Článek
Někdy jsem ráda, že už ve svém věku nemusím řešit tyhle otázky, ale jak vnímám okolí, své mladší kolegyně i kolegy, vidím, že to dnes mají o mnoho těžší. Pořád budují a připravují se na budoucnost, že jim přítomnost utíká mezi prsty. Ale to je asi dobou. Teď se pořád lidi straší, jak bude všechno špatně, tak se chtějí zajistit. Nám pořád říkali, jak se budeme mít dobře, tak jsme věřili a žili skoro z ničeno.
V době mého mládí jsme až tak neřešili postavení budoucího partnera, i když mít v rodině inženýra nebo doktora by nebylo k zahození, naše máma ale nebyla stará Škopková, a tak mi prošel kluk od řemesla. Zpočátku to sice nesli doma nelibě, ale spíš proto, že jsme byli oba velmi mladí.
Tenkrát jsem vůbec neřešila, čeho si na něm vážit, láska vymete mozky a stačilo mi, že byl slušný a pracovitý. Ale v něčem mezi ostatními přece jenom vynikal. Hezky se choval k celé naší rodině, i když tam ještě nepatřil. Tenkrát jsem to brala jako samozřejmost, ale později jsem pochopila, že každý to tak nemívá.
Později, jak začal běžný život, jsme měli hluboko do kapsy. Kreditky jsme neměli a vlastně ani účet, o autu jsme ani nesnili, byli jsme rádi, že jsme zaplatili výdaje za běžný měsíc, peníze za podnájem, jídlo a ostatní výlohy. Někdy to byla bída, snášeli jsme ji spolu, občas se pohádali, ale museli to vydržet. Kdysi jsme si, kromě manželského, dali slib, že spolu vždycky všechno vyřešíme a ten jsme zatím dodrželi. Takže i když bylo doma někdy dusno, komunikaci jsme navázali a pak společně našli řešení.
Říkali, že nejtěžších je prvních 5 let. Ano, to se potvrdilo, pak už si člověk na leccos zvykne. Vztah nejsou růžové obláčky, někdy je to opravdu těžký mrak, v každém přijde stereotyp, narušují ho vnější vlivy a nejhorší problém je, když se ze vztahu začne utíkat. Nemám na mysli případy, kdy v tom hraje roli alkohol nebo násilí, to bych utekla taky.
Čeho si vážím na mužích? Je to pár jednoduchých věcí, které se ani s léty nijak nezměnily. Smysl pro humor, slušné chování, pevný charakter, pravdomluvnost a zdravé sebevědomí, které nemusí dokazovat v každé třetí větě. Všimnu si, když tam je. A jako třešničku na dortu mám ráda, když z něj vyzařuje pozitivní energie.
