Článek
Po druhé světové válce se Československo stalo součástí východního bloku a bylo pod silným vlivem Sovětského svazu. StB, též tajná policie, hrála klíčovou roli v kontrole a potlačování jakékoli nevole vůči komunistickému režimu. V letech 1948 až 1989 bylo mnoho občanů sledováno, vyslýcháno a naverbováno ke spolupráci s StB, často pod nátlakem nebo hrozbami. Ohrožení byli i umělci, kterým bylo v případě odmítnutí zakázáno vystupovat, hrát ve filmech či publikovat.
Protože některé praktiky komunistického režimu jsou dodnes silně kontroverzní, snaží se důvěrníci (jinak také donašeči) zamést tuto kapitolu svého života pod koberec. Naneštěstí pro ně existují však tzv. Cibulkovy seznamy. Jedná se o databázi obsahující více než 200 000 jmen, které evidovala StB. Je však důležité podotknout, že v seznamech mohou být i jména těch, kteří osloveni byli, avšak spolupracovat rázně odmítli. Z tohoto důvodu bylo na aktivistu Petra Cibulku, který seznamy zveřejnil v roce 1992, podáno hned několik trestních oznámení. Mezi předními odpůrci seznamů byl například i bývalý prezident Václav Havel. Dodnes je možné vyhledávat na základě jména i v elektronické databázi pod Archivem bezpečnostních složek. Avšak opět může být průkaznost u některých jmen silně diskutabilní.
Komik a StB
Josef Dvořák, známý český herec, bavič, byl nařčen ze spolupráce s StB na základě jeho osobního spisu, který vypátrala redakce Mladé Fronty Dnes. Pod krycím jménem „Komik“ měl Dvořák podávat zprávy o svých kolezích, zejména o těch z prostředí divadla Semafor. Trnem v oku mu měl tehdy být pro režim nepříliš oblíbený principál Semaforu Jiří Suchý. V evidenci měl být Dvořák jako tajný spolupracovník a informátor veden od roku 1982. Údajně se měl s tajnou policií sejít celkem jedenáctkrát a prostřednictvím rozhovorů podávat příslušníkům detailní informace o tom, co se v Semaforu děje. Dokonce měl rozhovory aktivně iniciovat sám.
Herec svou vědomou spolupráci s StB rázně popřel a opakovaně se na toto téma odmítá bavit. Jiří Suchý ho však tehdy na základě těchto obvinění a také přetrvávajících osobních sporů z divadla vyhodil. Usmířili se až nedávno, po téměř 20 letech. Suchý okomentoval možné působení Dvořáka v StB následovně: „O tom, že byl důvěrníkem StB, jsem nevěděl. Byl to jednoduchej kluk, věřím, že tlaku StB mohl snadno podlehnout.“ Dodal také, že i kdyby to skutečně byla pravda a uvedené rozhovory, které měl Dvořák poskytnout a jsou ve spise obsažené, se skutečně odehrály, jsou informace v nich o jeho osobě stejně jen lživé. Na Dvořákovu stranu se přiklonil například herec Jiří Krampol, který Dvořáka dle svých slov vnímal vždy jako čestného člověka, a tudíž mu plně věří.
Závěr
Případ Josefa Dvořáka a dalších osobností, které jsou spojovány s StB se velmi těžko posuzuje. Na jedné straně se objevují názory, že by se mělo více chápat, v jakém tlaku a podmínkách tito lidé žili, a že mnozí z nich neměli na výběr. Na druhé straně je zde silná touha po spravedlnosti a pravdě. Zjistit však se stoprocentní jistotou pravdivost evidence StB je téměř vyloučeno.
Zdroje
1) Výročí Cibulkových seznamů
2) Cibulkovy seznamy
3) Jmenná evidence
4) Ústav pro studium totalitních režimů
5) Josef Dvořák donášel na Jiřího Suchého
6) Suchý s Dvořákem zakopali válečnou sekeru
