Článek
Dostala jsem nějaké blahopřání, kde bylo popsáno, co jsme zažívali v dětství, co je dnes úplně nemožné a pro naše generace vlastně nepochopitelné. Jak jsme pořád lítali venku, počítače nebyly, mobily také ne a vůbec nám to nevadilo. Byli jsme přesně tam, kde jsme měli být, informace kolovaly tichou poštou spolehlivě a dny plynuly k naší plné spokojenosti. Vystačili jsme s málem. Na druhou stranu i naše generace měla svá specifika, která možná dnešní generace nechápou a ani by je to nenapadlo. Takovým příkladem jsou třeba džíny. Dnes prostě jen vejdou do obchodu, vyberou si velikost, barvu, střih, díry, nášivky a ozdoby podle vkusu, to však za našich mladých let možné nebylo.
Kupovaly se v Tuzexu nebo v cizině, takže už z toho bylo jasné, že nebyly pro každého. Moje první džíny stály tenkrát 550 Kčs, když plat byl něco přes tisícovku. Když jsem je přinesla domů, měla jsem opravdu radost, konečně jsem taky byla in, jenomže byly moc modré. Tenkrát džíny strašně pouštěly barvu, takže aby se v nich dalo jít mezi lidi, napustila jsem vanu, vzala kartáč a začala procedura k jejich vylepšení. Když to máma viděla, nechápala a jen kroutila hlavou. Bylo jí to líto.
Kalhoty vydržely opravdu mnoho a o dva roky později jsem si koupila nové za první výplatu z brigády. To už se ošoupané nenosily. Když přišla potřeba řešit další, napadlo nás požádat strýčka v cizině, aby nám poslal nové. Babička se sice málem propadla hanbou, ale co by pro nás neudělala? Strýc je poslal, akorát velikost musel odhadnout, protože nás viděl naposledy před deseti lety. Pomalu přišel čas „trubek“, tak úzkých džín, které byly přesným obrysem nohy. Ty už se mnou vydržely do maturity, i když jsem se do nich zpočátku nemohla nasoukat. Později pak přišla doba mrkváčů a poleptaných vzorů, což se řešilo savem, takže nejedny kalhoty upravené podle módy vzaly za své ještě před první vycházkou.
Jeden můj kamarád měl svoje džíny hodně dlouhou dobu. Nebylo lehké je sehnat, a tak pokaždé, když u těch svých těsných protrhnul koleno, zašil to poctivě na stroji tak dobře, že příští díra se vyklubala těsně vedle stehů a nakonec měl koleno jeden šev vedle druhého, to nebyla už džínovina, jen nitě. Ale účelu sloužily dál. Jen moje babička švadlena, když viděla ty naše nápady a výtvory, pokaždé se chytala za hlavu. Uměla totiž udělat krásné záplaty, které každé děravé džíny uvedly znovu do provozu. Akorát její stará singrovka na to nebyla zvyklá, ten materiál byl úplně prkenný. Vlastně se to s dnešními džínami nedá vůbec srovnat.
Každá doba má svá specifika, dnes nikoho děravé kalhoty nepohoršují, za našich mladých let to nebylo obvyklé, nechtěli jsme vypadat jako „trhani“, ale móda a vývoj textilních vláken dávno přinesly jiné možnosti. A džíny se dají koupit na každém trhu.
