Vařil hlavu hajného, morytát šílený

Pojďme se také ohlédnout. Poslyšte příběh o šílenci, který zabil hajného a uvařil si z něj polévku. Narodil se 8. 3. 1884 na Vysočině v Kobylnicích č. 7 a o den později byl pokřtěn jako Alois. Otec není neuveden. Matkou byla „Františka Dospíšilová, vdova po Josefu Lahodném, čtvrtláníku v Kobylnicích, dcera Josefa Dospíšila.“ Jmenoval se tedy Alois Lahodný, ale přezdívali mu Leónek a po matce i dědovi mu mnozí říkali Dospíšil. Na začátku světové války měl třicet let. Až do incidentu vykonával obuvnické řemeslo. Doma měl vždy velikou kupu bot na správku, nikdy si nepsal cedulky, ale boty vždy správně roznesl.

Do Kobylnic, malinké vesničky pod romantickou zříceninou Zubštejna, se vrátil z Víru, kde bydlel u Šauerů, ale nepohodl se tam s panem domácím. Na noc totiž nezavíral ani přes upozornění dveře, a tak dostal výpověď. To ho rozčílilo natolik, že Šauera několikrát bodl ševcovským knejpem do hlavy. Už tehdy platil za případ pro psychiatry, příbuzní se ho stranily, ale ani přes upozornění se mu nic nestalo. Kobylnický kronikář Dvořák zapsal, že obec přispívala na jeho zaopatření 10 % nákladů. Býval vojákem a vždy prý veselým, ale spory s příbuznými ho poznamenaly.

Jednou dostal Lahodný v kobylnické hospodě nabídku, ať jde dělat na zubštejnskou zříceninu čerta. Švec se okamžitě načernil, ustrojil a šel. Nejdříve potkal babku sbírající klestí a tak ji vystrašil, že nebohá klopýtala z hradu a zastavila se až na rozcestí u křížku, kde se horoucně modlila. Zrovna šel kolem hajný Kolář, a tak ji začal uklidňovat s poukazem na to, že čerti nejsou. Jakmile se babička vzpamatovala, pustil se sám k Zubštejnu, že si na toho pekelníka posvítí. Příšeru skutečně spatřil a vystřelil po ní. Teď se polekal Lahodný a úprkem se hnal dolů do Kobylnic. Na cestě potkal spřežení sedláka Štourače a splašil mu voly. Zastavil se až v hospodě, z obličeje si stíral kolomaz a dušoval se, že už nikdy čerta dělat nebude.

František Kolář byl o 25 let starší, narodil se 25. 2. 1859 v Kobylnicích č. 12 Františku Kolářovi z Víru a Aloisii, rozené Matouškové. Oženil se 20. 2. 1882, kdy pracoval jako tkadlec ve Víru a bral si Františku Nahodilovou z Kobylnic č. 11. V Kobylnicích tedy oba protagonisté bydleli a oběť musela svého vraha dobře znát. Kolářovi přišel incident s Lahodným draho. Ještě jednou se s ním dostal do sporu, když mu zakázal stavět v lese údajný výměnek a lámat si tam na něj kámen. Pomatenec se rozhodl, že si to s hajným konečně vyřídí.

Hajný odešel z domu 24. června 1916 a nevrátil se ani do příštího dne. Aby tak narazil na pytláka! Rodina se ho vydala hledat a nakonec našla kousek od hradu pod chvojím jeho tělo bez hlavy. Jen co se probrali z leknutí, vydali se i s dalšími lidmi najisto do chaloupky Lahodného. Ten se jim dlouho nechtěl k otázkám, zda zabil hajného, vyjádřit, nakonec však ukázal bradou na hrnec na plotně. Děti sundaly pokličku a ve vroucí vodě spatřily otcovu hlavu. Lahodný se přiznal, že si na Koláře jako na nepřítele počkal v hustém smrčí, utloukl ho motykou. A chtěl si prý uvařit polévku.

Štěpánovský farář Lev Hlouch do matriky zapsal, že výpomocný hajný v Kobylnicích František Kolář zemřel ve věku 57 let 24. 6. 1916 a pochován byl 28. června. K příčině smrti poznamenal: „Zabil ho a potom vařil.“

Pachatel byl odveden do bystřické šatlavy a ráno 26. června putoval dále do Jihlavy. Byl odsouzen jako nepříčetný a později v ústavu pro choromyslné zemřel. Vdova Kolářová pobírala od velkostatku 100 korun výsluhy.

V té době si případ vyžádal velkou pozornost veřejnosti. V uvedeném roce se od února až do prosince tvrdě válčilo u Verdunu, kde padlo téměř 800 000 vojáků. Pokud si seženete noviny z konce června 1916, dočtete se na jejich titulní straně právě o těchto „jatkách na lidské maso“ u Verdunu. Strana číslo dvě pak přináší příběh o Lahodného polévce, hrůzostrašnou historku z Vysočiny! Na případu si smlsla i Národní politika.

Foto: Hynek Jurman

Jurman, H.: Pernštejnský tis. Zubří země, Štěpánov 2012.

Jurman, H.: Rozvědčík a ti druzí…. Zubří země, Štěpánov 2021.