Článek
Po týdnu dešťů a povodní bylo téma superdebaty jasné. To dalo obrovskou výhodu zástupcům vládní pětikoalice. Povodně totiž zvládli natolik dobře, že to v debatě nikdo z opozice příliš nerozporoval.
Kritiku proto opozice zredukovala na otázku, jak budou vládní strany financovat řešení. Na to již koaliční politici měli odpověď, a tak byl každý útok Okamury, Schillerové nebo Konečné v podstatě přihrávkou na smeč.
Nejlépe výhodu zúročil Vít Rakušan (STAN). Jako předseda ústředního krizového štábu měl nejlepší přehled o všem a také měl možnost slíznout nejvíce smetany.
V závěsu za ním byl Ivan Bartoš (Piráti). Jako ministr pro místní rozvoj se nejvíce vyjadřoval k otázkám financování. Kritiku situace kolem stavebního řízení mistrně odrazil sdělením, že postižení povodní mohou s novým zákonem stavebnímu úřadu prostě oznamovat stavby a bourání datovou schránkou.
Vít Rakušan byl v debatě bezkonkurenčně nejlepší. Věděl, co říct a kdy. Všechno vyznívalo konstruktivně. Dokázal mimo jiné skvěle vysvětlit důvody, proč neodložit volby. Když Alena Schillerová vyzvedla hejtmana ANO, který objíždí obce, přesvědčuje starosty o konání voleb a ptá se jich, co potřebují, Rakušan panu hejtmanovi poděkoval, ale dodal, že s ním jezdí jeho lidé z vnitra. On prostě sbíral body za všechno.
Rakušanovi s Bartošem sekundovali stejně dobře informovaní Markéta Pekarová Adamová (TOP09) a Marian Jurečka (KDU-ČSL). Všichni čtyři působili konstruktivně a státotvorně. Rakušan však mezi nimi řádil.
Z výkonu koaličních politiků tak vybočoval pouze Zdeněk Nytra (ODS). Hovořil nevýrazně, jako by nechápal účel debaty: nesnažil se sbírat body u diváků a prostě se jen věcně vyjadřoval.
Podobně na tom byl Vladimír Špidla (Socdem). Mezi ostatní nezapadal. Vztahoval se k povodním 2002 z pozice tehdejšího premiéra, ale ostatní se vlastně k oné události dovedli vyjádřit lépe. K rozpočtovým otázkám pak mluvil z pozice přesvědčeného socialisty, ale příliš mdle, aby obstál v konkurenci Konečné nebo Schillerové. Tento dojem umocňovala poněkud nešťastná volba barevně nevýrazného obleku.
Povodně a jejich následky byly hlavním tématem debaty. Všichni politici poděkovali integrovanému záchrannému systému a dobrovolným hasičům. Postupně si vzpomínali i starosty, hejtmany, dobrovolníky nebo úředníky. Na roli vlády se úplně neshodli. Alena Schillerová viděla zásluhu u ANO, které zajistilo investice do protipovodňového systému, jiní opoziční politici v dobře nastavených zákonech. Debata ale vyzněla tak, že pokud jde o boj s živly, vláda funguje, jak má.
Překvapením debaty byl Jaromír Soukup (za Přísahu), kterého za sebe to televize poslal Robert Šlachta. To je odvážný krok, Soukupa by si po jeho účinkování na TV Barrandov jako vyslance vybral málokdo. Není jasné, co přesně si od Soukupa Šlachta sliboval. Patrně šlo prostě o volbu z nouze. Do debaty nesměli přijít kandidáti a Přísaha zřejmě měla na kandidátkách úplně všechny členy.
Soukup v prvních minutách působil roztěkaně, vyjadřoval se zbytečně obšírně, „okecával.“ V druhé části pořadu se již vyjadřoval více k věci. Je však těžké uvěřit, že by někoho přesvědčil k volbě Přísahy.
Zcela selhala Alena Schillerová (ANO). Ještě úspěšně obrátila kritiku starostů ANO k jejich výkonu při povodních, čehož si většina diváků nemusela všimnout. Pak se však začala dostávat do zbytečných roztržek. Nejprve se Ivanem Bartošem nechala vyprovokovat k obraně způsobu, jakým Babišova vláda řešila covid. To si opravdu měla odpustit, na přístup ANO a ČSSD k pandemii asi v dobrém vzpomíná opravdu málokdo. Nejenže ztratila body u diváků, ale ještě zlepšila dojem z profesionality vládních politiků.
Horší chybou bylo srovnat povodně s tornádem, respektive pak to srovnání vysvětlovat. Působila hádavě, jako by tornádo ostatním podsouvala, i když to tak nebylo. Tohle opravdu nezvládla.
Dojem ze svého výkonu ještě zhoršila nalíčením, které v prudkém studiovém světle svítilo a vytvářelo dojem mastné nebo zpocené pokožky. Od nekorunované královny Instagramu a Facebooku to je opravdu zbytečná chyba.
Mírně komicky působil Tomio Okamura (SPD), vzteklý pes debaty. Již z počátku přišel s tím, že ostatní se snaží hádat a on přišel diskutovat. Nu, tohle určitě funguje na jeho voliče, ale většina diváků si patrně všimla, že jediný opravdu hádavý člověk ve studiu je on sám. Pokud ne, tak na to rádi poukázali jeho soupeři.
Od počátku pak vládní politiky obviňoval, že nemají peníze na řešení povodní, protože je dali na Ukrajinu, nebo že klečí v Bruselu a žebrají o peníze. Oni ale byli opravdu dobře připraveni a díky Okamurovi mohli znovu a znovu opakovat, kolik peněz připravili v programu Živel a kolik získali z evropského fondu Solidarity nebo kohezních fondů.
Nepodařilo se mu zabodovat ani když zmínil, že lidé z SPD vozí do postižených oblastí vodu, SAVO apod. Vít Rakušan na to navázal a vyzval dobrovolníky, aby se registrovali u koordinátorů a nepůsobili problémy.
Tomio Okamura zvolil stejnou strategii, jako na předvolebních plakátech. Agresivní nesmyslná tvrzení. Tvrdil například, že vláda nebude schopna řešit povodně, protože moc utratila za pomoc Ukrajině. Na jeho voliče to zabrat mohlo, pro ostatní debatéry však byl otloukánkem. V jednu chvíli najednou vyštěkl: „Uklidněte se!“ „Já jsem úplně klidná,“ odpověděla mu Markéta Pekarová Adamová, která ho zřejmě rozčilila tím, že mu skočila do řeči.
Kateřina Konečná vstoupila do debaty přibližně v polovině a vypadalo to, že ji zcela opanuje. Jako jediná se usmívala. Rovnou se omluvila, že se zdržela ve Štrasburku hlasováním o fondu Solidarity a začala vysvětlovat, co všechno tím pro ČR zajistila. Jako jediná se konstruktivně vyjádřila k otázce, jak řešit problémy s odmítači evakuace nebo povodňovými sportovci: výchovou od mala.
Tím ale její jízda skončila. Nechala se vyvést z míry, a dokonce se dostala do hádky s Marianem Jurečkou. Kvůli tomu přišla o slovo, které si vzal Vít Rakušan a na její úkor si připsal další body.
Slovo dostala zpátky, ale už to nebylo ono. Přesto byla i po zbytek debaty nejschopnější představitelkou opozice. Je ale otázkou, zda její výkon byl dostatečný, aby například přetáhla nějaké voliče ANO.
Celkově byla superdebata kvalitní a měla i informační hodnotu. Stojí za shlédnutí. Kdo ve čtvrtek večer zapnul televizi, aby se rozhodl, koho volit, patrně to hodí hnutí STAN. Kdo nechce volit stranu pětikoalice, na základě debaty si nejspíš vybere Stačilo. Voliči Pirátů, TOP09, KDU-ČSL a patrně i SPD mohli být s výkonem svých oblíbenců spokojeni natolik, aby jim dali hlas podle plánu. Přísaha a ANO potřebují hodně promyšleně komunikovat, aby rozpačitý dojem z debaty zmírnily.
