Článek
„Paní učitelko, Lenka chodí v hodině na záchod kouřit, kouří tam i o přestávkách a kouří i v šatnách. Ona je úplný závislák.“
„Vážení kolegové, mám informace, že Lenka v budově školy kouří, prosím o spolupráci.“
Informuji rodiče, zatím jen o podezření. Rodiče reagují vstřícně, s Lenkou promluví. Ale znáte to, každý to zkouší.
Lenka kouří vapo či jiné elektronické jedy, které voní po vanilce nebo jako jahody. Na rozdíl od klasických cigaret se dají lehce schovat, a kromě vůně po nich nezůstává nic. Lenka chodí na záchod vykuřovat s dalšími spolužačkami. Každý rok ve škole chytneme někoho, jak kouří na záchodě. Děcka to prostě zkoušejí, jen nechápu, proč ve škole, kde jsou pod dohledem. Proč si takto komplikují život.
Nechci vyvolat hon na čarodějnice, ale řešit to musím. Podle Zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek § 8 platí ve školách a školských zařízeních zákaz kouření a používání e-cigaret. Podobně to upravuje i školní řád, který zakazuje i nošení těchto výrobků do školy.
Ve třídě mám hodinu na téma kouření. S použitím materiálů od metodika prevence nejprve zjišťuji, co žáci vědí, pak dokola rozebíráme zdravotní rizika. Je to svinstvo, neznáme složení, nevíme, co to s tělem dělá. Dozvím se pár nových informací o vapování. Upozorňuji na důsledky porušení výše uvedených zákazů - až dvojka z chování, a to na přihlášce na střední nebude vypadat hezky. Metodik prevence jde do třídy ještě jednou. Pro nás v jejich věku by to dostatečné varování, já bych byla vyděšená. Děckám to ale už leze na nervy, považují to za zbytečnost, nejsou přece blbí!
Na doporučení preventisty sepisuji s Lenkou protokol, kde je vše černé na bílém. Lenka není hloupá, přikyvuje, chápe, slibuje.
Až do Vánoc je klid. Po Vánocích po velké přestávce přijde kolegyně do hodiny a ptá se Lenky, kde má učebnice. Místo odpovědi se vyvalí mohutný oblak dýmu. Lenka nepopírá, nevymlouvá se, přiznává chybu. Co je to platné, prostě to přehnala. Možná, že se chtěla nechat chytit, možná zkoušela, co všechno jí projde. Vůbec nedovedu pochopit, proč to udělala a asi to neví ani ona sama. Možná už tu je i závislost.
Nechám Lenku, aby informovala rodiče, pak to s nimi řeším sama. Je svolána výchovná komise. Lenka slibuje, říká, že teď už to myslí vážně. Rodiče se nejvíce obávají dvojky z chování, je před vysvědčením a prospěch je jedním z kritérií přijetí na SŠ. Některé střední školy odečítají body za sníženou známku z chování. Mluvím o možné závislosti, rodiče to tak nevidí. Lence nabízíme možnosti konzultací, budeme s ní dále pracovat.
Rozhodnutí o kázeňském opatření stojí na pedagogické radě. Rozhodování není jednoduché. Ve školním řádu je za užití těchto látek ředitelská důtka, pokud to není opakované porušení. My jsme Lenku sice nikdy nepřistihli, ale byla poučená už před incidentem, což mluví pro dvojku z chování. Ta ale může vážně ohrozit její přijetí na střední školu. Byl by to však jasný signál pro její spolužáky. Trest by působil preventivně. Ředitelská důtka je jen kus papíru bez vážných důsledků. Pedagogická rada nakonec odhlasuje ředitelskou důtku. V případě dalšího prohřešku je už dvojka z chování jasná.
Stále si kladu otázku: Proč to ta děcka dělají, proč když už to musí zkusit, to tahají do školy? Jde o ten adrenalin - chytnou mě - nechytnou? Nebo chtějí být in - frajer? Chtějí pozornost? Už za mých mladých let to bylo trapné, a to už je hodně dávno.
Zdroje:
