Článek
V první řadě je nutné podotknout, že tento zákaz údajně platí v některých částech Velké Británie a EU se prý chystá přistoupit k podobnému kroku. Mohli bychom diskutovat o tom, zda je to pravda, nebo se jedná pouze o novinářskou kachnu se snahou vyvolat senzaci a zajistit si tím sledovanost.
Na druhé straně je však nutné podotknout, že EU nás už několikrát překvapila mnoha nesmyslnými nařízeními, nad kterými zůstává zdravý rozum stát.
Zmínit můžeme například podporu elektromobility, kdy vlastně není zřízena žádná infrastruktura pro smysluplné nabíjení vozidel. Většina elektřiny pochází z uhelných elektráren. Pokud by polovina majitelů vozidel přešla na elektrická auta a večer je doma naráz připojili na nabíječky, pravděpodobně by vypadly jističe na polovině transformátorů. O ekologickém nabíjení ze solárních panelů nemůže být řeč, protože 99 % automobilů jezdí během dne, a jak je známo, v noci slunce nesvítí. A samotná likvidace nebo recyklace vysloužilých lithiových baterií je nejen energeticky náročná, ale zároveň se jedná o poměrně složitý chemický proces, při kterém vzniká spousta nebezpečného odpadu.
Ale vraťme se k vytápění dřevem. Běžně se můžeme dočíst, že se jedná o uhlíkově neutrální produkci tepla, protože dřevo během hoření uvolní do vzduchu jen uhlík, který strom během svého života vstřebá ze vzduchu. To zní jako celkem logická úvaha, jenže to není tak docela pravda.
V úvahu je totiž nutné vzít i jeden drobný aspekt, o kterém se nikdo nezmiňuje. Vezměme to obyčejným selským rozumem.
Strom během života vstřebává ze vzduchu oxid uhličitý, který v sobě ukládá. Ukládá jej do kmene, větví, listí nebo jehličí, ukládá jej do kůry a kořenů. Domů se k vám jako palivové dřevo dostane zejména kmen a silnější větve. Z nich se samozřejmě při hoření uvolní většina oxidu uhličitého zpět do vzduchu, nepatrná část ale zůstává v popelu, který lze využít například jako poměrně kvalitní hnojivo do záhonů.
V lese však zůstává spadané listí, kořeny, opadané větve, nebo větve, které byly po pokácení odřezány a ponechány na místě. To vše v sobě také zadržuje oxid uhličitý, který strom vstřebal. Během tlení se sice část uvolní zpět do vzduchu, ale nemalá část se uloží do půdy jako kvalitní humus.
Je to vlastně poměrně přirozený koloběh. I kdyby strom nebyl pokácen a spálen, časem by v lese stářím sám uhynul a během tlení by do vzduchu uvolnil přibližně stejné množství oxidu uhličitého jako během hoření. Jen by to probíhalo pomaleji.
Proč tedy zakazovat topení dřevem? Řekněme si narovinu, že takzvaný green deal se stal pro mnoho politiků, obchodníků i výrobců šikovnou zástěrkou, za kterou mohou schovávat postranní zájmy. Každý si je jistě umí domyslet sám.
Už nyní se tu a tam objevují poznámky o škodlivosti popílku, který vylétává komínem při spalování dřeva. To by mohlo naznačovat, že se něco pomalu chystá?
Při spalování dřeva mohou samozřejmě vznikat i škodlivé látky, ovšem pokud máte moderní kamna nebo kotel, riziko je minimální. Důležité je topit suchým dřevem. U měkkého dřeva se uvádí, že by mělo schnout nejméně rok, u tvrdého dřeva to může být dva až tři roky. Během této doby se ze dřeva uvolní většina vody, kterou strom během života nasbíral. Spalování pak probíhá lépe, neuvolňuje se zbytečně dehet a další škodliviny. Dřevo má lepší výhřevnost, než když oheň dusí vlhkost.
Při topení suchým dřevem je dým nad komínem téměř neviditelný, neuvolňují se takřka žádné saze a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že kominík při každoroční prohlídce zpravidla konstatuje, že není důvod čistit komín.
Jestliže tedy EU opravdu chystá zákaz topení dřevem, jsem si jistý, že za tím musí být zcela jiný zájem než ekologie.
