Článek
Před čtyřmi lety jsme děti kvůli COVIDu téměř na dva roky izolovali od vrstevníků a zpřetrhali jsme jejich roky budované sociální vazby. Dětem doteď chybí společné zážitky s vrstevníky, společné školní akce. Je jedno, jestli jim bylo v době lockdownu sedm nebo sedmnáct.
Své děti jsme místo na hřiště poslali do virtuálního světa, který je nevyzpytatelný, umí být nebezpečný a zlý. Na sociálních sítích děti nedostávají jen pozitivní odezvu, ale setkávají se i s drsnou kritikou a urážkami. I jako dospělí máme problémy vyrovnat se s arogancí v diskusích a komentářích, a co teprve naše děti. Většinou jsou na to samy, bojí se svěřit dospělým, spolužáci poradit neumí, jsou ve stejné situaci.
Před dvěma lety začala válka na Ukrajině. Příliv uprchlíků a především dětí, které se ze dne na den staly spolužáky našich dětí, jim, a vlastně nám všem, ukázal drsnou realitu. Najednou válka nebyla nějaká reportáž v televizi nebo článek na internetu. Byla to realita, na kterou nikdo nikdy není připravený. Opět děti zažily nejistotu, pocit ohrožení a my jsme jim neuměli pomoci.
Vedle těchto celospolečenských otřesů jsou děti svědky - účastníky hádek rodičů, rozpadů manželství. Ztrácí jistotu a stabilitu. Navíc část dětí uvrhneme v jejich nejlepším zájmu do střídavé péče, která dětem nahradí jeden trvalý domov dvěma přechodnými. Nemluvím o patologických jevech, jako je domácí násilí a nepřiměřené trestání dětí.
Obrovskou zátěž na psychiku představují i ty přirozené životní zkoušky, jakými jsou těžké nemoci a úmrtí v rodině. Jen málo z nás, dospělých, víme, jak s dětmi mluvit, jak jim pomoci.
V těchto těžkých situacích by měly děti nalézt pomoc v rodinách, ale ty dnes fungují trochu jinak. Milující babičky a chápající dědečkové nemají čas, chodí do práce, mají svůj život. Rodiče se snaží zajistit dětem určitou životní úroveň, honí se z práce do práce, jsou ve stresu. Děti jsou od rána do večera v družině nebo později na internetu.
Děti se právem cítí ohrožené, tak jim alespoň dopřejme ten luxus, že jim pořídíme školního psychologa. Někoho, komu se budou moci svěřit, kdo jim bude umět pomoci.
Zdroje:
