Článek
Každý vztah se rodí dlouho a začíná vzájemným očucháváním. Ne nadarmo se říká, že láska se pozná po čichu. Když se k vám přitulí štěňátko, které ještě voní novotou, taky si vás očichá a vaši vůni si zapamatuje. Pak vás bezpečně pozná kdekoli.
Ještě neví, že si vaši lásku bude muset trochu zasloužit a jenom čeká na pohlazení. Rychle si zvykne a znejistí pouze při změně vašeho tónu. Jakmile nemluvíte svým obvyklým způsobem, zpozorní. Asi něco provedlo, zbystří a zpravidla se zamyslí. Nebo to tak aspoň vypadá.
Poprvé na povel „aport“ kouká podivně, ale brzy pochopí, že je to jen hra a začne honit ten kulatý nesmysl, co mu pořád házíte. Rád vyhoví, přece ví, že si ho páníček vybral jako společnost a chce si s ním jen hrát.
Taky chvíli netuší, že se nesmí čurat do peřin a páníčkovy pantofle nejsou psí žvýkačka. S trochou trpělivosti to však brzy pochopí. Pochopí i co je smeták, co znamená „fuj“, naučí se sedy, lehy. Naučí se všechno, co si zamanete, za pamlsek a pohlazení. Snesl by vám modré z nebe, no nemám pravdu?
Stejně jako ten můj. Tak jako já si oblíbil i moji balkónovou zahrádku. Sází mi tam psí žvýkačky. Čas od času nějakou nabobtnalou vytáhne z hlíny a přemístí jí do pelíšku pod mou postelí. Zpravidla je řádně uleželá, dobře zalitá a má i hodně obalený bal. Hrdě si jí nosí přes celý byt, až ta hlína z větší části odpadne. Výborně je to vidět hlavně na našem lososově růžovém koberci.
Ten obrázek mi semtam vnukne myšlenku, že by byl možná lepší s nádivkou a na česneku.
