Článek
Asi každý si pamatujeme na stránky učebnic přírodopisu, kde byly popsány ženské a mužské pohlavní orgány. Všechny nás to zajímalo. Zdrojů informací bylo málo: starší kamarádi, sourozenci, vzácněji rodiče či několik málo knih, nedostupné hanbaté časopisy.
Dnes je situace jiná. Informací je všude plno a před nežádoucími informacemi své děti děti chráníme, něco je zakázáno ze zákona, něco umí různé rodičovské filtry. A právě rodiče, kteří formují hodnotový systém svých dětí, by měli mít právo dohlížet na sexuální výchovu svých dětí.
Děti ve školách jsou do tříd umisťovány podle věku, ne podle vyznání, barvy pleti nebo sociálního zázemí. Ale všem těmto dětem z různých společenských a sociálních vrstev máme předkládat jednu, státem určenou formu sexuální výchovy.
Pro řadu věřících je stále otázka předmanželského sexu a antikoncepce velmi citlivá. Své děti vychovávají k úctě k životu a každé spojení muže a ženy by mělo být požehnáno vznikem dalšího života. Tím nechci říct, že ti, co používají antikoncepci, nemají úctu k životu, ale sex berou trošičku jinak. Pak přijde dítě ze školy s novými poznatky, s novým postojem. Rodiče o obsahu výuky nejsou dopředu informování, nemohou své děti na danou situaci připravit. Řeší až vzniklý vnitřní hodnotový problém.
Zcela běžné je, že i stejnopohlavní páry vychovávají dítě jednoho z partnerů. V hodinách sexuální výchovy budou ujištěny, že to není nic divného. A právě toto ujištění v nich vzbudí pochybnosti, pro ně to je normální, a proč by o tom měl někdo pochybovat. A opět je dítě vystaveno konfrontaci hodnot.
Nevím, zda je vhodné plošně nasazovat do škol sexuální výchovu. Jistě by měla zůstat biologie člověka, ale sexuální výchova? Je otázkou zda by stát alespoň jednou neměl důvěřovat rodičům, že dokáží svým dětem předat své postoje. Stát by neměl říkat, co je správně a co je normální.
