Článek
- Pavle, všichni už mají napsáno, ty jsi ještě neotevřel sešit.
- Pavle, už na tebe venku čekáme, odemkni si tu skříňku. Kde máš klíče?
Pavel chodil do školy, když ještě nebyli asistenti, ale asistenta by rozhodně potřeboval. Měl ADD, tedy poruchu pozornosti bez psychomotorického neklidu. Neklid rozhodně neměl. Byl tak klidný, že to zneklidnělo všechny kolem. Mně osobně by čekání na něj nevadilo, ale nebyl ve třídě sám. Byli tu ale další žáci a někteří měli ADHD. Ti rozhodně čekat neuměli. Obě skupiny vyžadují 100% pozornost učitele.
Pavel byl klidné, absolutně nekonfliktní povahy, a tak jsem u něj střídala děvčata, která byla ochotna vedle něho sedět a otevírat mu učebnice, sešity, asistovat. Asi to většina z nás neumí moc pochopit, ale nikdy nikam nespěchal. Úspěch přicházel pouze v geometrii a ve výtvarce. Jeho práce byly pečlivě vypracované, čisté, krásné. Pokud platí, dvakrát měř, jednou řež, on to nepotřeboval. Vše udělal hned napoprvé, ale za dobu, kdy by to ostatní stihli tak třikrát. Nikdy se nedal vyrušit ze svého tempa. Určitě nebude mít ze stresu žaludeční vředy, protože stres nezažívá.
Z poradny jsme dostali obvyklý pokyn: více času, menší rozsah práce. Tady to absolutně platilo. To, co udělal, bylo dokonalé, ale trvalo to dlouho. Na školních akcích vždy chodil vzadu, poslední, jak jinak svým tempem. Tady jsem měla čas si s ním povídat a vidět svět jeho očima. Byl velice všímavý, ukazoval mi věci, kterých bych si jindy nevšimla – pavoučí sítě, zajímavé kameny a rostliny.
Problém nastal v devítce, kdy si měl zvolit obor. Přestože z poradny dostal navýšení času, CERMAT testy by neudělal. Neměl asistenta, který by mu hlídal čas, upozorňoval, že opravdu musí pracovat, i když venku tak krásně prší, svítí slunce nebo letí sýkorka. Nakonec si vybral uměleckého truhláře, ke vší smůle byl o tento obor malý zájem a neotevřel se. Nastoupil tedy na truhláře na stejné škole.
Nedávno jsem ho potkala. Happy end se nekonal. Chvilku pracoval v dílně, pak v průmyslové zóně. Momentálně je zase bez práce. Dnešní pracovní trh je orientovaný na výkon, ten nemá a asi nikdy mít nebude.
Přesto, když si vzpomenu na Pavla, vždycky na chvilku zpomalím. Není to špatné.
