Článek
Když jsme s partnerkou mluvili o založení rodiny, zvažovali jsme, zda vůbec dokážeme dítě uživit. Rozhodování nebylo jednoduché. Měli jsme jasný cíl: když už dítě, tak aby mělo vše. Ne, že by muselo být rozmazlené, ale mělo by mít pěkné hračky, slušný a čistý domov, mělo by jezdit na výlety a mělo by poznat, co je moře. Když to přeženu, nechtěli jsme, aby si hrálo v ponurém koutě prázdné místnosti s chuchvalcem prachu a odpadávající omítkou.
Jsme za exoty
Když se ale rozhlédnu kolem sebe, se svým uvažováním jsme spíše za exoty. Vidím to venku na ulici, v mateřské škole, na dětském hřišti nebo na různých dětských akcích. Ti, kteří vypadají, že nemají doslova co do úst, mají nejvíce dětí. Naopak lidé, kteří na první pohled působí slušně a movitěji, mají jedno nebo maximálně dvě děti. Je tohle normální?
Mít rodinu přece není povinné. Člověk není zvíře, aby musel plodit. Měl by se rozhodnout podle své finanční a sociální situace, zda je přivedení dítěte na svět dobrý nápad. Nejde jen o to dítě mít, ale primárně o to ho dostatečně zabezpečit. Zajistit, aby dítě bylo opravdu spokojené, aby si dětství užilo a během něj něco zažilo.
Peníze jsou…
Stačí se podívat na pár sociálně slabších jedinců a je jasné, že úplně bez prostředků nejsou. Jasným poznávacím znamením je cigareta u úst nebo pivo v ruce. Když si uvědomíme, kolik dnes stojí jedna krabička, přičemž v takové rodině denně padnou alespoň dvě, jsou to 300 Kč denně. To je měsíčně slušných 9 000 Kč. A přidejme k tomu nějaké to pivo a je jasné, že děti by se nemusely mít tak špatně.
Peníze tito lidé evidentně nějaké mají a dokážou je dát dohromady. Jenže zcela nelogicky místo toho, aby si dopřáli zábavu se svými dětmi, prohánějí kouř plícemi a alkohol játry. A co zbude na děti? Nic!
Má to logiku?
Pro mě to logiku nemá. Neříkám, že jsme v nějaké finanční nouzi, ale také si třeba nekoupím auto, které bude žrát 15 litrů na sto, když existují normální vozy, které jezdí za polovinu. Nepotřebuji mít doma hypermoderní televizi, počítač nebo jinou elektroniku. Nevyhodím peníze jen tak za značkové oblečení, které bych nosil jen doma nebo když jdu s odpadky.
Znám cenu peněz a vím, že je radši utratím za zábavu s dětmi, aby z dětství něco měly. O to víc mě vždycky zaráží, když nějaká rodina měsíčně utratí za cigarety a alkohol přes deset tisíc, přitom doma mají několik dětí, kterým by tyhle peníze mohly udělat radost. Ale ty děti mají smůlu. Rodiče se sice rozhodli, že je přivedou na svět, ale tím to skončilo. Bohužel.