Článek
Za vznikem majonézy prý je kardinál Richelieu, tedy jeho kuchaři, kteří na hostinu pořádanou u příležitosti porážky britského vojska, někdy kolem roku 1756, připravovali studenou omáčku. V kuchyni prý došla smetana, a tak namísto ní použili vejce s olejem. A pak že se nemají používat náhražky!
Zatímco o smetanové omáčce s vejci jsem nikdy nic neslyšela, majonéza patří k základům všech kuchařů. Udělat správně majonézu je hotové umění. Něco o tom vím, je to jedna z prvních omáček, kterou jsme se ve škole učili vyšlehat pěkně ručně, žádné mixéry. Když totiž lijete do žloutku olej moc rychle, máte z toho sražené žloutky a omáčka se hodí leda k promaštění toalety nebo jako základ do bábovky. Se vznikem majonézy prý souvisí i tatarská omáčka, historie studených omáček se údajně táhne od doby Římanů. Tatarská se ale nemá skutečně jmenovat podle Tatarů.
Při jaké příležitosti asi byly vymyšlené rohlíky? Traduje se, že to bylo na oslavu vítězství nad Turky v 17 století, kdy jeden vídeňský pekař začal dělat pečivo ve tvaru půlměsíce, symbolu islámu. Kdo vynalezl nápad rohlíky nakrájet na kolečka, poklást dalšími přísadami a podávat s párátkem, to se mi nikde najít nepodařilo, zato o obložených chlebíčcích je známo, že mají původ u nás ve 20. století. Ovšem pověsti o historii rohlíků nemusí být pravdivé, prý se pekly v klášterech mnohem dříve.
Zmrzlina má historii o hodně delší, je známa od starověku a bývala to směs z mléka, cukru a ovocných šťáv, kterou prý dělali Číňané již 7000 let před n. l. Neměli na to stroje, výroba byla o hodně složitější a zmrzlina se víc podobala sorbetu. Nanuky tedy asi neznali. V této souvislosti mě napadlo, kde brali na výrobu cukr? Výroba sladkých sirupů z řepy je o něco mladší, mezi oběma pochoutkami je, podle záznamů, rozdíl asi 1000 let. Nebyly to homole, ani kostičky, v dřívějších dobách se vyráběly jen sladké sirupy, takže to hospodyně i kuchaři měli o něco náročnější.
Historie cukráren je poměrně krátká, trvá prý od roku 1686, kdy v Paříži otevřel italský kuchař krále Ludvíka XV. první cukrárnu, ale trvá dodnes a zmrzlina je pořád oblíbená. I když se nabídka i podoba cukráren mění, věřím, že zmrzlina už nikdy nezanikne.
Když tak v kuchyni mícháte sirup nebo polévku, pod nosem aroma kuřete, jahod nebo cibule, v hlavě se rodí nápady na dobrou krmi a zároveň plány, jak proměnit oběd v začátek skvělého odpoledne, krásně se zvedne nálada. A tak i kuchař může hrát v historii významnou roli, protože, když vytvoří svým dílem dobrou náladu, může se to odrazit v jednání o důležitých záležitostech. Akorát o kuchaři zpravidla v historických záznamech žádná zmínka nebývá.
