu (např. se jich narovinu zeptat, zda si s tím opravdu budou hrát, zda chápou, jak je to drahé a zda by za ty peníze třeba netoužily po nějaké jiné alternativě či alespoň rozumném kompromisu, který by rodinu finančně nezruinoval).

Ne! Děti chtějí, děti dostanou! A basta! A až to dopadne špatně, tak přijde fáze „já za to nemůžu, to děti to chtěly a já neměl/a to srdce je zklamat“. A přitom by třeba vůbec žádné zklamání nenastalo! Třeba by naopak přišlo příjemné překvapení v podobě spokojenosti a hrdosti na to, že „už jsem velký kluk/holka a nemusím mít každou hloupost, kterou vidím“. A když ne to, tak by třeba alespoň zafungovala empatie a dítě by si uvědomilo, že mu ten prchavý okamžik štěstí nad novou předraženou hračkou, (kterou chce beztak jen proto, že ji má spolužák), nestojí za to, aby se maminka trápila a měla starosti. Ale proč to zkoušet? Proč být citlivý a zodpovědný a totéž se snažit vzbudit i u svého staršího, školou již povinného potomka (i když by se mu to pochopitelně pak celý život mohlo hodit-na rozdíl od další značkové mikiny nebo nového mobilu)? A proč být kreativní a originální i v případě mladších, školkových a předškolkových dětí a pokoušet se o tom mluvit i s nimi (přesto, že ještě věří na Ježíška). Už i jim se dá přeci v klidu vysvětlit, že ani Ježíšek není všemocný a nemůže přinést všem všechno (třeba proto, že na dárky přispívají i rodiče a oni mu prostě tolik dát nemůžou)? Tohle je otázka tak tří let věku, někdy i míň, protože už i takto staré batole to dokáže bez problémů pochopit a akceptovat. Zvláště pak když si dáte tu práci, vysvětlíte mu to citlivě a využijete při tom své „rodičovské know how“, které by už měl mít v tomto věku dítěte každý dobrý rodič vybudované (jinými slovy měl by vědět, co na to jeho děcko „platí“).

Tak proč to tihle rodiče, o kterých je v těch zmiňovaných článcích řeč, ani nezkusili a brali jako hotovou věc, že jejich děti jsou sebestředné, chladné, kruté a chamtivé a bez drahých darů budou trpět, strádat a mít zkažené svátky? Nu, není těžké si na tuhle otázku odpověď, jen to není moc příjemná odpověď… Nezkusili to zkrátka proto, protože na názoru jejich dětí jim ve skutečnosti vůbec nezáleželo a ani se nepokoušeli ho získat. A co hůř, nejspíš ani nevěřili, že by nějaký (rozumný a nesobecký) názor ty děti mohly mít a že by dokázaly pochopit nelehkou rodinnou situaci. To raději uvěřili lžím o tom, jací jsou oni sami skvělí, štědří a milující rodiče, protože to přece všechno dělají „z lásky“ a ještě k tomu své ratolesti chrání před krutým a nespravedlivým světem. Jenže tohle není láska, dámy a pánové. Takhle skutečná láska nevypadá. Láska by měla být především nesobecká touha udělat druhého šťastným, ale podle jeho VLASTNÍCH pravidel a názorů (která se klidně můžou lišit od těch našich). A aby to mohlo takhle fungovat, musíme na to ta pravidla a názory pochopitelně znát. Protože pokud je neznáme a ani se je nepokoušíme zjistit, tak o skutečné lásce můžeme mluvit jen stěží. Udělat někoho šťastným podle SVÝCH pravidel a názorů bez možnosti kompromisu a diskuze s ním, to totiž není láska. To je posedlost a touha někoho vlastnit, kontrolovat a ovládat, za kterou se skrývá akorát vlastní nejistota a někdy dokonce i lhostejnost a absence skutečného citu.

Ve výsledku tak máme jen naprosté minimum zadlužených rodin, jejichž vánoční půjčky je možné přisoudit jejich rodičovské lásce a upřímné touze udělat dětem krásné vánoce. Zní to sice hezky, ale realita je bohužel jiná. V ní je zbytek takto zadlužených lidí jen parta lhářů a manipulátorů, kteří často lžou a manipulují i sami sebe. A představa, že na začátku vánočních dluhů byly perfektní vánoce, rozzářené dětské oči a upřímná radost je jen líbivá iluze a vzdušný zámek, který si vystavěli sami frustrovaní rodiče. A za který by se měli stydět. A ne ani tak kvůli těm půjčkám jako takovým (i když kvůli nim samozřejmě taky), ale hlavně proto, že své děti vlastně vůbec neznají a ani se je nesnaží poznat. A že je doposud nebyli a ani nadále nejsou schopní vychovávat tak, aby s nimi bylo v krizové situaci možné mluvit na rovinu a bez příkras. I kdyby to měla být „reálná“ debata na téma „Ježíšek ti letos nemůže přinést nový mobil, protože ví, že jako rodina na něj nemáme a potřebujeme daleko důležitější věci.“ Nehezké a nevánoční? Možná, ale pořád upřímnější a láskyplnější, než lhaní nebo ignorace, nemyslíte?

Takže moje rada na závěr? Kdykoliv budete chtít dělat něco takzvaně „pro dobro svých dětí“, ujistěte se nejdřív, že o to ty děti vážně stojí! Že si to jen nenamlouváte pod tlakem reklam, sociálních sítí a svého okolí. Naše společnost totiž děti čím dál tím víc a víc vykresluje jako sobecké, nemyslící a necítící kreaturky, které jen berou a bezedné černé díry do nichž musíte neustále něco dávat, jinak jsou nespokojené a mají traumata. Ale věřte mi, tak zlé to s nimi není. Děti jsou v jádru dobré a skromné duše a fakt nepotřebují všechno, co vidí. Možná to v dané chvíli chtějí, ale když jim to nedáte, zapomenou a žádné trauma si neodnesou. To my dospělí z nich tyhle „nenažrané stvůry“ vychováváme právě tím, že jim dáme vše, co chtějí i to, co si jen myslíme, že by chtěli. Tak už tuhle chybu nedělejte a uvědomte si, že vaše dítě je unikátní osobnost a ne jedna z milionů stejných ovcí ve stádě. Takže má dost možná úplně jiné názory a preference, než si myslíte.

A i kdyby náhodou neměla, i pak pořád existuje možnost dětem jejich přání vymluvit, najít kompromis a vysvětlit jim co mít můžou a co už ne. Jejich štěstí na tom, co vše jim splníte, totiž neleží. V tomhle jsou stejné jako my dospělí. A ruku na srdce, kolik z nás dospěláků by nechtělo vilu s bazénem nebo nový sporťák? Asi všichni, ne? Ale to, zda budeme šťastní a spokojení a povedeme plnohodnotný a šťastný život na tomhle přece neleží! Umíme být šťastní a cítit se naplnění i bez toho. A naše děti to ve svém měřítku svedou také. Jen jim dejte šanci to v sobě najít a ukázat světu… A vy jim na oplátku dejte najevo, že je milujte tolik, že kdybyste mohli, snesli byste jim i modré z nebe (a těch nových mobilů byste jim koupili třeba sto). Ale nemůžete a hlavně ani nemusíte. Ony to pochopí. A pokud ne… No, tak máte mnohem větší problém, než jsou vánoční dárky a měli byste ho začít urychleně řešit s odborníky. Ale i takové zjištění je ve výsledku plus, no ne? První krok k nápravě je přeci vždycky uvědomění a akceptování existence problému.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz