Článek
Během studií na DAMU, v době kdy, byla těhotná a plánovala svatbu, jí zavřeli tatínka do vězení. Odpykával si patnáctiletý trest za to, že u sebe nějaký čas ukrýval dávného přítele, údajně velezrádce.
V tíživé životní situaci, kdy finančně táhla příjem rodiny, protože manžel byl na vojně, maminka byla ženou v domácnosti, mladší sestře bylo teprve 15 let a k tomu měla malé dvouleté dítě, jí podal pomocnou ruku Jan Werich.
Bohdalová se na studiích skamarádila s jeho dcerou, Janou Werichovou, která ji coby šikovnou herečku svému otci doporučila. Zároveň mu nejspíš vylíčila osud její rodiny, to, že počítají doma každou korunu a jak je pro ni důležité, aby sehnala angažmá v Praze.
Když v roce 1957 hrála na svém absolventském představení, byl mezi diváky i Jan Werich. Přišel se podívat na svou dceru Janu. Po úspěšném představení pozval celý jejich ročník na večeři. Ráno, když se Bohdalová vzpamatovávala po včerejším flámu, zazvonil telefon a ze sluchátka se ozval Werich. V krátkém hovoru jí sdělil: „Ty bys potřebovala občas kopat do prdele, ale možná by to šlo!“ A tak začalo její angažmá v Divadle ABC.
Jan Werich
Krátce po nástupu do divadla si ji Werich k sobě zavolal, aby se jí přeptal na rodinu a brzy šel přímo k věci: „Poslyš, uvědomuješ si, že máš s tím svým otcem naprosto nekrytá záda?“ Následně jí dal cennou radu, kterou později zúročila: „Kdyby se snad o tebe někdy začala zajímat StB, prostě kdyby po tobě někdy něco chtěli, což se snadno může stát, řekni jim, že se často ráda napiješ a že pak hned všechno ráda vykecáš. Že opilá řekneš, i co nevíš. Bude se ti to zdát možná přetažené za vlasy, ale tohle jim v případě nouze pověz! Na to oni jsou hákliví.“
Na Werichova slova došlo v roce 1959, kdy byla Bohdalová vylákána na schůzku pod záminkou, že má pro ni někdo vzkaz od jejího otce. V archivním záznamu, který byl nalezen v sekretariátu bývalého I. náměstka socialistického ministra vnitra Jana Záruby, je uvedena zmínka o snaze StB navázat spolupráci s Bohdalovou. „Po prošetření jmenované a celé rodiny bylo dne 10. 2. 1959 přikročeno majorem Oplíštilem k jejímu získání ke spolupráci formou postupného připoutávání,“ uvádí záznam. Snahou bylo přimět herečku k tomu, aby donášela na své kolegy. Zajímalo je, co si mezi sebou povídají Werich s Horníčkem a další členové souboru. Tvrdili jí, že pokud se jim upíše ke spolupráci, pomůže tak svému otci. Pokusila se vymluvit na to, že je začínající herečka, která nic neví. Nakonec si vzpomněla na Werichovu radu. Spustila svou promluvu o svých problémech s alkoholem, jak se za to stydí, ale že když se napije, že vše vykecá, i to co neví…Agent vzdal své snahy, a nakonec jí nechal napsat a podepsat pouze prohlášení, že všechno, o čem hovořili, je tajné. Když ji propustili, spěchala do divadla, aby Wericha o všem informovala.
Protože odmítla spolupráci, hledali způsob, jak by ji jinak přiměli udávat kolegy. Dokonce sledovali její šetrnou maminku. Jelikož se jim nedařilo nalézt nějakou špínu, tak si ji vymysleli: „Její matka Marie nemá v bydlišti dobrou pověst, vysedává často v hostinských podnicích, má udržovat styky s muži a nepečuje správně o výchovu,“ uvedli bez jakéhokoliv důkazu. K Bohdalové si zaznamenali: „Její způsob života je veden tak, že vyhledává společnost, která by za ni zaplatila výlohy spojené s návštěvou různých mejdanů a nočních podniků.“
Vznikl tak spis s jejím jménem, ve kterém však neexistuje vázací akt, jen podpis pod slibem, že se o jejich schůzce nebude s nikým bavit. Žádný další kontakt s StB už Bohdalová neměla. Nicméně i tak bylo její jméno uvedeno do evidence StB.
Jednoho dne se Bohdalová rozhodla očistit své jméno soudní cestou. „Můj starší vnuk zvednul doma telefon, a tam se ozvalo: ´Vy udavačský svině´. Tak kvůli tomu jsem tady, aby se to nemohlo opakovat.“
V roce 2004 svůj soudní spor s ministerstvem vnitra vyhrála. Dle soudního verdiktu je neoprávněně vedena v oficiálních seznamech spolupracovníků komunistické Státní bezpečnosti. Nicméně radost vystřídalo rozhořčení. Z evidence StB její jméno nezmizí, neboť to zákon neumožňuje.
Zdroje:
1) BOHDALOVÁ, Jiřina a HORA-HOŘEJŠ, Petr. Měla jsem štěstí na lidi. Praha: Mountfield, 2006. ISBN 80-903837-0-X.
2) https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/bohdalova-je-v-evidenci-stb-neopravnene_200401211313_mtaborska
3) https://www.prahain.cz/celebrity/stb-shromazdila-spinu-i-na-matku-jiriny-bohdalove-vcetne-noci-15256.html
