Článek
Jsme lidé a náš mravní imperativ nám velí alespoň neubližovat, když už nemůžeme pomoci. Někdy ale je mravní imperativ na dovolené a převáží naše zvířecí pudy a objeví se šikana. Budu psát o šikaně mezi dětmi, ale stejně to ale funguje i na pracovištích, také jistě máte divného kolegu, se kterým se moc nebavíte, a kdyby odešel, nikdo by neplakal.
Když se ve škole projeví náznaky šikany nebo dokonce šikana, obětí je dítě, které je jiné než ostatní - divné. Pochází z jiného kulturního prostředí, z jiné socioekonomické skupiny, má jiné návyky a zvyky. Zajímavé je, že na rozdíl od minulých let až tak nevadí zdravotní handicap, brýle, rovnátka, tam jsou dnešní děti tolerantnější.
Nefunguje to tak, že si agresor řekne: „Tak koho bych mohl dlouhodobě fyzicky a psychicky ničit?“ Ta šikana vzniká poměrně dlouho, agresor či agresoři nejprve zkouší, co jim projde, jaká bude reakce oběti, okolí a autorit. Pokud v tomto okamžiku nedostane agresor důraznou zpětnou vazbu - Tak toto ne, to je nepřípustné, šikana se opravdu rozjede. Přijde vyčlenění z kolektivu, izolace, dítě nemá vrstevníka, se kterým by sdílelo své pocity. Aby to měl agresor jednodušší, použije k urážení a ponižování sociální sítě, vytvoří např. falešný profil s obsahem, který má oběť poškodit (agresorem v tomto případě bývá skupina dívek). Dochází i výhrůžkám, že pokud to řekne, bude hůř. K fyzickému a psychickému napadání dochází tak nějak nenápadně, někde za rohem.
Jako dospělí a učitelé umíme před šikanou varovat, pořádáme besedy, děti naučíme, jak ji poznat a co dělat. Také ji umíme řešit (máme metodiky a kontakty na odborníky), ale co neumíme, je odhalit ji v samém zárodku. Tam potřebujeme, aby nám někdo pomohl, aby nám to někdo ukázal. Nikdo z dětí nechce být bonzák, žalovníček, udavač a také se bojí hněvu agresora, vždyť by se mohly stát obětí. Občas se najdou děti, které se umí zastat slabšího, ale to jsou jen výjimky.
Šikanu jako učitelé objevíme většinou náhodou, něco uvidíme, někdo něco naznačí a pak řešíme. V rámci třídnických hodin v rámci zpětné vazby rozdáváme lístečky, kde se ptáme na klima třídy, na kvalitu výuky, na problémy, které děti mají. Tam se čas od času objeví informace, že někdo je na někoho zlý. Pak už můžeme pracovat, určit hranice, pojmenovat problém a šikana vážný problém je. Ale musíme o tom vědět.
Zdroje:
