Článek
Jak už napovídá název článku, píšu ho v reakci na vzrůstající počet lidí v mém okolí, kteří si stěžují (ať už v reálu, nebo na internetu v různých diskuzích a na sociálních sítích) na předvánoční nákupy. A že jich je každý rok více a více a ozývají se čím dál tím dříve… Jako by „lezli z děr“ už málem na konci října a jejich nejoblíbenějším tématem byly nářky a doslova hororové výlevy nad tím, jak moc je předvánoční bloumání po obchodních centrech (tržištích, outletech, krámcích a trzích) „obtěžuje“, „otravuje“, „ničí“, „nebaví“, „děsí“ a tak dále a tak dále. Prostě je pro ně tato činnost noční můrou, která jim bere radost ze života a kvůli níž nejen, že se na Vánoce vlastně už skoro ani netěší, ale dost možná je v dohledné době i přestanou úplně slavit. A já si pokaždé, když tohle někdy slyším nebo čtu, říkám… Proč?
Proč v dnešní pokrokové době tolik lidí řeší tak zbytečný a nepodstatný problém, který mohou ze svého života naprosto v klidu a prakticky bez námahy eliminovat a nahradit něčím, co je pro ně příjemné a co jim nevezme chuť do vánočních oslav? Ano, to něco jsou ONLINE NÁKUPY. Online nákupy všeho, co k oslavám Vánoc potřebujete od dárků, přes dekorace až po potraviny. A ne, nemyslím tím přímo supervýhodné nákupy na jistých nejmenovaných asijských „online tržištích“, která jsou teď tolika lidem trnem v oku (i když proti gustu…). Myslím tím normální online nákupy v běžných e-shopech a obchodech s dovážkou, jejichž jména nenapíšu jedině proto, aby mne někdo neosočil, že mi za to platí a já jim tu dělám reklamu. To totiž vážně není důvod, proč to sem píšu.
Píšu to proto, že já sama tento předvánoční krok z reálného do online nákupního prostoru udělala už dávno (částečně z časových, částečně ze zdravotních důvodů, neboť můj stav nedělá z nekonečného popocházení a postávání v přetopených obchodech zrovna příjemnou a snesitelnou aktivitu) a nemůžu si svou volbu vynachválit. Tak proč bych neporadila i ostatním, když je to pro tolik z nich tak palčivé a bolestné téma? Však pro mne bylo taky, protože abych pravdu řekla, ani v minulosti jsem nikdy nebyla žádnou velkou nákupní fanynkou. A v předvánočním čase už vůbec ne. Všechny ty ženské „šopaholické“ sklony a nekonečné euforické obdivování a vybírání botiček, kabelek, šminek a hadříků… Ne, to není a nikdy nebylo nic pro mě (čímž samozřejmě neříkám, že je to špatně, naopak, tak trochu závidím všem dámám, které tohle baví, protože kupovat si to, alespoň v určitém množství, musíme každá a určitě je lepší, když si to člověk užívá, než když to jen přetrpí).
Já na to ale zkrátka nejsem a tak zcela rozumím tomu, kde se ve zmiňované skupině stěžujících si lidí bere nechuť k těm spěchajícím davům, ohraným koledám, přeplácané výzdobě, nekonečným frontám, přetopeným obchoďákům, bacilonosičům bez roušek, kapsářům, hlučným rodinkám s dětmi, nevrlým prodavačkám, zácpám na silnicích i parkovištích a dalším a dalším „lahůdkám“, pro sváteční nákupy tak typickým. Co už ovšem chápu méně je to, proč se přesto každým rokem znovu a znovu dobrovolně vrhají do této sváteční vřavy a jako ranění plavci se bezmocně plácají sem a tam a co nejrychleji brázdí vody nákupních center, aby ulovili vše potřebné a zmizeli dříve, než jejich krev přiláká žraloky. Vždyť to vůbec není potřeba! A to říkám jako někdo, kdo Vánoce upřímně miluje a nejvíc ze všeho si užívá tu slavnostní atmosféru plnou dekorací a světýlek, dobrého jídla a dávání dárků spojené s přinášením radosti blízkým lidem (konec konců, to mě baví po celý rok, nejen na svátky, a drobnosti pro radost rozdávám celoročně).
Nákupy tak samozřejmě potřebuju a proto není adventního dne, kdy bych v duchu neděkovala bohu, že můžu žít v tak pokrokové zemi a době, že můžu naplno ukojit své vánoční touhy a fantazie a přitom nevytáhnout paty z domova. A nejen já! Můžu tuhle radost sdílet i se svými blízkými, třeba jako když jsme včera odpoledne „zašli“ na online vánoční nákupy s mojí maminkou, udělaly si takovou předvánoční „dámskou jízdu“ a nic nám přitom nechybělo. Koledy, svařené víno, ochutnávka cukroví… A přitom ještě bonus v podobě gauče, dostupného vlastního WC bez front, teplé deky a naprostého bezpečí před kapsáři i uchrchlanými rozsévači všemožných nákaz. Užily jsme si to tak, jak bychom v obchodním centru nikdy nemohly a přitom nás to nestálo ani korunu navíc (spíš naopak), protože dneska aby člověk pohledal online obchod bez nějaké té akce, dopravy zdarma či srovnávací aplikace vyhledávající nejnižší a nejvýhodnější nabídku. A času na vybírání, pečlivé zvažování a porovnávání jednotlivých kusů zboží máte v podstatě neomezeně. A pokud byste to náhodou přeci jen netrefili, můžete zboží poměrně dlouhou dobu vrátit bez udání důvodu, nebo ho rovnou pojistit jako nevhodný dárek.
A tak se znovu ptám… Proč (pokud nejsou samozřejmě vánoční nákupy něčím koníčkem a tu pravou předvánoční náladu nenasává právě jedině v obchodech - proti čemuž vůbec nic nemám) absolvovat nákupy v reálu, když to není ani levnější, ani pohodlnější, ani bezpečnější (či jakkoliv jinak výhodnější)? Proč se mačkat v davu, strkat mezi regály a potit v nekonečných frontách u pokladen? A proč nakupovat jen tehdy a tam, kam kvůli tomu musím speciálně dojít/dojet a ztrácet tak čas, když online to můžu stihnout třeba během obědové pauzy v práci, v MHD nebo třeba v čekárně u lékaře? Protože si chcete zboží sami osahat a vyzkoušet (což je btw. nejčastější a možná i jediný trochu relevantní argument, který jsem na toto téma kdy slyšela)? OK, možná tak u bot nebo nějakého specifického oblečení, kde si nejste jistí číslem, ale co si chcete osahávat na bramborách do salátu, světelném řetězu nebo novém vysavači pro tchýni? Nemluvě o tunách recenzí, které na internetu najdete po jediném klinutím a kde se dočtete o každém jednotlivém druhu kusu zboží i to, co jste snad ani vědět nepotřebovali?
Zkrátka a dobře… nebojte se toho! Není čeho. Spousta lidí má strach, že je online obchody okradou a nepošlou jim správné (nebo vůbec žádné) zboží, ale to jsou v dnešní době recenzí a neskutečně rychlého šíření informací výjimečné případy. Jiní se bojí, že zaplatí zbytečně za dopravu, nebo že zboží bude online dražší, než v obchodě a oni naletí podvodným slevám, jenže i tomu se dá pečlivějším výběrem předejít… A další zase mají obavy, že jim ti, kdo vybírají potraviny na dovážku, schválně vyberou zkažené ovoce, staré maso a procházející potraviny. Ale to už je úplně směšná obava. To by se totiž stalo u každého soudného zákazníka jen jednou a tím pádem by byl obchod sám proti sobě, protože by ho čekal jedině tak rychlý krach. Naopak mé zkušenosti jsou přesně opačné. Ti lidé, co vám ty nákupy balí a chystají jsou si sakra dobře vědomi obrovské konkurence a tím pádem si vás hýčkají a snaží se vás uspokojit tím nejlepším. Však to zkuste a uvidíte. Jasně, možná vám to nesedne, ale upřímně… nevěřím tomu.
Já se každopádně nejpozději o tomhle víkendu vrhnu na poslední „předvánoční nákup“ čítající nezbytnosti na Štědrý den jako je pečivo, vánočka či ingredience na štědrovečerní večeři a čerstvé svařené víno. Všechno mi to přivezou hezky 23.12. až ke dveřím. Jen toho kapra koupíme na sádkách. A pak se půjdeme s rodinou společně projít někam do přírody, nebo si pustíme nějaký náš oblíbený vánoční film či pohádku. A kde budete tou dobou vy? Rozhodnete se hezky „postaru“ trčet někde ve frontě s cizími lidmi a svorně proklínat pomalého seniora u pokladny, nebo skočíte rovnýma nohama do jednadvacátého století, objednáte si potřebné věci online a užijete si předsváteční pohodu se svými blízkými? Není to poměrně snadná volba? Hm?
