Článek
Poslední reforma důchodů přinesla mnoho diskusí a nejspíš ještě přinese, určitě však nebude poslední. Další vlády zase něco přehodnotí. Pamatuji si, jak v nedávné minulosti (i když z pohledu politika je to už historie) přišly některé politické strany s nápadem, jak zásadně vylepšit důchodovou reformu tím, že povinně nařídí, aby lidé část svých odvodů na sociální pojištění ve stáří posílali přímo na účet svých rodičů a tím zlepšili jejich příjmy. Tyto se pak měly zlepšit hlavně těm, kteří při výchově nemysleli jenom na kvantitu, ale také na kvalitu.
Ono to nakonec narazilo, protože to stejně nepřineslo kýžený efekt a v rámci diskuse to pak někam zapadlo. Povinné odvody by stejně zajistily lepší příjem pouze těm, kteří by měli svých dětí dost. Výše příspěvků by byla závislá i na výdělku těch dětí, a tak naopak děti, co pracovat nechtějí, by stejně rodičům nepřispěly. Ono i dnes je spousta takových, co rodičům ubírají, využívají mama hotel a dávno by mohli pracovat, jenom lenost jim v tom brání. Tam by asi ani reformy nebyly nic platné. Ale i bez nich je na druhou stranu nyní možné, aby potomci ve vysoké funkci, kteří mají dostatečné příjmy, mohli rodičům přispívat dobrovolně a zajisté dost.
Výsledkem všech těch diskusí bylo nakonec pro důchodce „výchovné“, takový příspěvek za rodičovství, který důchodci dostali a časem o něj stejně zase přijdou. Tedy ti noví.
Ať už si to pánové politici do detailu domyslí, jak chtějí, můj názor je takový, že dobře vychované děti svým rodičům přispějí i bez povinnosti uložené státem a o ty, co jim dali výchovu a vzdělání, se na stáří postarají. Bez ohledu na to, zda na to mají nebo ne, rodina prostě musí najít řešení. Tam, kde není, ani smrt nebere a důchodci to stejně musí pochopit, jako vždycky. Pro ty, co žádné děti nemají, není stejně výchovné žádnou útěchou.
Zdroje: www.mpsv.cz
