Článek
„Na vašem profilu jsem našel vaše fotografie na motorce. Myslíte, že je to bezpečná a zodpovědná zábava?“
„Na internetu jsou vaše upravené fotografie. Používáte často programy na úpravu fotografií? Víte, že tento software není zcela bezpečný?“
Personalista tím nemusí nic konkrétního říct, třeba chtěl jen vidět vaše reakce, ale kdo ví?
Za našich mladých let ty internety a sociální sítě nebyly, pár fotografií máme doma v šuplíku a videa natočená na VHS se snažíme digitalizovat. Naše hříchy mládí jsou dobře skryté za zamčenými dveřmi našich domovů.
Naše děti to mají těžší. Šťastné maminky a babičky sdílejí fotografie svých potomků nejen v mailech, ale i na sociálních sítích. Fotografie z narození i narozenin, z nástupu do školky a do školy, Vánoc, Velikonoc a dalších událostí se dostávají do virtuálního prostoru a žijí si svým životem. A tady někde se utváří první digitální otisky.
Děti si později zakládají první profily ještě ve věku pod zákonem stanovým věkovým limitem sociální sítě, rodiče nic netuší. Tady už je digitální stopa pěkně čitelná. Mladé slečny se v koupelnách před zrcadlem často v úhlech, nad kterými zůstává dospělácký rozum stát. Namalované i zmalované, oblečené i méně oblečené, s filtrem se srdíčky nebo s oušky. Pak je tu první pusa a první kluk, druhá pusa a druhý kluk, blbinky s kamarádkou, třetí pusa… I kluci na svých profilech mají fotografie, které by si do svého životopisu nevlepili: první cigareta, první pivo, pevné svaly, mejdan, párty, festival. Později tetování, piercing na místech, které mamce neukáží, ale na sítích je klidně sdílejí. Objevují se i fotky, které pořídil někdo z „kamarádů“ a ty nemusí být zrovna lichotivé. Fotí kde kdo, kde co. Digitální stopa našich dětí je jasná a čitelná. Nikomu už nevysvětlí, že blbli, že ve skutečnosti pomáhají babičkám s nákupem a jejich největším koníčkem je čtení.
Jednou tyto děti dospějí, pokud se nebudou živit tím, že o nich bude psát, bude pro ně tato minulost nechtěnou zátěží. Nějaký personalista vygoogluje fotografie z dávných časů a bude chtít komentář. Třeba tím nebude chtít říci nic konkrétního a bude chtít vidět vaše reakce, ale rozhodně to nebude nic příjemného. Informace svěřené internetu si žijí svým životem a mohou se objevit tam, kde to nečekáme.
Dětem jen těžko vysvětlíme, aby fotky nesdílely. „Vždyť Maruš a Kikuš to tam mají také. Co pořád máš?“
Zkušenost je nepřenosná a lidé nepoučitelní, ale stejně…
K tématu:
