Článek
Zdravím všechny, kdo si vyhradili čas na rozkliknutí tohoto textu a zvláště pak ty, kteří tak učinili v návaznosti na přelouskání mého prvního letošního adventního článku týkajícího se adventních svátků. A to jak těch populárních, tak těch méně známých, o kterých mnozí lidé možné ani netuší, že existují (a pokud ano, je to asi tak vše, co o nich vědí). Takže ještě jednou díky a jdeme rovnou na to. Po listopadovém svatém Štěpánovi tu totiž máme další, pro mnohé nejspíše i poměrně známý adventní svátek, a to svátek svaté Barbory. Ten připadá každoročně na 4. prosince, avšak „slaví“ se pochopitelně o den dříve. A co že si o něm můžeme všechno říct?
Kdo byla svatá Barbora
Praktikující křesťané (a věrní fanoušci české pohádky "Dařbuján a Pandrhola") mohou znát svatou Barboru především jako patronku horníků, kterým pomáhala „dobejvat chleba“, tedy těžit stříbro i další vzácné komodity. To vyplývalo především z jejího postavení „ochránkyně“ před náhlou a násilnou smrtí, což z ní činilo jakousi patronku „rizikových“ povolání. Kromě „havířské holoty“ proto dohlížela také na sedláky, architekty, hasiče (byla také ochránkyní před ohněm), matematiky, pyrotechniky, dělostřelce, kuchaře a možná překvapivě také malé děti. Mezi své ochránce ji počítali také umírající či těžce nemocní lidé (ty měla její přímluva ochránit především před horečkou, morem a náhlou smrtí). Spojována byla také s ochranou před bouří a další nepřízní počasí, které si naši předci, odkázaní plně na svá hospodářství, pochopitelně velice vážili. Kdo ale byla ve skutečnosti tato zbožná a těžce zkoušená žena?
Celý jménem „Barbora z Nikomédie“ se narodila a žila ve třetím století našeho letopočtu ve starověké Nikomédii (dnešní Izmit v Turecku). Vzhledem k okolnostem jejího života i smrti se nám o ní bohužel dochovaly jen kusé zprávy, mezi nimiž je těžké rozlišit, co je ještě pravda a co už jen legenda. Přesto, nebo možná právě proto, je církví řazena mezi světce a mučedníky (osoby, které byly umučeny, nebo jinak zemřely pro svou víru) a patří k tzv. „čtrnácti svatým pomocníkům“ (jedná se o skupinu svatých, kteří byli římskokatolickou církví uctíváni buď společně, nebo samostatně ,a to především jako mocní ochránci před neštěstím a nemocemi-např. při morových ranách).
Legend o jejím životě i smrti existuje vícero a jen těžko dnes můžeme určit, která (pokud vůbec nějaká z nich) je ta pravá. Podle nejznámější z nich byla svatá Barbora pro svou neochvějnou víru, která tehdy znamenala velké provinění, sťata mečem za vlády císaře Galeria (cca 305 n.l.). Podle jiné se narodila jako jediná dcera bohatého a krutého kupce Dioskura, který ji vychovával v přísně pohanském duchu tehdejších helénistických zvyků (novodobé označení pro náboženské obyčeje spadající do období antického Středomoří a Blízkého východu). Jelikož však vnímal její zaujetí zakázanou křesťanskou vírou, uvěznil ji do kamenné věže, kde měla žít obklopená přepychem až do chvíle, kdy ji její otec výhodně provdá. Jeho záměr však ztroskotal na jednom ze sluhů, který byl sám tajným křesťanem. Ten Barboru k tomuto náboženství definitivně přivedl a pomohl jí zkontaktovat slavného křesťanského učence Órigena, který za ní poslal kněze, od nějž dívka přijala křest a následně se zaslíbila Kristu (složila slib panenství a nechala probourat ve své věži třetí okno, jako symbol svého prozření-proto je věž s třemi okny jedním z jejích symbolů).
Po těchto událostech Barbora odmítla bohatého ženicha, kterého se jí otec pokoušel vnutit, a uprchla z věže, přičemž se prý svým pronásledovatelům schovala do zázračně vzniklé pukliny ve skále (proto je patronkou horníků). Následně však byla dopadena a odvlečena zpět do věže, kde ji otec týral hlady, aby ji přiměl podvolit se jeho přání. Barbora však vše přestála a nakonec byla svým nepříčetným otcem odvedena k obávanému římskému soudci Marciánovi a udána jako křesťanka. Čekalo ji kruté mučení, bičování a rozdírání ran skleněnými střepy a později i drásání železnými háky a pálení pochodněmi. Když se ani poté své víry nevzdala, byla zohavena a sťata mečem, přičemž se prý ve svých posledních chvílích modlila za kajícné hříšníky, nikoliv za sebe a proto je dodnes vzývána jako patronka klidné a bezbolestné smrti (podle jedné verze legendy jí hlavu uťal její vlastní otec, načež byl za trest zabit bleskem z čistého nebe-proto je Barbora též patronkou dělostřelců a pyrotechniků).
V umění je svatá Barbora nejčastěji vyobrazována s věží se třemi okny (nebo její miniaturou), křížem, palmovým listem, pavím perem (jakožto symbolem nesmrtelnosti), mečem (odkazujícím k jejímu mučednictví) nebo s kalichem a hostií v rukou. Jedním z nejznámějších uměleckých zpodobení sv. Barbory je sousoší na druhém pilíři Karlova mostu od Jana Brokoffa (1707). Taktéž je jí u nás zasvěceno mnoho kostelů a dalších sakrálních staveb, z nichž nejznámější a nejikoničtější je kutnohorský chrám svaté Barbory.
Svátek svaté Barbory a s ním spojené lidové zvyky
I oslava svátku této mučednice má svá specifika a lidové obyčeje, které se mezi našimi předky dodržovaly po staletí. Nejznámější z nich je nejspíše zvyk chodit „se sv.Barborou“ nebo „chodit barborku“, který se někde udržel až do dnešních dnů a je jakousi předzvěstí mnohem známějšího „chození Mikuláše“. Původně šlo o zvyk, kdy v předvečer svátku chodily po vsi mladé dívky (někde však i vdané ženy) ustrojené za „Barborky“. Tento úbor se krajově lišil (někde preferovali šaty bílé, jinde naopak černé a neobvyklé nebylo ani halení do prostěradel), ale téměř vždy byl opatřen dlouhým hustým závojem a věnečkem v rozpuštěných vlasech. Tyto „Barborky“ nosívaly v jedné ruce košík s dárky pro hodné děti (např. jablíčka, hrušky, ořechy, perníčky) a v druhé metličku, jíž hrozily těm zlobivým. Někdy krom toho rozdávaly i cukrová srdíčka od sv. panny Barbory.
V některých oblastech chodily s „Barborkami“ i andělé a čerti, nebo další „maškary“. Ty pak po vstupu do stavení předváděly nějaký krátký divadelní či zpívaný výstup ze života svaté Barbory, modlily se a rozdělovaly dárky či drobné „výprasky“ metličkou pro děti (po těch někdy též chtěly, aby se pomodlily či zpívaly a strašily je přitom huhláním „mulisi, mulisi“, což bylo zkomolené zvolání "modli se, modli se"). Jinde zase „Barborky“ strašívaly děti velkou prázdnou tykví s vyřezaným obličejem, který osvětlovala uvnitř upevněná svíčka (zjevný odkaz na pohanské, speciálně keltské tradice ve stylu svátku mrtvých). Přenášely ji dům od domu na dlouhé tyči, strkaly ji lidem do okna a metlou šlehaly o sklo.
Dalším velmi populárním lidovým zvykem dodržovaným na svátek svaté Barbory bylo (a někde stále je) řezání tzv. „barborek“. Jednalo se o třešňové či višňové větvičky (použít však prý šla i jabloň, slivoň nebo zlatice), které měly věštit budoucnost neprovdaným dívkám. Ty je měly na svátek svaté Barbory ukousnout vlastními zuby či uříznout nožem (z nejméně deset let starého stromu a ideálně krátce po setmění), dát do vázy, denně jim měnit vodu a pak čekat, zda na Štědrý den rozkvetou. Pokud ano, do roka se dala ve stavení očekávat svatba. Pokud měla navíc dívka více nápadníků, mohla si „barborek“ pořídit hned několik, každou pojmenovat po jednom z nich a pak už jen čekat, čí větvička vykvete jako první. A to pořád nebylo vše. „Barborky“ si totiž pořizovaly často i vdané ženy, a to na ozdobu stolu, nebo jako nástroj k odhalení čarodějnice (tomu věřily především na Šumavě a mělo k tomu dojít na půlnoční mši, kam si žena větvičku přinesla, stočila ji do kruhu a tím kruhem se poté podívala na některou ze sousedek, zda náhodou nestojí zády k oltáři, což by znamenalo, že ovládá temnou magii.)
Ke svátku sv. Barbory se také váže několik lidových pranostik (tj. drobný útvar lidové slovesnosti týkající se určitých dnů či období, a to obzvláště ve vztahu k zemědělství a počasí). Říká se, že „o svaté Barboře ležívá sníh na dvoře“ nebo „má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude hodně trávy“, a „je-li na den svaté Barbory mnoho jinovatky na stromech, bude hodně ovoce v budoucím roce“.
Tak a to bude o svaté Barboře a lidových zvycích spojených s oslavou jejího svátku asi vše. Doufám, že se vám článek líbil a děkuji všem, kteří ho dočetli až sem. Uvidíme se u dalšího adventního svátku!
ZDROJE INFORMACÍ:
https://www.kudyznudy.cz/aktuality/oslavte-svatek-svate-barbory-a-nezapomente-na-vetv.
https://zeny.iprima.cz/zivotni-styl/svata-barbora-a-jeji-tradice-co-vesti-vetvicky-ve-vaze-a-kdo-byly-barborky
https://babinet.cz/magazin/clanek-3056-tradice-ceskych-vanoc-advent-a-adventni-svatky-1-dil
https://cs.wikipedia.org/wiki/Barbora_z_Nikom%C3%A9die
