Článek
Začněme překvapivou věcí: na tuto akci s níže citovaným prohlášením sdílel pozvánku i Milion chvilek pro demokracii - který je jedním z pilířů moci současné neoliberální vlády.
V prohlášení pořadatelů akce pojmenované „Budoucnost neškrtneš“ se píše mimo jiné:
Vláda České republiky ve čtvrtek 11. 5. představila balíček 55 opatření, která by měla stabilizovat veřejné finance, zajistit sociální smír a připravit budoucnost pro další generace. Námi, mladými lidmi, a naší budoucností tak premiér odůvodňuje nutnost úspor, které podle ní dopadnou na celou společnost. Je předložený Stanjurův balíček skutečně řešením současné situace České republiky a opravdu přispěje k tomu, že tato vláda předá budoucím generacím naši zemi v dobré kondici? Dle nás to dlouhodobé socioekonomické problémy České republiky nijak neřeší. Premiér Fiala při představení konsolidačního balíčku řekl, že je o něm vláda připravena racionálně debatovat, všechno detailně vysvětlovat a svá rozhodnutí také obhájit. Toto je tedy příspěvek nás, mladých lidí, do této debaty.
A dále:
Vláda se o naši budoucnost dlouhodobě nezajímá, ignoruje témata, která nás trápí, a využívá nás jen jako argument pro ospravedlnění vlastní politiky. Myslí si, že se proškrtá k budoucnosti, ve skutečnosti ale škrtá budoucnost. Nechceme být nadále na podobných příčkách jako Rusko v žebříčících míry oligarchizace či dostupnosti bydlení. Vláda systematicky neřeší zvyšující se rozdíly mezi Prahou a regiony, školství, klimatickou a energetickou krizi, segregaci romských žáků, zrovnoprávnění LGBT+ lidí a stále podporuje fosilní byznysy. Chceme, aby finanční břemeno nesli ti, kteří ho unesou, a ne ti, kteří ani neunesou to dnešní.
A udělejme zde ještě jednu citaci, která pomůže plastickému vylíčení akce. Je to komentář na Facebooku hned pod výše citovaným prohlášením:
Škoda, že se do prohlášení nedostalo víc o chudobě, exekucích, nízkých mzdách, neférovém daňovém systému, třídních nerovnostech, útocích na práva pracujích nebo absurdním posouvání odchodu do důchodu. Nevím, přijde mi, že jakmile přijde na témata, který se nijak zvlášť nedotýkají zajištěných středních tříd, tak mají Pražáci tendence je ignorovat, i když to jsou věci, které budoucnost mnohých z nás ohrožují stejně nebo objektivně ještě víc než jiné problémy, které jmenujete.
Realita protestu
Těžko popírat, že účast byla spíše žalostná - činící snad 150 lidí. Důvody lze nejspíše vidět v typické české pohodlné pasivitě a zbabělosti, únavě lidí a snad také v neporozumění tomu, jaké je mocenské ukotvení politiky současné pětikoaliční vlády a pro jak malé procento nejbohatších vládne.
Do značné míry souhlasím s výše citovanou reakcí v diskuzi k pořádané akci. Mnoho lze ještě dodat. Spojení „střední třídy“ je patřičné změnit na „střední vrstvy“, neb v dvoutřídním rozdělení na třídu dominující a dominovanou, vlastnickou a vykořisťovanou, patří většina toho, co indoktrinační aparát označuje za „střední třídy/vrstvy“, do podřízené třídy. A naopak oligarchičtí vlastníci a jejich privilegovaný servis v managementu, médiích, politice apod. není co do moci a majetku rozhodně někde ve „středu“.
Toto uvědomění bylo ale nakonec přítomno v několika projevech: například hned první řečník, Bruno Vrzal z Iniciativy nájemníků a nájemnic, kromě představení své organizace zmiňoval klíčové pojmy jako „neoliberalismus“ (což popisuje politiku a mocenské ukotvení současné vlády; tento pojem také i s odkazy vysvětluji a používám v řadě textů) a „monopolní landlordismus“ (situace privátní moci nad bydlením a její tendence ke koncentraci v rukou několika rentiérů). Stejně tak Kristina Hamplová z platformy Re-set mluvila o astronomických ziscích Křetínského (vlastník největšího deníku Blesk propletený s pravicovou politikou) a dalších (fosilních) oligarchů, na jejichž zisky se skládáme při placení základních životních nutností - a při daňových dárcích a okrádání státu skrze „daňové ráje“ apod.
Cesta k demonstracím
Srovnejte promyšlenost a demokratičnost citovaných alternativ s tím, co nabízejí různí Rajchlové, Okamurové, Babišové apod., kteří jsou pětikoalicí v jiném kabátě, vyznávající velmi podobnou neoliberální pravicovou politiku ve prospěch nejbohatších včetně sebe samých.
Jmenovaní pravicoví političtí podnikatelé šermující nacionalismem mají zatím mnohem vyšší účast na demonstracích. Ale ani tam to neodpovídá hluboké nepopularitě neoliberální pětikoalice a jejího předsedy. Demonstrace mají ten účel, že se prakticky ukáže společenská síla, která stojí za tím či oním směrem. Může sice existovat tichá a latentní podpora, ale české pivní (teď i vinné) tichošlápkovství rozhodně ničím nepohne. Nic naplat.
Já jsem svou zadnici zvedl po několikáté a maloval si, že s přihlédnutím k počtům pod kolonkami „přijdu“ a „možná“ na Facebooku dávajícím dohromady přes 700 lidí by mohla přijít alespoň polovina. Napřišla. Ale víte, co se mi přihodilo po cestě? Nevíte. Tak já vám to řeknu. Na Vltavské mě zastavil člověk s cizím akcentem a otázkou, zda si může vyfotit můj transparent, na němž bylo heslo proti oligarchii a jejím politickým poskokům. Prý že mají doma ten stejný problém. A odkud že pán je? Z Ukrajiny, přímo z centra dění od Bachmutu. Krátce jsme mluvili o snižování zaměstnaneckých standardů ukrajinským pravicovým establišmentem, padlo slovo o odborech a na druhé straně o oligarchizaci Ukrajiny. Prý je oligarchů plná „věrchovna rada“. Já jsem na oplátku říkal, že u nás v parlamentu sedí výhradně pravicové strany povolné moci oligarchie a nadprůměrně bohatého zlomku obyvatelstva. Setkáním s pánem se vytvořilo pikantní ohnisko reálných jevů a mých článků, jimiž se snažím tragikomickou českou realitu co nejvěrněji portrétovat: byl to zaměstnanec firmy Wolt.
Milion chvilek pro oligarchii
Svrchu zmiňuji, že překvapivě na tuto akci zval (24 hodin předem) Milion chvilek pro demokracii. Spolu s několika kolegy, s nimiž jsme to probírali, věc považujeme za pokus MCHD se přiživit na protestech mladých, kteří narozdíl od nich nemají v zádech vítr českého pravicového indoktrinačního aparátu. A také za manévr, kterým chtějí vytvořit zdání kritičnosti v době hluboké nepopularity vlády, jejímž velevýznamným (symbolicky) mocenským pilířem jsou. Každý si také může vyhledat jejich apologie, nepovrchnější demagogickou kritiku (jsou dokázatelné četné oligarchické vazby na současné strany, ale o těch pravicoví svazáci z MCHD vůbec nemluví), směšnou schovávanou ohledně protestu-neprotestu proti ministru Blažkovi s úzkými vazbami na premiéra a brněnskou primátorku, ohlušující mlčení ohledně rozsáhlé třídní ofenzivy shora ve prospěch pár nejbohatších procent obyvatelstva a na úkor drtivé většiny i ohledně klimatické nečinnosti Fialovy vlády.
Bude zajímavé sledovat, jak se k věci postaví vedle členů MCHD čeští pravicoví indoktrinátoři, jejichž část pro ně měla vždy dveře otevřené (přičemž druhá část je od začátku opatrná, protože si uvědomuje rizika aktivizace poddaných, byť ve zmýleném směru). Pokud se infantilním pojmům používaným MCHD (a jinými částmi indoktrinačního aparátu), jako je „debabišizace“ či „deagrofertizace“, pomůže na nohy, existuje ohrožení pro současný režim nadvlády. Lze totiž doložit, jak je vlastnictví drtivé většiny českého mediálního prostoru nakloněné pravicové moci, ba její součástí, což můžeme vidět například nyní při propagandistické ofenzivě ve prospěch „reformních balíčků“ neoliberální vlády (vedle první rychlé analýzy o tom chystám ještě další texty). Vedle bývalého lídra Mináře, jenž se nyní vydal na podnikatelský ezo-ego-trip, je MCHD charakterizován novou hlavní mluvčí Strašákovou, která tak jako celý spolek neprodukuje vlastně politické myšlenky poctivě analyzující skutečnost a přeložitelné do praxe (vyjma legalistních deklarací o „střetu zájmů“), nýbrž obecné marketingové fráze (zde k nim poskytuje platformu údajně levicový Deník referendum). Je jinak myslím velmi důležité popsat fungování podobných konformně aktivistických spolků a celý fígl a mechanismus, jímž bylo podřízené obyvatelstvo získáno k tomu, aby volilo pravicové strany proti svým zájmům.
Co chceme?
Z proslovů lze abstrahovat a sečíst program, který je více či méně nalevo od středu (v českých podmínkách by byl difamován jako „radikální“, čehož zde spíše nedosahuje). Ač některé tóny a akcenty byly antikapitalistické, šlo by hovořit o jakémsi sociálně-demokratickém programu, který chce výraznější progresivní zdanění a roli demokratického státu v přerozdělování bohatství. Demokratizaci moci od médií po pracoviště. Garantování základních potřeb a práv, jako je důstojné bydlení, mzda, veřejné služby.
S postupující oligarchizací (ke které z většiny mlčí pravicově-konformistické spolky jako MCHD, „Festival svobody“, Evropské hodnoty atd.) našich pseudodemokratických společností také úzce souvisí téma klimatické krize. Proti té se u nás dělá minimum či nic, protože v jakýchkoli regulacích emisí, způsobu výroby atd. spatřuje vlastnická třída a její ideologové a političtí vykonavatelé (částečně správně) ohrožení svého byznysu a zisků. Čeští poddaní jsou tedy vystaveni propagandě ve prospěch automobilismu, proti „Green Dealu“ (který je nedostatečný, prolobbovaný korporacemi, ale alespoň částečně jdoucí ve správném směru) apod. Je zde také obecnější ideologická obava na straně pravicové moci vlastníků, a to ta, že začnou-li se zavádět regulace ve prospěch obyvatelstva na poli změn klimatu, může být zvýšen tlak na regulace dále v pracovní sféře, komercializaci zdravotnictví, školství apod. Ale věc opravdu není legrace, protože prognózy jsou děsivé (i za rámec šokujících titulků). Mělo by být zřejmé, proč tak málo dělá současná pravicová neoliberální vláda a proč se např. i mladí aktivisté z Fridays for Future (srov. s MCHD) účastní této a jiných levicových demonstrací.
V průběhu bylo možné si ještě např. od Ľubici Kobové z odborů Fakulty humanitní studií vyslechnout, jakým útokům čelí skutečná vysokoškolská vzdělanost, která není jenom ve službách privátních zisků. Zástupci platformy „Hodina pravdy“ byli asi z „té lepší části“, protože mě příjemně překvapili mluvíce o demagogii strašení dluhem, který je stále výrazně pod průměrem OECD i evropských zemí. Dále o tom, jak nízké procento rozpočtu ve srovnání se západními zeměmi (jimž se někdy chceme a někdy nechceme přibližovat) putuje na vzdělání atd. Citovali také primitivně-arogantní výroky veteránského karieristy Bendy z ODS, který je nyní pražským předsedou těchto údajných „demokratů“ (co na to MCHD?):
Vysoké školy dnes produkují takové množství studentů obskurních oborů, které neučí ničemu jinému než jak nepřemýšlet o světě a nijak se s ním nezabývat, jako je sociologie, politologie, gender studies a tyhlety nesmysly. Produkuje to strašný množství osob, který, podle mě, jsou v životě úplně k ničemu.
Hodným pozornosti byl také proslov Barbory Mudrové, studentky psychiatrie, o stavu financování a organizování léčby psychických obtíží, jež jsou - zcela nepřekvapivě - na vzestupu. Mudrová začala svůj proslov slovy: „Jsem z generace, které se do těla zařezávají krize přehlížené desítky let“. Řekla, že „data hovoří jasně o tom, že [problém duševního zdraví] začne brzy hořet“, zejména v souvislosti s narůstajícími obtížemi mladých. Zmínila finanční nedostupnost psychoterapeutické péče a decimaci zaměstnanců ministerstva zdravotnictví věnujících se psychiatrické péči (z počtu 30 na 3). Sdělila dále:
Dřív říkali, ať chodíme sázet stromy. Co nám poradí teď? Ať si zařízení s odpovídající péči postavíme sami? Ať poprosíme dobré pány podnikatele, aby nám postavili soukromá zdravotnická zařízení, na které následně nebudeme mít peníze? Dřív jste nás ignorovali, pak zašlapávali do země, teď na nás házíte hlínu. A tak nám dnes jde o život. Doslova. Když ne nám, tak našim blízkým, jejichž každodenní bolesti můžeme často jen zoufale přihlížet.
Promluvil ještě jeden zástupce středoškoláků, Rufus Kovtun. Hovořil o tom, že „vláda neškrtá budoucnost jen jednotlivcům. Škrtá budoucnost našemu protředí, naší přírodě a škrtá budoucnost našemu demokratickému působení“.
Vedle dalších řečníků, jejichž jména lze nalézt na FB stránkách akce, promluvili na konec zástupci zástupci Fridays for Future a pozoruhodného klimatického hnutí (nejen) mladých, Lukáš Skála a Klára Bělíčková.
Závěrečný činel před Rudolfinem
Stihl jsem v průběhu demonstrace na Náměstí Jana Palacha před Rudolfinem ještě ke všem čertům poslat jakousi kolemjdoucí pražskou paničku, jež mi sdělovala, jak je „ta svoboda za ODS mnohem větší než za minulého režimu“ a opracována tupými nástroji pravicové propagandy sugerovala, jestli teda chci toho Babiše (jehož vláda korigovaná ČSSD byla rozhodně lepší pro neprivilegované obyvatelstvo nežli současná oligarchická vláda).
Přečetlo se ještě společné prohlášení pořadatelů, z něhož jsem sdílel na začátku dva první odstavce tvořící polovinu a nyní cituji zbývající část:
Vláda slibuje reformy, avšak nabízí tupé škrty. Pokud vláda nebude otevírat i tato témata, nechceme s tím mít nic společného. Svou budoucnost totiž vnímáme komplexněji, než jen jako pár škrtů na papíře. Pokud by vláda chtěla být odpovědná, měla by reflektovat sociální situaci mladých lidí a dalších skupin a řešit problémy v komplexnosti a složitosti stávající situace. V podpoře obnovitelných zdrojů, rovnosti příležitostí ke vzdělávání, participaci žen v politice a rovných právech pro všechny nehledě na sexuální orientaci či barvu pleti chceme být aspoň srovnatelní se Švédskem. Zatímco vláda podporuje vinařskou lobby a zatěžuje vyššími daněmi především nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, firmy fosilních oligarchů vykazují rekordní zisky. Chceme být, v zájmu zachování demokratické debaty, kritickým zrcadlem pro současnou vládu. Protože pokud demokracie na vládnoucím břehu nemá protibřeh, mohou se vlny nejistoty a nespokojenosti přelít do jiné řeky v podobě oligarchie, populismu a fašismu. Proto jsme se, jako studenti a studentky, rozhodli vyjít do ulic a ukázat, že budoucnost se nedá škrtnout. Nepřijdeme si vyslyšeni. Rozhodli jsme se společně udělat akci, která propojuje jednotlivce, jednotlivkyně, spolky, organizace, hnutí, která se nemusí na mnoha věcech shodnout, ale všem jde o jednu věc - o důstojnou budoucnost. Budeme společně tvořit širší studentskou platformu a tuto myšlenku více rozvíjet. Přidejte se k nám.
S tímto základem už se dá vědomě hýbat životem české společnosti k lepšímu. Nemyslíte?
Jen je potřeba zvednout tu zadnici.
