Článek
Přicházejí denně po tisících do USA (z Mexika), ale hlavně do Evropy z jihu (z Afriky), ale též do Austrálie. Téměř nedotčeny zůstaly Japonsko, Rusko a Čína. O kom je řeč? Asi tušíte.
Přišli ani ne tak pracovat, ani ne jako političtí disidenti. Přišli jako ekonomičtí migranti do zemí, kde prý pečení holubi létají přímo do úst a kde mohou dělat všechno jako ve své bývalé vlasti. Prostě třinácté nebe, jako pro Araby, ale na Zemi. To už stojí za to.
Staré čínské moudro říká: „Chceš-li nasytiti člověka, nedávej mu ryby, ale nauč ho rybařiti!“ Přišli jsme do oblastí Afriky. Vykopali například studny, naučili domorodce hospodařit s vodou a studny opravovat a udržovat, stabilizovali jsme jakž takž za nemalý peníz mnohde politickou situaci v zemi. Odešli jsme a za čas se vrátili vše zkontrolovat. Studny byly zasypané pískem, mnohdy rozebrané na železo, v očích jsme měli slzy. Opodál válčí skupiny, těžko říct o co vlastně, dělají hrozné věci, aspoň podle našich měřítek. Mají západní (popřípadě ruské anebo přes Čínu dovezené zbraně). Otázkou je, kde na to ještě berou peníze? A tak se zvednou, matky s dětmi nechají v zemi (mnohdy vícero svých manželek a žen), vezmou navigaci, mobil a kdo ví co ještě a jdou na Západ. Do vysněného světa. Nikdy nepracovali, umí možná nabíjet zbraně a víbůh, jestli z nich někdo kdy pracovat bude. Nemají žádné vzdělání, umějí trochu anglicky, možná jsou i trochu gramotní. Přijdou do Evropy, pár žen přicestuje s nimi anebo za nimi. Mají automaticky děti – občany, kteří mají již volební právo v zemi, kde se narodili, tedy Evropské unii. Čím se živí anebo živit budou? Nemají se čím živit. Stávkují, rabují (viz situace v roce 2022, 2023 ve Francii a v Německu v médiích). Školy navštěvují sporadicky. Nemají sociální návyky, o recyklaci či zodpovědném jednání k čemukoliv, nemůže být vůbec řeč. Kde děláme chybu?
migranti připlouvají do EU
Místo, aby státy na Západě vyhodnotily situaci jako velmi kritickou a neúnosnou, dle předešlých dohod zaevidovaly a nepřizpůsobené do roka deportovali zpět do domoviny (rozumí se, nemají jakoukoliv práci, nechodí do škol, trestná činnost apod.) - začneme je kvótami rozdělovat mezi sebe. A migrantů stále přibývá a přibývá. Sociální podporou svých lidí, například odečty z daní pracujících a vzdělaných, bychom zamezili klesající porodnosti v Evropě a dostali se alespoň na číslo 2,5 na rodinu a více. Děti by se stali i jaksi chtěnými v rodinách, kde se jim věnují po všech stránkách a mají na jejich výchovu, nikoliv u rodin, které toto v žádném případě nemají. Prostě „mám na to, mám na hodně dětí“.
demonstrace ve Francii 01.07.2023
Je nám jich líto, ale kdo bude litovat jednou nás? Stačí přitom tak málo. Mustr už je daný, stačí pouze dodržovat pravidla pro všechny, tak jako třeba v Japonsku. Ne všichni jsou stejní, ne všechny můžeme hodit do jednoho pytle. Přiznejme si, ale stačil by nám pytel opravdu malý - pro ty přizpůsobivé, co mohou zůstat. Možná by pomohla společná ostraha hranic a obrana, federalizaci Evropy se ostatně jednou nevyhneme, budeme-li chtít ve světě obrů přežít a žít v hojnosti a blahobytu, kterak dosud. (Za společný jazyk si můžeme zvolit jazyk neutrální - třeba umělé esperanto, kterým se v Unii budeme dorozumívat, ostatně angličtina je po brexitu již neunijní jazyk!). Nejsme unií zemí, kde lidé neunijní mohou vstupovat, jak se jim zachce a dělat, co se jim zachce.
Pro normální lidi by navíc nemělo platit to klišé: Přece do takovéto doby nezplodím a neporodím potomky, ba přímo naopak. Stačí dodržovat pravidla a zákony - pro všechny stejně.
migranti přicházejí do EU
Zdroje:
