Článek
Říkáme jim sněhové vločky, jsou křehcí, nešťastní a zranitelní. Jsme jejich rodiče a neumíme jim pomoci a odborná pomoc je nedosažitelná.
Zorka přišla k nám do školy na konci osmé třídy. Důvodem přestupu byla šikana. Třída ji přijala, spolužačky se snažily pomáhat. Ve třídě se Zorka smála, o žádném problému nemluvila. Doma pak mluvila o tom, že ve třídě nemá kamarády. Po dvou týdnech onemocněla a pak zase a zase a byly prázdniny. V září nastoupila a byla nemocná a pak znovu. To už se ozvala maminka, že se Zorka řeže, že ráno není schopná vstát do školy. Třepe se, brečí, zvrací.
Maminka situaci řešila s dětskou lékařkou a následovala série vyšetření, aby se vyloučily nemoci těla. Týdny plynuly. Zorka byla ve škole dvakrát, třikrát v měsíci. Následovaly další schůzky v ředitelně. Podařilo se (asi) pojmenovat problém: strach z velkého kolektivu. Z pohledu školy je 23 žáků ve třídě spíše málo, ale budiž. Byla domluvena distanční výuka a čeká se. Maminka platí online setkání s psycholožkou, Zorka chodí do krizového centra. Jenže poškozování trvá a stavy úzkosti se opakují. Zorka spolupracuje, ale změny nepřicházejí. Psycholožka to vidí na medikaci, tedy psychiatra. Na psychiatra čekají, objednací doba pět měsíců, mají toho hodně, a Zorka není akutní případ. Celé týdny se všichni trápí a rodina je na sesypání. Rodiče se dívají, jak se dcera ztrácí a neumí pomoci.
Samozřejmě hledají příčinu, stejně jako řada jiných rodičů. Neví.
Je únor a Zorka si musí vybrat střední školu. Opakovat nechce. Vždy měla výborné známky a distanční výuka s přezkoušením funguje. A na stole je řada otázek: Bude schopna chodit od září do školy? Učební obor, který hravě zvládne, nebo obor s maturitou, kde mohou nastat problémy, když bude nemocná? A co bude dál?
Toto je Zorka, ale takových dětí je mnoho. Trápí se a my jim neumíme pomoci.
Instituce/odborníci si uvědomují, že se musí něco změnit, ale změna by měla být rychlá, aby nepřišla pozdě.
