Článek
Začal nám advent a s ním, kromě adventních kalendářů, adventních věnců, adventních trhů a adventní výzdoby (ok, už to slovo „adventní“ nechám chvíli na pokoji) přišel i čas nekonečných hádek, debat a diskuzí na téma, jak jsou ty svátky dneska strašně komerční a jak se lidé do jejich oslav musí nutit a přitom jsou akorát ve stresu. A hlavně jak si „my v rodině dárky nedáváme, maximálně dětem a celkově vánoce prakticky neslavíme a nedodržujeme žádné zvyky, protože nejsme společností zblblé ovce, ale inteligentní lidé nad věcí, kteří si uvědomují, že veškeré kouzlo je dávno pryč a dneska už je to jen nedůstojný cirkus nehodný naší pozornosti“. Nebo tak nějak podobně (variant tohoto sdělení koluje po světě opravdu hodně, ale jejich smysl je pořád stejný-Vánoce jsou fuj, tradice jsou fuj, dárky jsou fuj a mají být maximálně pro děti a dospělý člověk se pozná tak, že mu o dárky a tradice vůbec nejde, protože zvyky jsou přežitek a dárky si přeci se svými nejbližšími dává po celý rok a nepotřebuje k tomu datum v kalendáři).
A já vždycky, když to někde čtu nebo slyším (protože těmto úvahám prostě neuniknete-jsou všude od samostatných článků v médiích přes internetové diskuze až po face-to-face rozhovory v „reálném“ světě), v duchu protáčím oči a říkám si, jestli dotyčný „bojovník za nekomerční Vánoce“ vůbec tuší, že podobnými hláškami nejvíce prozrazují právě o sobě (respektive své rodině a blízkých) a není to zrovna nic dvakrát lichotivého. A především pak jestli mu dochází, že přesně takové hlášky jsou tím nejkřiklavějším důkazem o jeho „stádnosti“, zmanipulovanosti a neoriginálním způsobu myšlení. Upřímně… Asi ne. Kdyby to totiž tušil a docházelo mu to, jsem si jistá, že by ho hanba fackovala, že něco takového vůbec vypustil z pusy nebo klávesnice. A hlavně že by mu velice rychle spadl hřebínek a splasklo nafouknutí nad tím, jak je oproti ostatním „na výši“.
Protože to je ve výsledku asi ten hlavní problém, který s těmito tvrzeními mám. Nejde totiž ani tak o to, že dotyční mají takový názor a o svátcích se takto skutečně chovají (byť je i hodně těch, kteří to jen nahlas vykřikují, ale pak mají úplně „normální“ svátky-ale to teď nechme stranou). Ať si ho mají a dělají si doma, co chtějí, já jim to fakt nechci brát (to kdyby mě někdo chtěl rádoby setřít tím provařeným „každý má dneska právo na názor a nikdo mu do toho nemá co kecat a nařizovat mu, jak se chovat“). Problém vidím v tom, že lidé s tímto pohledem na svátky málokdy vnímají celou situaci jen optikou sebe a své rodiny, ale přenášejí ji na celý svět a všechny lidi v něm. Jinými slovy… Berou své vidění Vánoc jako jediné správné, hrdinské, morální, čisté a nezkažené a všechny, kteří to mají jinak a mají jiný názor a jiný způsob oslav, automaticky řadí do škatulky „komerční ovce, která si nechá kalendářem a společností nařizovat, jak se má chovat a jak projevovat lásku svým bližním a raději se o Vánocích trapně přetvařuje a tiše trpí, než by se ozvala a statečně řekla „dost"“. A to je, milí zlatí, fakt hnus…
A hlavně je to naprostý nesmysl, protože byť nepopírám, že určitě existují lidé, kterým kolem vánoc tak nějak „přepne“ a začnou se honit jen za pozlátkem a „dokonalými“ Vánocemi na oko (a pro sociální sítě) a které oslavy vlastně ani netěší a nebaví a přinášejí jim jen stres a touhu, aby „už byl proboha leden“, zas tak moc jich ve výsledku nebude. Naopak, drtivá většina těch, kteří Vánoce slaví tak nějak „klasicky“ (to znamená v tomto kontextu, že si normálně dívají dárky a dodržují určité rodinné tradice a zvyky), fakt nejsou na „nižším vývojovém, morálním a duševním stupni“ než zastánci zmiňovaného „anti-konzumního“ přístupu a vůbec se nemusí přemáhat a přetvařovat, protože jsou pro ně svátky jen utrpením. Nejsou. Užívají si je. To je šok, co? A víte proč si je užívají? Protože jim ten všudypřítomný „konzum“ v podobě vlezlých reklam a stupidních článků o tom, jak by měly Vánoce podle nejmodernějších trendů vypadat, nevadí, nechávají ho venku za dveřmi a slaví si svátky po svém a tak, jak jim to vyhovuje.
A to je to, co jsem tímto článkem hlavně chtěla říct. Že Vánoce, byť to tak může z médií a přezdobených ulic, obchodních center a výkladních skříní vypadat, vůbec nemusí být v konečném důsledku komerční a neupřímné. Za zavřenými dveřmi vašich domovů jste to totiž jen a pouze vy, kdo rozhoduje o tom, jaké svátky si uděláte a co při nich budete nebo naopak nebudete dělat a dodržovat. A hlavně JAK to budete dělat a dodržovat. A pokud vidíte jen dva extrémy (buď jako dospělý nedávat a neslavit prakticky vůbec, nebo křečovitě dodržovat i to, co vás štve, navštěvovat i ty, které nesnášíte a rozdávat pod stromkem zbytečnosti z povinnosti), pak jste ten problém vy, nikoliv Vánoce. To vy a vaše rodina jste k sobě neupřímní, neumíte si v klidu vyříkat své problémy a najít kompromis a hlavně si neumíte nebo možná ani nechcete navzájem projevit to, co by o Vánocích mělo hrát prim-lásku a rodinnou soudržnost.
Jinými slovy, nemusíte přeci nutně jet navštívit pratetičku, která do vás celou návštěvu jen ryje a jedovatě vás kritizuje. Pošlete jí pohled nebo SMSku a máte to vyřešené! Nemusíte lít olovo do dřezu a celou dobu se bát, že něco podpálíte, nebo si způsobíte popáleniny druhého stupně. Můžete vynechat zvyky, co vám nesedí nebo je upravit tak, aby vám byly příjemné (lít se dá třeba i vosk, nebo hliník, což je mnohem bezpečnější). Nemusíte nikomu kupovat pod stromeček zbytečnosti ve formě kapesníků, svíček nebo hrnečků jen proto, že ho vlastně nechcete či neumíte opravdu poznat a zjistit, co by mu udělalo radost. Stačí jen trochu podumat a zapátrat a určitě přijdete na něco, co mu vykouzlí opravdu upřímný úsměv na tváři.
A pokud ne, můžete zvolit jinou formu obdarovávání, která vám bude v rodině vyhovovat. Můžete si dát zážitky nebo vlastnoručně vyrobit poukaz na něco zábavného (třeba manželce na umytí nádobí, manželovi na příjemnou masáž a babičce a dědovi na výlet s vnoučaty) nebo si můžete zahrát na „tajného Santu“ (OK, Ježíška) a dát dárek vždy jen jedné osobě (a klidně to může být i dárek vtipný, nebo dokonce záměrně „trapný a strašlivý“, ať je sranda). Můžete se taky domluvit na určité cenně (třeba i směšně nízké, ať je to trochu výzva a legrace) nebo na tom, že dárky budou jedlé, voňavé, užitečné/neužitečné či ručně vyrobené. Těch možností, jak si pod stromečkem projevit přízeň, zájem a taky ukázat smysl pro humor je zkrátka milion, jen chtít být kreativní a nejet módu „dárky jsou jen pro děti“.
A tak dále a tak dále. Nemusíte zkrátka vůbec nic, jsou to vaše Vánoce. Chcete si místo smrčku ozdobit fíkus? Jen do toho! Chcete na stole místo kapra se salátem mít špagety s mušlemi? Jen si dejte! Chcete pod stromečkem opravdu udělat někomu radost? Nenechte se odradit obligátním "já nic nechci a nepotřebuju"(každý něco chce a potřebuje). A nebo si klidně fakt nedávejte nic, pokud vám to tak vyhovuje a jen poseďte u stromku se sklenkou v ruce, ale neprezentujte to jako něco univerzálně „lepšího“, než si dárky dávat. Není to univerzálně lepší, je to tak lepší pro vás. A hlavně proboha, přestaňte vidět svět tak hrozně černobíle a zvyšovat si sebevědomí kritikou těch, kteří ho umí a chtějí vidět v barvách.
A co je nejdůležitější… buďte k sobě upřímní, to je ten nejlepší první krok! Alespoň na ty Vánoce, když už ne jindy. A to nejen navzájem, ale i vy sami k sobě. Přestaňte např. sebe i své okolí oblbovat řečmi o tom, jak nedáváte dospělým blízkým pod stromečkem dárky proto, že „jim je přece dáváte celý rok“, protože to je ta nejtrapnější, ze všech „výmluv“, jelikož to neděláte. Ne, fakt to neděláte. A jestli jo, tak jste jeden z milionu a pomalu světec, protože osobně znám hromadu lidí, co tohle tvrdí a přitom to jediné, co od nich jejich blízcí během roku reálně vidí, je možná tak jeden nanuk v létě a lahvinka na zahřátí v zimě (páč byla v Lídlu v akci). A silně pochybuju, že je to zrovna náhodou fenomén fungující jen v mé blízkosti a všude jinde si lidé celoročně ty dárky opravdu dávají.
A to je jen jeden příklad za všechny… Lidi jsou totiž schopný si vymyslet a vsugerovat hrozné koniny, jen aby sebe i všechny kolem přesvědčili, že to, co dělají je správné a lepší, než to, co dělá někdo jiný. Výjimkou není ani tvrzení, že vánoce všechny jen deprimují, akorát to nikdo neřekne nahlas (jasně a proto je tolik lidí v různých průzkumech uvádí jako svou nejoblíbenější část roku-protože jsou rádi deprimovaní). Nebo konspirační teorie o tom, že pomocí různých vánočních reklam a vnucených zvyků nám vládnoucí vrstva vymývá mozky a snaží se námi manipulovat (jo a pomáhají jim v tom ilumináti, svobodní zednáři a špagetové monstrum s cedníkem na hlavě). A to už raději vůbec nemluvím o zasvěceném tvrzení, že „dárky vánoce vlastně kazí“, protože musíme předstírat radost z něčeho, co jsme vůbec nechtěli. Ne nemusíme a stejně tak nemusíme vůbec dostat nic, co jsme nechtěli, viz předešlé odstavce.
Abych to nějak uzavřela, tak Vánoce prostě nemusí a ani nemají být o konzumu. Stačí jenom chtít a mít na paměti, že to, o čem Vánoce být mají, je velice prosté (byť to možná zní jako klišé a další vnucený stereotypní zvyk, který už dávno ztratil svůj obsah a klouzlo)… Mají být o tom, trávit čas s lidmi, které milujeme a dělat jim radost. A to ne proto, že to někdo nařídil, ale proto, že chceme a samotné nás to těší. A pokud konkrétně vy přestanete chtít a mít potěšení z něčích rozzářených očí jen proto, že své blízké ve stejné chvíli chtějí potěšit i všichni ostatní (a ano, někteří třeba i neupřímně a povinně), tak by možná bylo na místě se na chvíli zastavit a zamyslet nad tím, jak vlastně to s těmi vašimi vzájemnými city je. Protože lidé, co někoho opravdu milují (a je fuk, jestli mluvíme o lásce rodičovské, romantické, přátelské, nebo rodinné), mu chtějí dělat radost přece pořád a využijí k tomu jakoukoliv příležitost. I tu, kterou s nimi využívají miliardy dalších…
