Článek
Vážení rodiče,
učitelské povolání patří k tzv. pomáhajícím profesím. V centru pomoci stojí dítě-žák-student, kterému se učitelé snaží pomáhat. Myslíme to dobře, jednáme ze svého úhlu pohledu, podle svého žebříčku hodnot a na základě svých zkušeností. Nechceme vám říkat, že děláte něco špatně, jen vám chceme ukázat, že to jde dělat i jinak.
Vážení rodiče, když si vás pozveme do školy, vy se zcela přirozeně připravíte k útoku a učitelé k obraně. A už z tohoto pohledu je jasné, že ta komunikace není příjemná ani jedné straně, že to všichni chtějí mít brzy za sebou. Ale problémy se řešit musí.
Učitelé, ti kteří mají zájem a chtějí, není to dáno jako povinnost, procházejí různými programy, jak vést obtížný rozhovor a ten nejobtížnější je právě se zákonnými zástupci. Je jasné, že když už jste pozváni do školy, je tu problém, nezveme si vás jen tak. Což je možná chyba, protože pak bychom si na sebe zvykli. Řešením jsou třídní schůzky ve třech. Žák, rodič, učitel, hlavní slovo má žák, který mluví o svých úspěších i neúspěších, o svých potřebách. Žák je v bezpečném prostředí, protože oba dospělé zná. Schůzka trvá obvykle 15 min. Přesto se na triádách nebo tripartitách sejdete tak maximálně dvakrát ročně, a to ještě jen ve školách, které to podporují.
Když už jste ve škole, kde tedy musíte být informováni o skutcích svých dětí, je to velmi nepříjemné a stresující. Dozvíte se, že vaše dítko udělalo to nebo ono, jaké výchovné opatření bude uděleno a v lepším případě se dohodnete na dalším postupu. Aby schůzka nebyla úplnou katastrofou, učí nás, že žáka máme nejdříve ocenit, pochválit. Rodič pak přestane být připraven k preventivnímu útoku a snad vycítí, že naše profese je opravdu pomáhající. A nebo taky ne.
Nikdy se asi nedozvím, co si rodiče po takové schůzce myslí. Po jednání většinou souhlasí s navrženým postupem řešení, slíbí spolupráci a uzavřeme dohodu. Ideální by bylo, kdyby si řekli: „Něco na tom bude, co nám tam říkali, zkusíme to.“ Pravděpodobně si však promyslí své vlastní tresty pro žáka, který spíše potřebuje podporu, alespoň podle učitelů. Vzhledem k tomu, že se zákonnými zástupci žáků, kteří mají problémy, jedná opakovaně, tak si myslím, že už po zabouchnutí dveří školní budovy už vůbec neví, co je napsané na papíru, který si ze školy odnášejí. Na druhou stranu ani učitelé nevědí, co se děje doma, a ve snaze pomoci mohou ublížit.
Vážení rodiče, víme, že toho máte hodně, že se snažíte dělat vše, jak nejlépe to jde. Sami jsme v jiný okamžik také rodiči. Nechceme vás kritizovat ani vám radit. Nikdo ani učitel nemá patent na rozum, ale snažíme se pomáhat. Bohužel pomáháme, i když o naši pomoc nestojíte. Pomáháme ze svého úhlu pohledu, samozřejmě si domýšlivě myslíme, že je správný. Jsme prostě pomáhající profese.
