Článek
Tak, jako v předešlých třech případech (1, 2, 3) i dnes Vás všechny srdečné vítám u svého článku věnovanému svaté Lucii a doufám, že se v něm dozvíte o této světici a jí náležícím adventním svátku, který není až tak provařený, zase něco nového a zajímavého. A že si při čtení také trochu odpočinete, uvolníte se a načerpáte kapku té sváteční atmosféry, protože už tu máme druhou polovinu adventu a to znamená, že se nám pomalu, ale jistě blíží Štědrý den a s ním roste i všeobecný shon. Tak ho na chvíli nechte plavat, v klidu se posaďte, udělejte si něco dobrého k v pití a já vám přeji příjemné počtení.
Kdo byla svatá Lucie
Svatá Lucie, jejíž jméno je odvozováno od latinského slova „lux“ či „lucis“ (světlo) se narodila nejspíše v roce 284 v italském městě Syrakusy ležícím v oblasti dnešní Sicílie a tamtéž také zemřela a to v roce 304, kdy ji stihla krutá mučednická smrt. Pocházela z dobře situované rodiny, ale podobně jako její „adventní kolega“ svatý Mikuláš i ona většinu rodinného jmění nakonec rozdala chudým a potřebným a to včetně svého věna, o němž byla přesvědčená, že ho stejně nikdy nevyužije, neboť se již ve velmi mladém věku (někde se tvrdí, že již v dětství) rozhodla pro život v celibátu a následné zasvěcení Kristu.
Její rodina na to však měla jiný názor a proto ji záhy zaslíbila bohatému pohanskému aristokratovi. Lucie se marně snažila ze slibu vyvázat, ale rodina zůstávala neoblomná. Zastání zprvu nenašla ani u své matky, která však posléze svůj přístup změnila a to v reakci na společnou pouť, kterou spolu s Lucií podnikly k hrobu Luciiny oblíbené mučednice, svaté Agáty. Podle legendy se matka z této pouti vrátila zázračně uzdravená (podle všeho měla jakousi krevní chorobu), načež konečně uvěřila dceřiným slovům i jejímu náboženství a postavila se na její stranu. Dokonce prý po krátkém přemlouvání souhlasila i s rozdáním rodinného jmění (a to ještě před svou vlastní smrtí, což bylo tehdy neslýchané). Nicméně problém se snoubencem nevyřešila ani matčina změna názoru a zhrzený nápadník reagoval na své zapuzení tím, že Lucii udal jako křesťanku a postavil před soud, který ji měl nejen přísně potrestat, ale také veřejně zlomit její věrnost Bohu.
Lucie byla krutě mučena a to jak svými vězniteli, tak snad i sebou samou, neboť jedna verze legendy praví, že poté, co se dozvěděla, že její zrádný snoubence na ní nejvíce miluje oči, sama si je vyřízla a nechala mu je poslat se vzkazem, ať si je tedy vezme a jí nechá být (do druhého dne se jí však prý zrak znovu zázračně vrátil, neboť panna Marie jí věnovala nové, ještě krásnější oči). Po tomto činu bylo rozhodnuto, že je třeba ji co nejvíce zostudit a zajistit, aby jí Duch svatý navždy opustil a Lucie tak byla odsouzena k násilnému zbavení panenské nevinnosti návštěvníky veřejného domu. K tomu však nikdy nedošlo, neboť se Lucii nepodařilo do nevěstince dopravit. Vojáci, kteří pro ni přišli s ní nedokázali pohnout a nesvedl to ani pár volů (kteří se pak dostali mezi její atributy).
Za příliš velkou výhru se to však považovat nedalo, protože Lucie byla následně podrobena dalšímu strašlivému mučení (např. lití žhavé pryskyřice na holou kůži) a nakonec zabita ranou mečem (nebo dýkou) do hrdla. Těsně před smrtí pak ještě stihla předpovědět brzký pád císaře Diokleciána (do roka od její smrti) a následnou legalizaci křesťanství. Její ostatky byly pohřbeny v Syrakusách, avšak následně (asi r. 1039) byly přeneseny nejdříve do Konstantinopole (pro obavy z muslimských útoků) a odtud r. 1204 do Benátek, kde byly pohřbeny v kostele sv. Lucie. Zde spočívaly až do roku 1861, kdy byly přestěhovány do chrámu sv. Jeremiáše a sv. Lucie (zde leží dodnes). Původní chrám byl totiž zbořen, aby uvolnil místo pro stavbu benátského hlavního nádraží, jež dodnes nese Luciino jméno (Stazione di Venezia Santa Lucia). Kromě hlavních ostatků existují i menší relikviáře zasvěcené svaté Lucii z nichž některé najdeme v Syrakusách (jichž se krátce po smrti stala patronkou) a jiné (prý obsahující právě Luciiny zázračné oči) v Neapoli.
Sv. Lucie bývá tradičně zobrazována s vlastníma očima na talíři a s palmovým listem jako znakem mučednictví. K jejím dalším atributům patří kotel, krk s bodnou ranou, lampa, meč nebo dýka a již zmiňované volské spřežení. Někdy bývá vyobrazována ve společnosti svaté Agáty, Anežky, Barbory, Tekly a Kateřiny Alexandrijské, což všechno byly statečné mladé dívky vzdorující mučení a smrti ze strany pronásledovatelů víry. Kromě již zmiňovaného města Syrakusy je Lucie též patronkou Benátek, nevidomých lidí a lidí postižených onemocněním očí (případně krku), sklářů a sklenářů, chudých, lidí šířících pravdu, švadlen, advokátů, spisovatelů a v odkazu na své jméno (které by se dalo přeložit jako "Světlana") i za patronku světlušek ve skautských oddílech. Zajímavostí také je, že patří jak ke katolickým, tak k pravoslavným svatým a dokonce je jedinou světicí uctívanou i luterány (konkrétně ve Švédsku a Norsku).
Lidové zvyky a tradice vážící se ke svátku svaté Lucie
Svátek svaté Lucie dřív patřil hlavně dívkám a ženám, protože si při něm odpočinuly. Dodržovalo se totiž pravidlo, že v tento den se nesmí příst, prát ani drát peří. Bylo tomu tak proto, že v našich krajích byla Lucie uctívána jako symbol čistoty. To ale nebylo zdaleka vše… Po venkově tento den chodívaly hrůzostrašně vystrojené ženské bytosti označované jako „Lucky“ nebo „Lucie“. Zahaleny bývaly tradičně v dlouhém bílém plátně a plášti a na tvářích nosily buď papírové masky s dlouhými „čapími zobáky“, či silnou vrstvu bílé barvy (nejčastěji mouky s vodou). Tyto Lucky v domácnostech kontrolovaly, zda je všude čisto, ale současně přísně trestaly každého, koho přistihly při vykonávání zakázaných prací. Takovým lidem pak škodily a to tak, že přadlenám např. přestříhávaly nitě a rozškubávaly přízi, nadrané peří rozfoukávaly po světnicích a tropily i jiné neplechy.
Strach z nich však neměly jen hospodyňky, ale také děti neboť v některých krajích chodívaly s obrovským nožem v ruce a hrozily, že zlobivým dětem nebo těm, které se o adventu nepostí, rozpářou bříška. Někde chodila taková Lucka jen jedna, avšak neobvyklá nebyla ani procesí až šesti těchto „bytostí“, které na rozdíl např. od Barborek si Mikulášů nedělaly žádný velký hluk ani nezpívaly nebo netančily. Jen mlčky chodily po kraji či postávaly u oken, aby nakonec tiše vešly do světnice a perutí z husího křídla vymetaly smetí z jizby. O něco odvážnější bývaly vůči mužům, které po setmění nachytaly v hospodě u piva. Takové často natíraly hořčicí, kolomazí, zasypávaly je moukou a šťouchaly do nich vařečkami, čímž se jim mstiy za to, že jsou celý rok doma líní a nepomáhají v domácnosti ani nyní o adventu.
Dalším známým lidovým pořekadlem, které jistě alespoň jednou slyšel každý z nás, je pranostika: „Lucie noci upije, ale dne nepřidá“. Ta pochází ze středověku, z dob, kdy lidé používali juliánský kalendář a zimní slunovrat (tedy den, kdy máme nejdelší noc a nejkratší den) tak připadal na 13. prosince. V 16. století se však začal používat přesnější gregoriánský kalendář a slunovrat se tak o několik dní posunul. Dnes nastává okolo 21. prosince, takže Luciina pranostika už vlastně tak docela neplatí.
Ke svátku svaté Lucie se ale váže i řada magických, takřka pohanských, rituálů vycházejících právě z temných a dlouhých nocí tohoto ročního období. Vpředvečer Luciina svátku se prý scházejí čarodějnice, aby škodily lidem a je to právě Lucie, která byla považována za mocnou ochranitelku před jejich kouzly. Od tohoto dne až do Božího narození také dávaly hospodyně kravám kousek těsta smíchaného s rozličným kořením a zeleninami, aby nad nimi neměly zlé síly moc. Na Moravě se zase před zlými kouzly lidé chránili tak, že od 13. prosince do Štědrého dne odhodili každý den jedno poleno. Tímto dřevem pak zatopili na Boží hod. A když si hospodář tento den vyrobil stoličku a v místě suku udělal otvor, mohl jím o mši na Boží hod rozeznat v kostele čarodějnici.
A to bude o svaté Lucii a jejím svátku asi tak vše. Děkuji všem za přečtení a uvidíme se brzy znovu u dalšího adventního svátku!
ZDROJE INFORMACÍ:
https://www.ceskazceska.cz/advent/
https://catholica.cz/?id=4874
https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%A1_Lucie_(osoba)
https://www.kudyznudy.cz/aktuality/svetovecesko-a-svata-lucie-svicky-susenky-a-salek
