Článek
Bydlení
Původní plán byl pořídit si v USA auto a přežít pár měsíců v něm. Nakonec jsem ale trochu pozbyl odvahy, zjistil, že k nákupu auta stejně potřebujete adresu, a rozhodl se řešit nějaké ubytování. Přes Facebook Marketplace jsem našel jeden pokoj s koupelnou, 300$ a jen na leden. To mi přišlo jako dobrý start, takže první měsíc jsem strávil v bytě s třemi spolubydlícími a hledal další ubytování.
Okolí univerzitního kampusu se soustředí hlavně na studenty a je plné oplocených komunit a projektů spolubydlení pro studenty. Tyto firmy se ale zaměřují hlavně na místní studenty, a aby jim na léto neutíkali domů, tak jsou všechny pronájmy do konce července. Já zůstávám do konce května a navíc si za převedení nájmu účtují šílené poplatky, takže po dvou pokusech jsem spolupráci s nimi zavrhl.
Nakonec se mi ozvala Whitney a domluvili jsme se na pronájmu pokoje hned v sousedním domě. Přes několik škobrtnutí na tom, že nejsem občan USA (nemám SSN), nemám účet u americké banky, nemám kreditku ani šekovou knížku a další komplikace jsme se nakonec domluvili a od února bydlím v novém. Zatím jsem bez nábytku a jediný stůl mám v koupelně, ale hlavně, že mám kde hlavu složit.
Jídlo
Nejlevněji vychází vařit doma, takže hned první moje kroky směřují do místního, lokálně texaského supermarketu HEB. Strategie srovnatelná s Penny, vaříme hezky texasky ze samých dobrých surovin z místních zdrojů.
Klasický nákup se musí vejít do batohu, takže vždycky s rozvahou. Unést se dá jídlo na čtyři dny, výlety se tak stávají pravidelnou částí programu. Nejlepší poměr cena/výkon má samozřejmě privátní značka řetězce Hill Country Fare. Nudle, rajčatové omáčky, rýže, fazole a různé konzervy od HCF tvoří základ mojí diety. Chleba tu uznávají v podstatě jenom toustový v různých variantách. Zahajuji ochutnávku všech značek, které člověk zná z amerických seriálů a filmů - cereálie Froot Loops, Churos, pivo Bud Light (nedoporučuji) a americký Budweiser (docela dobrý), sladkosti Payday, Hersheys, Reese's. Uvidím, do jakých kuchařských pokusů se budu pouštět, až se usadím.
Doprava
Auto je v Texasu naprosto zásadní kus výbavy, takže bez něj jsem trochu namydlený. První dny jsem strávil hlavně chozením. Později jsem začal jezdit na místních sdílených kolech, která jsou čas od času nezamčená a člověka dovezou, kam si jen zamane. Celé město leží v naprosté rovině a kolo je tedy skvělý způsob přepravy. Koketoval jsem s myšlenkou na longboard, ale z toho nakonec sešlo a zatím mi úplně nechybí, uvidíme, co do budoucna.
Na americké poměry výjimečná je univerzitní síť autobusů. Ty jezdí zaprvé po kampusu, který má na délku přes tři kilometry, a zadruhé do okolních komunit. Řidiče dělají studenti, takže jízda je trošku brzda plyn, zatáčky v závodním stylu a jízdní řády jsou orientační, ale na místo člověka dopraví. Jezdí od brzkého rána až do pozdního večera a pro studenty jsou zdarma.
Hlavní strategie ale bude nadělat si dost kamarádů a nechat se vozit po krásách Texasu.
Peníze
Škola dává univerzální stipendia, 10 000 Kč na měsíc plus 10 000 Kč na cestu. Zdůvodnění je takové, že stipendium má vykrýt pouze rozdílné náklady spojené se změnou prostředí. Student, co s těmihle penězi vyrazí do Baku, si ale krásně vystačí, pro USA je tahle částka poněkud nedostatečná, zvlášť v případě, že jsem legálně v podstatě nezaměstnatelný… Víza typu J-1 mě totiž opravňují pouze k práci na univerzitě, která ale podléhá složitým výběrovým řízením.
Začal jsem si tedy psát účty za pobyt tady a v některém z pozdějších dílů se o ně podělím.
