Článek
„Paní učitelko, mně je…,“ a už to nedořekla, oči se jí obrátily vzhůru, tělo se zhroutilo, na poslední chvíli jsem ji zachytila, aby se neuhodila a položila jsem ji na zem. Byla lehoučká, pod tlustou mikinou jsem cítila kosti. Nohy nahoru a za chvilku se nám vrátila.
„Kdys naposledy něco jedla?“
„Včera oběd.“
Je jedenáct dopoledne, dospívající dívka nejedla téměř 24 hodin. Položíme ji na gauč v kabinetu, přijede si pro ni mamka. Za tu hodinu dívenka snědla sušenky, napila se slazeného čaje, už vypadá dobře. Zkoušíme s maminkou promluvit o příčině problému, pravidelném jídle. Nechce se s námi bavit. Nedávno byla na preventivní prohlídce a doktorka nic neříkala.
Se ztrátou vědomí se moc často nesetkáváme. S tím, že se holkám motá hlava nebo se vysílí v hodině tělocviku, se setkáváme celkem často. Holky nemají pocit hladu, žaludek mají stažený, nejí. Nikdy jsem však neslyšela, že by říkaly, jsem tlustá, chci zhubnout, ale možná si to myslí.
Jako první si změny váhy všímají právě tělocvikáři, pak ostatní učitelé. Děvčata změní styl oblékání: z holých pupíků přejdou na obrovské mikiny a volné kalhoty. Jen ve tvářích je pak vidět změna, jsou propadlé, bledé. Dívkám je zima, jsou unavené. Začínají být nehezké, velká hlava, drobné tělo. Obvykle kontaktujeme rodiče. Víme, že jde o dny, kdy se může všechno definitivně pokazit. Rodiče problém popírají, přesto jim dáváme kontakty na odborná pracoviště, kdyby něco. Doma ale většinou nastane změna. Bohužel jen většinou. Máme i děvčata, která skončila v péči lékařů, a cesta zpět ke zdraví je velmi těžká a dlouhá.
U kluků je to jiné. Kluci v sedmé, osmé třídě začínají cvičit, pracovat na své postavě. Před vyučováním si jdou zaběhat, po něm posilovna, trénink. Takováto změna životního stylu (až na tu posilovnu - dospívající by měli posilovat jen vlastní vahou) nemusí být špatná, ale chlapci zapomínají zvyšovat příjem kalorií a místo toho, aby se jim tvořila svalová hmota, hubnou. Stačí pár týdnů a je to velmi zlé. Přicházejí fyzické a psychické problémy. Opět spolupracujeme s rodiči, doporučujeme postup.
Nejen touha po dokonalé postavě, ale i snaha žít zdravě může vést do ordinace lékařů. Ve škole a na internetu získávají děti různorodé informace o zdravém životním stylu. Některé děti to však vezmou doslova, vytvoří si svůj „zdravý“ jídelníček podle tabulek na internetu. Měli jsme žákyni, která „jedla“ jen mléko, chlapce, který se zaměřil na zeleninové saláty s česnekem. Své zdravé svačinky měli připravené, starali se o sebe, ale něco bylo při tom špatně. Začali se nám ztrácet před očima. Když jsme tyto problémy začali řešit, rodiče velmi ochotně spolupracovali, ale problém byl se samotnými dětmi.
„Vždyť dělám vše správně, proč bych to měla měnit?“
Tady nepomůže ani domluva učitelů, ani rodičů, musí nastoupit odborníci.
Jako učitelé nemáme patent na rozum a rozhodně nechceme nikomu mluvit do výchovy, ale už jsme bohužel viděli hodně.
