Článek
V současnosti se znovu mluví o roztrženém Československu. Není snad nikdo na západní ani východní straně bývalé ČSR, který by s nostalgií nevzpomínal na ČSR před roztržením. V srdcích nás zabolí, když vidíme Tatry, Bratislavu, Slováky anebo Moravu, Prahu…
Názory, že se Slováky nemáme nic společného, neobstojí! Byli jsme stále spolu - od doby slovanských kmenů, mluvících jedním jazykem, přes Sámovu říši, území mluvící staroslověnsky,Velkou Moravu, ale třeba Rakousko-Uhersko až po Československo. Máme velice podobné jazyky, ne-li téměř shodné, máme shodnou kulturu, politiku, hodnoty. I když jsou národy hovořící shodným jazykem, které netvoří jeden stát, například Německo, Rakousko, Švýcarsko anebo anglicky, španělsky či arabsky hovořící země, my jsme měli zůstat v jednom státě. Vzato retrospektivně rozebrání si Československa politiky byla obrovská chyba, a to nejen proto, že jsme teď velice malé země, prosazující obtížněji svůj názor - politiku, ale též ekonomicky atd. Roztržení Československa rozhodně nebylo vůlí lidí a proto ani nehrozila válka jako například v bývalé Jugoslávii, kde to vnímáme též trochu, kterak chybu. Slovani měli více spolupracovat a to formou Slovanské konfederace i s Bulharskem a Ukrajinou. Slovanům je to bez spolupráce víc na škodu než k užitku v konečném důsledku. V Jugoslávii ale bylo více faktorů, včetně zájmů Albánců, muslimů, Turků apod.
Chyba roztržení ČSR byla i v tom, že jméno sestávalo ze dvou částí Česko a Slovensko. Kupříkladu u Belgie/Belgique, i když má dvě části Valonsko a Vlámsko – republiky, germánskou - s jazykem velmi blízkým nizozemštině a románskou – s jazykem blízkým francouzštině, toto nehrozí. Rozhodující je právě to sjednocující jméno. I když trend prosadit v tomto království referendum o roztržení, tu jsou. Když tu zaznělo referendum, mělo se ČSR skutečně (ne)rozdělit na základě referenda. K tomu by samozřejmě nikdy nedošlo. Podle výzkumů bylo pro nějakou formu ČSR 86% obyvatel. Nepomohli ani demonstrace pro zachování ČSR po celém státě. Československo se mohlo jmenovat a odkazovat na staroslověnštinu (např. Staroslověnsko). Politiky si volíme ale sami, pokud je někdy tedy z čeho vybírat. Nic nám nebrání vypsat znovu referendum o sjednocení ČSR na obou stranách bývalé ČSR. Co se týká federace, možná by stálo za to, více spolupracovat nejen se Slovenskem, ale i s Polskem (armáda, obrana, letectvo, kultura, politika apod.). Snažit se dále pomoct Lužickým Srbům v Německu prosadit jeden region Lužici a vzít si tak trochu příklad, jak snadné je podlehnout postupnému zániku.
Ať už budou Slované spolupracovat méně či více, Evropská unie, euro, europarlament, euroarmáda i europrezident je do budoucna určitě skvělé řešení pro všechny evropské státy.
Také by nebyla pro Slovany na škodu jednotná abeceda, například latinka (je používána nejvíce na celém světě). Je používána i pro jazyk interslavic (což nejsou jen základní slova, která mají Slované shodná či alespoň podobná), ale souží i k běžné komunikaci. Je užívána velkými i malými národy, ale i v neutrálních jazycích: esperanto, interlingva, volapük apod.
I i, Í í, Y y, Ý ý, E e, É é, A a, Á á, O o, Ó ó, U u, Ú ú ů, M m, N n, Ň ň, Ṅ ṅ, R r, Ŕ ŕ, Ř ř, Ṙ ṙ, L l, Ĺ ĺ, Ľ ľ, Ŀ ŀ, J j, P p, B b, T t, D d, Ť ť, Ď ď, Ṫ ṫ, Ḋ ḋ, K k, G g, C c, Dz dz, Č č, Dž dž, Ċ ċ, Ġ ġ, F f, V v, W w, S s, Z z, Š š, Ž ž, Ṡ ṡ, Ż ż, Ch ch (Ȟ ȟ), Ḣ ḣ, H h, Ě ě, Ę ę, Ą ą, Q q, X x.
www.luzice.com
fotografie demonstrací:
V roce 2015 vyšla zajímavá kniha, pouze v polštině, od Kolendo Ireneusz T.: Unia polsko-czechosłowacka. Projekt z lat 1940 (polsky), Nakladatel: Księży Młyn, Kód: 97663294, ISBN: 9788377292594, Rok vydání: 2015, Jazyk: Polština, Vazba: miękka, Počet stran: 424, Zařazení: Historia.
V knize je popsán příběh a výsledky třech etap polsko-československých vztahů nejen z let 1940 – 1943. Hlavním tématem je diskuse a chyby provedené na polské a československé straně, tehdy byla zamýšlena konstrukce poválečného svazku (unie, konfederace, federace). Polský nápad mohl nejen ustanovit jádro nového středoevropského geopolitického bodu, ale byl by částí federálního bezpečnostního systému. Měl šanci stát se užitečnou spoluprací mezi zeměmi a upevnit evropský mír. Projekt zůstal nezrealizován. Ireneusz T. Kolendo popsal nejen polsko-československé politické vztahy během II. světové války, ale ukázal rovněž meziválečný kontext obou republik. Zabývá se také otázkami a odpověďmi, proč se plán premiéra Władysława Sikorskiego a jeho přátel politiků, nepovedl. Polská strana vypracovala plány jednání se spřáteleným Edvardem Benešem a vypracovala právní vztahy projektu. Myšlenky na sjednocení zůstávaly, ale nikdy nebyly provedeny. Nakonec se ke slovu dostal Adolf Hitler a Stalin.
Do Evropy patří všechny evropské státy a jednou se snad k Evropě a Západu přidá i demokratické Rusko, zatím o demokracii a vyspělé ekonomice Ruska nemůže být ani řeč.
Možná se jednou sejde v nějakém demokratickém uskupení nejenom celý Západ, ale většina světa (rozumějte v horizontu staletí).
fotografie: