Článek
Jaké perspektivy mají podle vás dnešní mladí lidé pod 25 let?
K zodpovězení té otázky musíme samozřejmě být schopni správně, respektive realisticky popsat současnou společnost a její tendence vývoje do dneška a do budoucna. Členové takzvaného Zpravodaje jaderných vědců vydali na rok 2023 svou analýzu světových krizí a hrozeb. Od roku 1947 uveřejňují podrobnější analýzy, které potom shrnují pomocí „hodin posledního soudu“. Ty byly pro letošek nastaveny na „90 vteřin do půlnoci“ (tedy do fatálního vyostření globálních krizí představovaného mj. jadernou válkou), zatím nejblíže v dějinách.
O závěry této skupiny vědců se opírám ve svém obsáhlejším textu o vyostřování světových krizí. Vedle toho cituji „Zprávu o světových rizicích“ vydávanou mj. Univerzitou Spojených národů v německém Bonnu, světová ekonomická měření, statistiky vývoje výroby a šíření zbraní a závěry mnohačlenných panelů klimatických vědců včetně Světové meteorologické organizace.
Nárůst depresí a sebevražd v Česku
Ideologům radostné přítomnosti a budoucnosti se nehodí do krámu tu a tam se objevující údaje o tom, jaké dopady má náš svět na psychiku lidí. Národní ústav duševního zdraví ve své zprávě mluví o obrovském rozšíření depresivních a úzkostných stavů mezi mladými. Šíří se ale stavy deprese a zoufalství, stejně jako počet pokusů o sebevraždu, také mezi seniory. Stejně tak narostl počet pokusů sebevraždy končících smrtí.
Z toho a z dalšího bychom mohli vyvozovat, že nežijeme v nijak šťastné době. Avšak co budoucnost? Porazíme Putina a pak už to bude všechno dobré?
Čeští ideologové a propagandisté „profesionálnějšího“ ukotvení i amatéři mezi „slušnými a spolehlivými občany“ se samozřejmě snaží líčit budoucnost optimisticky. Ale existují k tomu ověřitelné objektivní důvody? Samozřejmě by bylo nemocné nepřát si do budoucna (pro sebe i pro ostatní) něco lepšího. Ale zbožná přání nestačí.
Neváhejte mě vyvést z omylu!
Anebo nás přece jenom čekají lepší časy - a ne naopak šíření válečných konfliktů, zostření sociálních rozdílů a brutálních prostředků k jejich zdánlivému zahlazování, masové migrační úprky v důsledku zmíněného a před dopady klimatické krize? (Anebo čekají alespoň někoho? Kolik procent obyvatelstva?)
Nejsem zdaleka sám, kdo současné tendence protažené do budoucna vidí jako fatální. A se současným způsobem řízení a správy našich společností nelze myslím nacházet optimismus ani v technologickém pokroku v podobě automatizace atd.
Ale - velmi prosím! - klidně mi namítejte, co by šlo postavit proti tomu.
Nedělejte ale prosím, že tu již nyní tyto hluboké krize ve svých různě pokročilých fázích nejsou. Vypadali byste potom před myslícími a trochu spravedlivými lidmi jako nepoctiví hlupáci či zbabělci. Je totiž možné doložit, jaký je skutečný stav a jeho dosavadní tendence. A právě o to mi jde.
