Článek
Článek autora Scientia potentia est(tedy „znalost je síla“) Julius Fučík byl hrdina, který si zaslouží úctu polemizuje s mými články o Fučíkovi. Především s tím prvním, že se Fučík nezachoval statečně při zatýkání. Respektuji jeho názor, stejně jako by on měl respektovat názor můj. Nemám osobní záměr hanobit Fučíka či kohokoliv jiného, jen se už dlouho zabývám osobami a událostmi, které nejsou jednoznačné a o nichž se vedou spory. Vždy se opírám o prameny a literaturu a nikdy nepíšu z hlavy své domněnky a ani nezůstávám u kompilátu z jiných zdrojů. Prostě kombinuji, přemýšlím a pokaždé ještě přijdu s něčím novým. Dělám to takhle už hodně dlouho, od studentských let, kdy jsem začal veřejně publikovat.
Na rozdíl od mého oponenta se nebojím psát pod svým jménem, snažím se stát na straně zdravého rozumu a nikdy jsem nepsal na objednávku. A za všech režimů jsem si užil své, protože jsem z cesty za svou pravdou nikdy neuhnul. Čímž netvrdím, že musím mít pravdu vždy. Jistě nejsem neomylný! Jako jeden z mála také uvádím u svých článků použité zdroje.
Pokud mi vyšel Fučík takový, jak o něm píši, je to výsledek desítky let dlouhé práce. Uvádím citáty Peroutky, Černého, Friebové, Nedvědové, Jelínkové, Pixy a mnohých a mnohých. Můj oponent z nich připomene jenom citát Marie Zápotocké a uvede, že jej dnes historikové neberou vážně! Což považuji za skandální výrok. Co se mi nehodí, nebudu brát vážně? Historik i každý autor musí brát vážně všechny zdroje. Má je třídit, může je zpochybňovat a hodnotit, ale musí je brát vážně! Zvláště, když Zápotocká řekla jenom to, co uvedli i četní jiní pamětníci! Což je v mých článcích doloženo. Tu už Scientia potentia est nepřizná a je s jedním argumentem hotov.
Pokud chce obhajovat Fučíkovu statečnost, měl by se vypořádat především s faktem, že se jeho hrdina se dvěma pistolemi v ruce odmítl bránit. V rozporu i s komunistickou instrukcí, prakticky rozkazem, nepadnout živý do rukou nepřítele. V tomhle Fučík hrubě zaváhal, na rozdíl od Mašína, Balabána, Morávka, parašutistů z Resslovky, Fredy Bartoše či bratří Mašínů a jejich kamarádů. Prostě se Fučík zachoval zbaběle, to je fakt neoddiskutovatelný a Scientia potentia est jej ještě hájí a má pochopení pro to, že zastlal pistole domácím Jelínkům do postele.
A házet vše na Klecana, to už je trošku překonaná verze. V roce 1995 vyšla sbírka dokumentů pod názvem STŘEDNÍ EVROPA DOKUMENTY. Uvádím ji ve svých článcích. Jde o vzpomínky aktérů těch událostí, které do sebe zapadají. A usvědčují z výpovědí Fučíka, nikoliv Klecana. Znovu připomínám Kamila Pixu, že se k jeho otci dostala Kniha příchodů a odchodů z Pankráce. Z ní jednoznačně plyne příchod všech zadržených a vzápětí mučených a často i popravených až po Fučíkově výslechu.
Takže ze svých článků nemohu vzít zpátky ani slůvko. Je prokázáno jednou provždy, že se při zatčení Fučík statečně nezachoval, že vypovídal, byl prominentním vězněm co do zacházení, stravování, výletů po Praze a „zasahováním do případů“. Za falšování svého díla už nemohl, to je ostuda režimu, který tu mnozí hájí. Přesto všechno respektuji článek oponenta, je psán kultivovaně, ale holt argumenty má jen ty, které desítky let zastíraly pravdu. Jinak nic nového a přesvědčivého.
Na Médiu píši velmi krátce, rozhodl jsem se k tomu teprve 21. srpna 2024. Nečekal jsem tak velikou čtenářskou přízeň. Jako autor mohu nést jedinou zodpovědnost: hledat a psát zajímavá témata, mít pro ně argumenty, pravopisně i slohově být na úrovni. Což se mi snad daří. Nemohu už ale za diskuzi čtenářů.
Její úroveň mě překvapila. Nepříjemně, je nízká, bez argumentů, jen emoce a často sprostota. Prostě v souladu s úrovní naší společnosti. Pak se člověk nemůže divit (a já se až donedávna divil!), jak vypadají volební preference. Prostě často se ozývá čtenář, který není vůbec emancipovaný, sebevědomý, neumí argumentovat a nechápe, že někdo může mít jiný názor než on. On jej prostě kdysi pojal, navždy se v něm zapouzdřil a vše jiné by nejraději zakázal. A teď někdo argumentuje opačně, cituje, má zdroje, tudíž si nevymýšlí. A takový čtenář, který si kdysi oblíbil tu Svobodu, tu Dubčeka, tu Fučíka, neví nic jiného, než co do něj kdysi nalili. Už se nepídí po nových poznatcích a souvislostech, on už má přece hotovo! Článek se mu nelíbí, ale protože argumenty jednak nemá a jednak by je neuměl použít, tak se uchýlí k jedinému – nadává autorovi. Jiný názor označuje za špinění (jen ten jejich pohled je zřejmě jako padlý sníh), utíkají od tématu, a protože toho svého oblíbence hájit nedokáží, tak kalkulují, jak by se asi choval na gestapu autor. A jak asi oni? Tyhle úvahy jsou úplně mimo mísu, jen chtějí odlákat pozornost od merita věci. A ještě mi napovídají, co mám psát příště: o Čurdovi, Mašínech, Benešových dekretech. Ano, na to vše se opravdu chystám! Jen ty Benešovy dekrety jsem neměl v plánu, ale přečetl jsem je. A vy? Co říkáte na to, že se nehledali skuteční viníci? Že se kolektivně odsoudili všichni Němci, Maďaři a kolaboranti? A za ně se označil každý nepohodlný, většinou i majetný. Máte z takové spravedlnosti radost?
Nebo se dokonce najde čtenář s reakcí na autora: „To je bohužel můj příbuzný, o něm bych mohl vykládat!“ Což je samozřejmě pitomost sama od sebe, nic věcného neřeší, ale tenhle čtenář už svým kolegům nevysvětlí, že sice vzdálená přízeň je, ale že autora ve skutečnosti vůbec nezná, nikdy s ním nejen nežil, ale ani nehovořil a viděl jej za celý život sotva pár vteřin. Ale mohl by vykládat!!! Jak typické pro lidi bez argumentů… Naštěstí se už autorovi omluvil jeho otec, který asi ze synka mnoho radosti nemá…
Nedivme se, že takoví lidé nalétnou každému populistovi s jednoduchým řešením, protože oni složitá řešení nechápou a nechtějí. Proto jsou preference volebních stran, jaké jsou! Už se opravdu nedivím, ne každý totiž vidí, slyší, přemýšlí…
Tihle lidé už se nikde vzdělávat nebudou, proto by jejich malou univerzitou mohlo být alespoň tohle Médium se svobodnou platformou názorů. Třeba i oni časem pochopí, že může zaznít i jiný hlas než ten jejich a že autor nemusí hned schytávat nadávky.
A přátelé, nemusíte se mnou souhlasit, ale můžete se zamyslet! Moc děkuji za pozitivní ohlasy, také jich není málo! Hezké dny a hezké čtení!
