Článek
Opět srdečně zdravím všechny, kdo si našli v tom předvánočním shonu trochu času na rozkliknutí mého textu (případně i textů předešlých, které najdete tady a tady). Máme tu totiž další, nejspíše ze všech nejznámější a nejpopulárnější z adventních svátků, svátek svatého Mikuláše. Ale kdo to vlastně byl ten svatý Mikuláš a co udělal? A jak moc je důležitý pro Evropské Vánoce? A co u nás? Jaké jsou české tradice a lidové zvyky, které se k této postavě vážou? O tom všem si dnes spolu povíme…
Kdo to byl Svatý Mikuláš
Celým jménem Mikuláš z Myry se narodil kolem roku 280 v Turecké Pataře a zemřel pravděpodobně 6.prosince 345 v antickém městě Myru (dnešní město Demre v jihoturecké provincii Antalva). Pocházel z původně řecké rodiny, která však již před jeho narozením přijala křesťanství a následně velmi zbohatla na obchodu s rybami (proto je mimo jiné uctíván i jako patron rybářů a námořníků). Mikuláš byl však velmi skromný a proto prý po smrti svého otce rozdal veškeré rodinné bohatství chudým a sám se dal na cestu pokory a odříkání, která ho kolem roku 300 zavedla právě do Myry, kde se stal ve velmi mladém věku biskupem. Během svého života byl za svou víru též vězně a pronásledován, ale nakonec se stal velmi oblíbeným světcem (především mezi chudými lidmi, mezi nimiž proslul svou štědrostí a dobročinností) a zapáleným bojovníkem proti bezvěrcům, který měl na svědomí zničení několika pohanských chrámů. Na druhou stranu se však vždy zasazoval o spravedlivé zacházení s cizinci i vězni a tvrdě vystupoval na podporu neprávem obviněných lidí.
Zemřel patrně šestého prosince (ačkoliv některé zdroje toto rozporují a tvrdí, že datum bylo vybráno záměrně, aby Mikulášův svátek zastínil pohanský svátek zrození Římské bohyně lovu Diany), avšak bližší okolnosti jeho smrti nejsou známy. Pohřben byl původně v kostele v Myře, avšak v 11. století byly jeho ostatky převezeny Italskými námořníky do Bari a na původním místě zbyl jen prázdný sarkofág. Došlo k tomu proto, že Myra se v té době stala součástí islámského světa a námořníci nechtěli, aby Mikulášovi ostatky padly do rukou muslimským nájezdníkům.
Jako všichni světci z jeho doby nebyl ani sv. Mikuláš nikdy oficiálně prohlášen svatým, avšak má právo tento přídomek užívat, neboť jeho uctívání se během let stalo přirozenou součástí křesťanské víry (započalo již záhy po jeho smrti a k jeho největší expanzi došlo na konci 11.století v Kyjevské Rusi, jíž byl za života patronem). Dodnes tak jde o jednoho z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství (ve východních církvích je dokonce označován za druhého nejuctívanějšího světce, hned po Panně Marii) a znají ho pochopitelně i lidé mimo církev, neboť to byl podle všeho právě on, kdo byl inspirací pro vytvoření mýtické vánoční bytosti jménem Santa Claus, která dodnes naděluje vánoční dárky po celém USA. A není divu, neboť mu byly zázraky a „magické síly“ přisuzovány již zaživa (pro množství zázraků, které se kolem něj udály, byl někdy dokonce zván „Mikuláš Divotvůrce“) a kromě již zmíněné ochrany námořníků a rybářů, byl a je uctíván i jako velmi oblíbený patron obchodníků, lukostřelců, lékárníků, právníků, bývalých prostitutek, studentů a dětí, vězňů a nespravedlivě obviněných.
Nezanedbatelnou stopu po sobě zanechal i v umění a architektuře. V celé Evropě nacházíme často cykly se scénami z Mikulášova života (např. v německé Kostnici) a po světě jsou rozesety doslova desetitisíce kostelů zasvěcených právě svatému Mikuláši. V Česku je to například katedrála v Českých Budějovicích, kostel na Staroměstském náměstí v Praze nebo kostel na Náměstí svobody v Brně. Mikuláš je zde všude tradičně zobrazován jako starší biskup s vousem (na východě s pleší), oděný v červeném plášti a biskupské mitře, jehož atributy jsou tři zlaté koule na knize (tento atribut je spojen s legendou o šlechtici a jeho třech dcerách, viz. níže) a biskupská berla v ruce.
Legendy o svatém Mikulášovi
Většina příběhů o tomto světci pojednává především o jeho skromnosti, štědrosti dobrotě a touze pomáhat lidem, která se konec konců stala i ústředním bodem oslav jeho svátku. A nejinak je tomu i u jedné z nejstarších a nejpopulárnějších legend, která se dochovala ve vícero podobách a která pojednává o tom, jak svatý Mikuláš pomohl třem chudým sestrám. Podle nejextrémnější verze této legendy byly tyto dívky dcerami zchudlého šlechtice, který je poslal pracovat do veřejného domu, aby si tam samy vydělaly na věno. Mikuláš, kterému se jich zželelo, jim prý ale hodil oknem každé po jednom sáčku se zlaťáky, čímž je tohoto potupnému osudu ušetřil a ony mohly bez obav z vykřičeného domu odejít a v klidu se provdat. Umírněnější a rozšířenější verze legendy hovoří o tom, že dívkám tento osud pouze hrozil, neboť jejich otec zchudl a měl nastoupit do vězení pro dlužníky. Mikulášův zásah v podobě vhození zlaťáků oknem je však totožný a právě na něj má odkazovat lidový zvyk nadělování drobností za okno.
Další populární, i když poněkud temnou a rozhodně nesváteční legendou spojenou se svatým Mikulášem je „Legenda o třech dětech“. Podle ní měl Mikuláš učinit zázrak vzkříšení a probudit zpět k životu tři děti, které zabil a naložil nasolené do sudů jakýsi zlý hostinský. Někteří odborníci se přitom kloní k závěru, že jde o zveličení reálného příběhu, kdy však Mikuláš pochopitelně nevdechl dětem zpět život, ale zachránil před popravou muže, který byl nespravedlivě odsouzen za jejich zabití (dost možná i pomohl dopadnout skutečného vraha).
Naše lidové tradice spojené s oslavami Mikulášova svátku (5.12.)
Podle lidové víry, které se drželi naši předkové, sestupoval svatý Mikuláš každý rok 5. prosince navečer z nebes na zem a v podobě vysokého muže v bílým plnovousem obcházel lidské příbytky. Nejčastěji býval oděn do dlouhé bílé košile a rudého kabátu či pláště vyšívaného zlatou nití, na hlavě měl biskupskou čepici (červenou či bílou) se zlatým křížem vpředu a v jedné ruce držel dlouhou zlatou berlu (biskupskou hůl) a v druhé pytel s dárky.
Na jeho cestě ho zpravidla doprovázel čert a anděl, kteří mu pomáhali odměňovat hodné děti a trestat ty zlobivé. Zatímco pro ty první měl s sebou nejrůznější pamlsky, perníčky, oříšky a ovoce, pro ty druhé s sebou nosil uhlí, cibuli nebo brambory. Ty nejhorší pak přenechával čertům, kteří je za jejich hříchy odnášeli do pekla, nebo jim tím alespoň hrozili. Zajímavostí je, že někde chodil s Mikulášem místo čerta obecní policista. Výjimkou pak nebyly ani celé Mikulášské průvody podobné těm masopustním, kdy se využívali i koně a vozy a kromě Mikulášů a čertů bylo možné v průvodu narazit i na rozličné další oblíbené lidové masky, jako je např. smrtka, kozel, kobyla nebo husar. Vše bývalo též doplněno o hlasitou hudbu a všeobecné veselí. Naopak v chudších oblastech si děti mohly o skutečném setkání s Mikulášem nechat jen zdát a nadělováno jim bylo pouze za okno (nejčastěji do ručně tkané a vyšívané punčošky).
Nedílnou součástí oslav svátku sv. Mikuláše bývávaly na mnoha místech naší země i slavné mikulášské trhy, na nichž se prodávalo pečivo, perník, marcipán a drobné hračky. Například na mikulášských trzích v Klatovech se prodávaly oblíbené figurky čertů ze sušených švestek a v Pardubicích bychom na podobných místech hledali počátky tradice bohatě zdobených perníkových figurek čertů, Mikulášů i andělů (které dnes vystřídaly spíše figurky čokoládové). Dalším populárním tradičním zbožím na těchto trzích bývala „marcipánová mikulášská abeceda“ v podobě písmen S s G a také různé mikulášské figurky z pálené hlíny nebo ručně vyřezávané, zdobené látkou či kůží nebo barevným papírem.
Zajímavostí je, že v některých oblastech chodila místo Mikuláše takzvaná „Mikuláška“. Kdo by ale čekal něžné dámské zacházení, ten by se pletl. Mikuláška byla totiž daleko přísnější než její mužský protějšek a nikdy dětem nerozdávala sladkosti. Naopak přísně dbala na to, zda jsou slušně vychované a pravidelně se modlí a pokud shledala jakékoli pochybení, neváhala je ztrestat metlou (na Přerovsku prý dokonce srpem, kterým stínala ty největší hříšníky).
A ještě jeden lidový zvyk spojený se svatým Mikulášem stojí za zmínku. Týká se totiž tak trochu „mého oboru“ neboť ve starých českých školách se bylo možné setkat s tzv. obchůzkami žáků (někde i studentů), které se nazývaly „Uvádění biskupa do domu“ nebo také „Volba žákovského biskupa“ při níž si děti a školní mládež volila na den svatého Mikuláše vlastního biskupa a to přímo ze svých řad. Ten byl poté uveden do kostela a měl ten den práva skutečného biskupa, přičemž večer musel být bohatě pohoštěn v domě místního kněze.
Svatý Mikuláš v dalších zemích
SLOVENSKO
U našich sousedů na Slovensku, stejně jako u nás, navštěvuje děti 5. prosince vousatý Mikuláš. Tento však chodí v bílém biskupském rouchu a nenaděluje dětem sladkosti ani na parapet ani do punčoch. Místo toho jim nechává nějaké drobnosti pro radost přímo v botách a proto bývá dobrým zvykem si je v předvečer svátku pořádně vyčistit a dát za okno (ideální jsou kozačky, či jiné vysoké boty).
NIZOZEMSKO
V Nizozemsku se Mikuláš označuje jako „Sinterklaas“ a místo andělů a čertů ho doprovází takzvaný „Zwarte Piet“ (Černý Petr-tato kontroverzní postava buď pochází z dob španělské nadvlády nad Nizozemím a představuje maurské páže, nebo z příběhu o tom, že chodí komínem a je tedy umouněný od popela). Vlastní prý kouzelnou „červenou knihu“ do níž si zapisuje všechny dětské hříchy i dobré skutky a rozhoduje, zda je na jejím základě odmění (zpravidla jim nechává dárečky v botách umístněných blízko krbů, kamen či moderně radiátorů), nebo je nechá na pospas Černému Petrovi, který ty zlobivé odnáší do pekla v jutovém pytli. Na rozdíl od našeho pátého prosince, přijíždí Sinterklaas do země již první sobotu po 11. listopadu a to parníkem ze Španělska (později se pak po Nizozemských městech pohybuje na bílém koni, který prý umí létat a pro kterého mu někdy děti nechávají v blízkosti svých bot seno nebo mrkev). Tato tradice pochází z 19. století (kdy šlo o součást obchodu s pomeranči a granátovými jablky) a každoročně jde o velmi populární akci na níž dorazí davy lidí.
POLSKO
V Polsku navštěvuje děti tzv. Mikolaj (a to v noci z 5. na 6.12.) a dárky jim schovává přímo pod polštář (případně do velké ponožky pověšené na rámu postele). Hodné děti se mohou těšit na menší hračky, knížky nebo sladkosti, ty zlobivé naopak na „zásilku od čerta“ (ten však není nikdy nadělování osobně přítomen) v podobě větvičky s kouskem černé kožešiny. Místo anděla Mikolaje někdy doprovází postava „Sněhová vločka“, která má podobu krásné éterické dívky.
NĚMECKO A RAKOUSKO
I v těchto německy mluvících zemích přichází za dětmi svatý Mikuláš (Nicholass) a naděluje jim do bot drobné dárečky (hlavně oříšky, ovoce a čokoládu), ovšem místo čerta si s s sebou na ty zlobivější vede „Pacholka Ruprechta“ (Knecht Ruprecht), který je ověnčený metlami a řetězy a trestá jimi nehodná dítka. V některých krajích (např. v Bavorsku) jsou na tom však uličníci ještě hůře, protože pro ně si jde samotný „král“ všech „pekelníků“, obávaný démon Krampus (napůl kozel, napůl člověk s rohy, řetězy, kopytem a drápy, který prý vychází ze severské mytologie a pojídá zlobivé děti).
A to by bylo ke svatému Mikuláši asi tak vše. Děkuji všem za přečtení a budu se na vás těšit u dalšího článku na téma „Adventní svátky“.
ZDROJE INFORMACÍ:
https://www.ceskazceska.cz/advent/
https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-svaty-mikulas-byl-v-lidove-tradici-povazovan-za-patrona-nejen-deti-40306172
https://www.nekdeneco.cz/detail-clanku/8378-mikulas-tradice
https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_Mikul%C3%A1%C5%A1
