Přemnožené toulavé kočky škodí přírodě a šíří toxoplazmózu. Bude řešením jejich odstřel?

Kočky domácí jsou u většiny obyvatel vnímány jako roztomilá zvířátka. Krásně mňoukají, vrní a předou, vykazují určitou interakci s lidmi, přitulí se v posteli, dají se pohladit. Stanou se členem rodiny, mazlíčkem, který bohatě nahradí plyšovou hračku. Pokud je takové soužití s kočkou omezeno na byt, dům, kočka je správně živená, očkovaná, odčervená a sterilizovaná nebo kastrovaná, nemá velkou touhu se toulat, lovit a nehrozí mnoho rizik. Kromě těch, kdy vás může při stříhání drápků seknout, poškrábat nábytek nebo shodit vázu na nábytku apod. O ně ale až tolik nejde. Problémy přinášejí kočky napůl domácí, napůl toulavé, zdivočelé a divoké.

Takové kočky jsou velkým rizikem pro své okolí. První volné proběhnutí ještě nemusí nic znamenat. Ale třeba už hned v dalším proběhnutí po zahradě v kočce zvítězí pud lovce a šelmy nad dosavadní domestikací. A kočka uloví myš. Jakmile však ochutná její ještě teplou a horkou krev, stane se z ní krutý predátor, který povede dvojí život. Doma bude jako hodný plyšáček Dr. Jekyll a venku jako zlý zabiják Mr. Hyde. Ani zahrada jí nebude stačit a začne se toulat.

Lovit začne nejen malé hlodavce, ale také opeřence, malé zajíce, veverky, netopýry, obojživelníky aj. V podstatě vše, co se pohne. Ani ne z hladu, ale pro zábavu nebo touze po krvi. Rozšířená představa, že skoro každou oběť přinese svým majitelům ukázat, je mylná. To učiní asi ve 20 % případů. Jenže všichni majitelé nejsou vždy doma, takže ve skutečnosti zaregistrují jen zlomek krvelačného řádění jejich mazlíčka.

I když se to bude mnohým zdát nemožné, koček je u nás více než milion (1,36) u cca 25 % domácností. Kolikrát stačí na jednu kočku u cesty udělat „čičí“, něco dobrého jí dát a najednou ze všech stran přiběhne dalších xy koček. Evidovány sice nejsou, ale jsme nepochybně jedním ze států s nejvyšším výskytem koček. Pokud jde však o jejich predátorskou činnost, kočky mají na svědomí víc zkázy, než si jejich majitelé (a lidé vůbec) uvědomují. Pro představu uvedu jeden hrubý odhad.

Ve Spojeném království je asi 2,5 milionu koček. Naprosto drtivá většina z nich je tu víc (nemá domov), tu míň (má domov) toulavá. Ročně se jejich kořistí stane cca 30 milionů opeřenců a 60 milionů savců. U nás podobná data nesbíráme, ale analogicky by to pak znamenalo přes 12 mil. opeřenců a 24 mil. savců a dalších zvířat. Můžeme se samozřejmě přít o jednotlivá čísla, ta ale nejsou podstatná. Podstatné je, že lidé litují přejetou kočičku, ale vůbec je nenapadne, že má na svědomí tisíce krásných a chráněných zvířat, která jsou zase líto jiným lidem. Pozorovaný úbytek ptactva není dán jen úbytkem hmyzu, postřiky, střetem s auty a nárazy do skel, ale především lovením kočičích mazlíků. Kočky zásadní měrou přispěly i k vyhubení několika druhů ptáků, savců i plazů. Jsou ekologickou katastrofou.

Těmi největšími lovci jsou pak kočky toulavé (zdivočelé) či divoké, které nemají domov. Ty loví pro potěšení i z důvodu obživy.

Ročně u nás skončí pod koly aut několik vyšších desítek tisíc koček. Naopak nižší desítky tisíc koček jsou odstřeleny mysliveckou stráží (ta není totéž, co běžný myslivec). V zájmu principu předběžné opatrnosti, zachování rozmanitých druhů zvěře a ochrany lidského zdraví to však nic neřeší. Pokud nedosáhneme snížení počtu toulavých koček mírnými prostředky, nezbyde než aby myslivecká stráž a hospodáři přistoupili k násobně početnějším odstřelům.

Kočku lze totiž odstřelit už 200 m od obydlí či oplocené nemovitosti. Jak praví Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb., § 14, odst. 1, písm. e) a  § 35, odst. 4, písm. e), myslivecká stráž (a hospodář) je oprávněna usmrcovat kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení.

Zákon o myslivosti se ale bude letos možná měnit. Takže je potřeba sledovat, v jakém znění bude nově schválen. Regulace (snižování počtu koček) je však nezbytná. Proč?

Představte si, že se vám v obci a kolem ní toulá pět koček a pět kocourů. Kočka vrhne 2× ročně tři až pět mláďat. Za 5 let máte kolem sebe v prvním případě cca 1.500 kočičích predátorů, ve druhém 9.000 predátorů.

Jistě, kromě střelby lze využít například sterilizaci, resp. kastraci, evidenci a čipování, stanovení počtu koček na domácnost, omezení jejich vypouštění, připevnění zvonků či rolniček na krk kočky, aby plašila opeřence, spolupráci s obcemi, odchyt a odvezení koček k veterináři (odčervit, naočkovat, vyléčit) a do útulku (praskají ale ve švech) atd. Nelze však otálet a přitom zapomínat na ještě jednu podstatnou věc. Lidské zdraví.

Toulavá kočka se snadno nakazí a přenáší nemoci i parazity. A u jednoho se zastavím.

Jde o parazitický prvok, který se rozmnožuje pouze v těle koncového hostitele, a tím jsou kočkovité šelmy. Bohužel ale napadá lidi i jiná teplokrevná zvířata (mozek, srdce, oči, játra atd., kde vznikají cysty s parazitem), které používá jako mezihostitele. Svojí přítomností v těle však ovlivňuje chování všech. Např. hlodavci ztrácejí strach z kočičích predátorů, vyhledávají jejich pach, aby je kočky sežraly.

U lidí může nastat po nakažení stav podobný slabé chřipce nebo nedojde k vůbec žádným příznakům. Infekce ale začne časem ovlivňovat lidské chování, vyvolá změny na lidském mozku, dochází k psychiatrickým (schizofrenie, manické poruchy, deprese - neboť zapříčiní úbytek tryptofanu a serotoninu v mozku zvýšením kyseliny kynurenové) a osobnostním změnám. Nakažení například ztrácejí i odpor k moči koček.

infikovaní muži mají vyšší hladinu pohlavního testosteronu, jsou vyšší, mužnější, více ostražití, žárlivější, podezíravější a nedodržují pravidla. Naopak infikované ženy mají hladinu testosteronu sníženou, jsou více srdečné, společenské, parádivé, svědomité a rády moralizují (a obhajují kočky). Pravděpodobný je i přenos onemocnění pohlavním stykem. Obě nakažená pohlaví mění své politické přesvědčení, hodnoty a vykazují vyšší míru myšlení „my versus oni“. Mají vyšší tendence podnikat a vést management, zpomalené reakce, 2,65krát vyšší riziko, že se stanou účastníky dopravní nehody, nebo ji zaviní. Trpí neustále mírně zvýšeným stresem. Zvýšené protilátky proti infekci byly potvrzeny u osob se sebevražednými sklony a u sebevražd žen starších 60 let.

Následné studie však předchozí závěry studií zcela bez výhrad nepotvrdily. Byly ale provedeny na malém vzorku lidí a závěr zněl, že je proto potřeba udělat nové a rozsáhlejší studie.

Avšak poslední studie z roku 2022 se věnovala vlkům a výsledkem bylo, že infekce vykazuje vliv na jejich chování. Vlci projevovali ochotu více riskovat, neustupovat, zakládat novou smečku a převzít vůdčí roli ve smečce.

Naše populace je hodně promořena touto infekcí (kolem 30 %), probíhají studie a výzkumy, kterých zatím není ještě dostatečné množství a nebo nejsou dostatečně silné. Přesto byste měli vědět…

Například konzumací čerstvého ovoce a zeleniny z vlastní zahrádky nebo i kupované. V dětských pískovištích, kam kočky rády chodí na toaletu. Syrovým nebo málo tepelně upraveným masem. Pitím kontaminované vody. Může jít i o náhodné požití mořské vody, neboť infekce přežije i půl roku ve slané vodě (přenos infekce vodou je předmětem výzkumů). Čištěním domácích záchodů koček s výkaly v podestýlce. Hraním si s (polo)toulavými kočkami.

Mytím vlastního i kupovaného ovoce a zeleniny. Nejedením tepelně neupraveného masa. Používáním rukavic při práci na zahradě a důsledným umýváním rukou po práci (s dezinfekcí). Nekamaráděním se kontaktně hned s každou kočkou. Nesplachováním kočičích výkalů. Každodenní výměnou podestýlky v rukavicích, protože výkaly se stanou infekčními až po jednom dni.

Těhotné ženy (i nemocní a staří lidé) by však neměly čistit domácí záchody koček raději vůbec. Mohou totiž infekcí nakazit mozek a smysly plodu, zapříčinit vrozené vývojové vady nebo vyvolat potrat. Proděláním toxoplazmózy před těhotenstvím sice k přenosu na plod nedochází, ale infekce může ovlivnit pohlaví dítěte ve prospěch synů (jsou-li rodičky krátce nakažené) nebo dcer (jsou-li delší dobu nakažené).

Pro lidi i kočky žádná vakcína není. Léčba akutního stavu je složitá, ale možná. Úplné vyléčení je však nemožné. Asi 5 % infikovaných lidí s různou intenzitou onemocní a u těch se slabší imunitou může dojít k doživotní léčbě, k některým nádorům nebo k poškození nervového systému, jater, srdečního svalu, imunitního systému … Ostatní získají imunitu, ale parazita nadále hostí (latentní toxoplazmóza). Jsou tedy stále nemocní a to může mít vliv i na jejich předčasné úmrtí.

Je proto nutné snížit počet více či méně toulavých koček, aby se snížily interakce mezi hostiteli, případně kočky nepouštět ven. Měly by být krmeny jen kontrolovanou (komerční) stravou pro kočky, ne syrovým či polosyrovým masem.

Čím více se v nějaké oblasti zvýší počet koček, tím více budou nakaženy nejen ony, ale i všechna zvířata a lidé v okolí. Pokud půjde o první kontakt s infekcí, může to být pro všechny velmi nebezpečné. Z ptáků jsou rezistentní plně nebo částečně (podle druhu kmene Toxoplasmy gondii) např. kachny, krůty, sovy a vrabci.

V naší zemi je „překočkováno“ a čím dříve začneme s důslednou kontrolou koček toulavých, zdivočelých (i divokých) a snižováním jejich počtu, tím lépe pro ně, ostatní zvěř, lidi i pro přírodu. Měli bychom proto zodpovědně změnit pohled na kočičí predátory co nejrychleji.

Myslivecká stráž / Invazivní predátoři a globální ztráta biologické rozmanitosti / Střílet psy a kočky povoleno / Zákon o myslivosti / Doporučení ministerstva zemědělství k regulaci počtu koček / Rizikové faktory pro infekci Toxoplasma gondii ve Spojených státech / Účinky toxoplazmy na lidské chování / Parazitická infekce zvyšuje riziko u sociálního masožravce středního hostitele / Počet domácích koček v Česku