Článek
Patřím mezi lidi, kteří si myslí, že právě proud nevole není v tomto případě spojený s důvodem „O čem“ tyto věci jsou, nýbrž „Jak“ jsou prezentovány a že se díky onomu způsobu prezentace stávají novodobým náboženstvím.
Já jsem výuku skutečného náboženství zažil pouze ve fázi pokusu, a to těsně po revoluci v roce 1989, při níž zůstalo pouze u možnosti náboženství do výuky zařadit. Dál se školní osnovy nedostaly. Možná proto, že Bůh jako takový nikoho až tolik nezajímal, jelikož se objevil Bůh jiný – kapitalismus.
Nedivím se rozhořčení některých rodičů kvůli zapojení vysvětlení o některých sexuálních skupinách do výuky – už jenom z toho důvodu, že ve vysvětlení se bude muset vyučující zmiňovat právě o sexuální odlišnosti, případně jak jsem slyšel slovo: sexuální pestrosti.
Míchat děti do sexu se mi nikdy nelíbilo a nemá se to dělat. Navíc žijeme ve svobodné době, v níž už roky dokola opakujeme, že je svobodná právě tím, že nám nikdo nic v rovině odlišností nevtlouká do hlavy. Já zažil dobu i jinou a vím, že vtloukání do hlavy dětí je vždycky milé, nevinné a je to plné her. Akorát výsledek všeho dohromady může být ideologie, která ve vás něco přepíše, obdobně jako se přepisují počítačové protokoly.
Pokud se chceme držet myšlenky o svobodě, ale přesto chceme i tak ovlivňovat děti naukou o jiných možnostech vztahu, přirozeně se naskýtá otázka, proč tedy nezahrnout do výuky i hodiny skutečného náboženství.
Náboženství je mnohem starší než LGBT komunita a nelze jí rovněž upřít vliv na lidstvo. Někdy se ten vliv od jiného neliší, a proto by dítě mělo mít právo vyslechnout si možnosti ze všech stran, už jenom proto, aby se zamezilo možnosti cíleného přepsání protokolu vlastního názoru.
Je-li možné učit, že může existovat láska mezi stejným pohlavím, je férové vysvětlovat i možnost lásky k Bohu, přestože někoho takového už dlouho nikdo neviděl a nevíme, zdali vůbec existuje.
Jsem si jist, že Bůh nemá momentálně proti LGBT šanci. Bohové se mění. Co se však nemění, je jejich vliv a co jím od obyčejných lidí žádají. Poslušnost a peníze – nic víc to nikdy není. Každé takové ovlivňování začíná drobným učením. Poté očerňováním těch, kteří se mu brání. Poslední cestou jsou hořící hranice s hrubě otesanými kmeny.
Žádné náboženství není tak láskyplné, jak se na začátku tváří. A stejně jako revoluce, i ono sežehne své vlastní, dobře poučené děti.