Článek
„Co pro vás můžu udělat?“ zeptal se ho ten mladík.
„Potřebuju pracovat se spoustou obrázků v PowerPointu, takže myslím, že budu potřebovat něco docela výkonného,“ řekl můj táta.
„Aha, tak to ano,“ odvětil prodejce. „V tom případě bych vám doporučil nějaký herní notebook.“
A tak se můj táta stal majitelem drahého, ale pro jeho účely naprosto zbytečného grafického děla. Sám bych takový notebook bral všemi deseti, abych na něm mohl střílet mimozemšťany, ale můj táta v životě nehrál ani Tetris.
Když mi tuhle historku vyprávěl, zvažoval jsem, že mu řeknu pravdu – že ho prostě natáhli. Ale nakonec jsem neřekl nic. Peníze už byly pryč a táta byl se svým novým strojem spokojený. Pravda by všechno jen zhoršila.
Asi o rok později jsem přišel o práci. Rozhodl jsem se, že je ten správný čas stát se ajťákem na volné noze, k čemuž jsem samozřejmě potřeboval notebook. Neměl jsem tehdy moc peněz, a tak jsem se zeptal táty, jestli by mi nějaké nepůjčil.
Můj úžasný otec řekl: „Nemusíš si půjčovat. Rád ti ty peníze dám, abys mohl začít svou novou kariéru.“
Zeptal se mě, kolik by to stálo.
A já, ke své věčné ostudě, jsem odpověděl:
„No, tati, víš, já budu asi taky potřebovat pracovat se spoustou obrázků v PowerPointu…“
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
