Hlavní obsah
Názory a úvahy

Nic nebude jen tak dobré. Svět zaniká. Smrt lidstva se přibližuje

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Foto: tagesschau.de

Reprodukce závěrů „Zprávy o světových rizicích“ v německém médiu

14. 8. 16:54

Klimatická krize, zbrojení, oligarchická koncentrace majetku. Při pokračování současných tendencí vývoje se bez přehánění přibližujeme na dosah finálním katastrofám. Kterým pochopitelně lidé budou padat za oběť postupně.

Článek

Klimatická krize, nahromadění vojenských konfliktů se zvýšenou hrozbou jaderné války, oligarchická koncentrace bohatství na úkor ostatních a z toho plynoucí konflikty i tendence k obraně oligarchického majetku za každou cenu.

Vůbec mluvit o těchto věcech je těžké. A to nejen z psychologických důvodů, ale klíčově z důvodu záměrného upozaďování těchto narůstajících krizí mocnými. Když se podíváte, kdo vlastní média, různé „think tanky“, vodí si politické strany a pseudoaktivistická hnutí a promyslíte, jaký je mocenský zájem těchto lidí, dostanete vysvětlení, proč se některé nejzásadnější otázky - a obsáhlá pravdivá data - dostávají tak obtížně do veřejného prostoru u nás i jinde.

V tomto textu poctivě probereme všechny jmenované fatální krize, podložíme je co nejrelevantnějšími daty - a pokusíme se formulovat východiska, pokud lze nějaká ještě nalézt.

Hlavně diskrétně neříkat celou pravdu

Český mediální prostor je z drtivé většiny vlastněn oligarchy, z nichž velká část měla či nadále má majetky spojené i s odvětvími, která významně znečišťují životní prostředí a přispívají ke globálním změnám klimatu (řada z těchto oligarchů také kombinuje „špinavé“ a „čisté“ zdroje a honosí se pochopitelně těmi „čistými“).

Z nedávné doby najdeme v časopisu Respekt vlastněném oligarchou Bakalou, jehož majetek a média hrají významnou mocenskou roli v našem státě, půhodinový „podcast“, reportáž a rozhovor, který důrazně doporučuji si poslechnout.

Je zde totiž v kostce demonstrováno to „nejlepší“, co může člověk dostat od oligarchicky vlastněných médií a jejich poslušných novinářů. Jestliže jiná oligarchická média jako Echo24 vybudované z peněz zbrojního oligarchy Ovčařího a nyní vlastněné oligarchou Španělem bez ověřování faktů a souvislostí klidně publikuje článek prohlašující, že změny klimatu jsou výmysl, takový Reflex a další média oligarchy Křetínského publikuje například reklamní rozhovor s Alexandrem Vondrou z ODS na obálce nazvaný výstražně „Zelená bída“, média oligarchy Lukačoviče nechávají nadále své demagogie hlásat ultrapravicovému Alexandru Tomskému, média oligarchy Babiše vždy mají po ruce konzervativní propagandisty typu I. Léka, tak média oligarchy Bakaly se vyznačují o malinko větší „otevřeností“. Vedle taktických rozhodnutí, jak se marketingově přizpůsobit mládeži znepokojené klimatickou krizí, zde roli může hrát proměna struktury Bakalova majetku, kdy se zbavil některých akvizicí ve fosilním průmyslu a jeho podřízení tedy mohou otevřeněji psát o dopadech lidské činnosti na změny klimatu. (Jako u jiných zástupců vlastnické třídy také jednoduše mohou sehrávat roli dlouhodobější úvahy než u nějakých Křetínských či Babišů, protože na spálené či zatopené planetě v celospolečenské krizi může být ohrožen byznys.)

Takže co se Štěpána Sedláčka - který byl dříve v tzv. veřejnoprávních médiích a nyní působí pod oligarchou Bakalou - a od jeho hostů dozvíme? Podcast je vztažen k obálce Respektu z nedávné doby odkazující k článku s titulkem: „Půjde tady žít, mami?“. Jeho autorem je jeden z redaktorů Bakalova Respektu, Petr Horký, který je také v podcastu hlavním hostem.

Na věc se jde přes děti. Takže dobrá první polovina půlhodinového pořadu je vyplněna Sedláčkovými a Horkého vývody (jaké by jistě nikoho nenapadly), že není dobré nezletilé děti vystrašit k smrti a naopak je vhodné nastínit jim i nějaká řešení a východiska. Slyšíme tedy o třídění odpadu, kratším sprchování, nejezení masa. Zvukově citováni jsou (v anglickém originálu) „klimapsychologové“ a dotazováni i ti čeští, kteří v souladu s módními trendy mluví o „vytvoření příběhu“. Kolem poloviny podcastu se hlavní aktéři konečně trochu otevřeněji rozhovoří o skutečném stavu tak, jak by si o něm mohli promluvit dospělí bez přítomnosti dětí.

Horký Sedláčkovi sdělí, že téma potenciálně fatálních klimatických katastrof „nepřináší body“ a oba, když se zamýšlejí, co odpovědí v budoucnu na kritickou otázku potomků, co udělali k odvrácení těchto katastrof, se shodnou, že například „mohli opustit svou práci a stát se aktivisty“. Horký dále začíná přiznávat, co je zjevné - čímž si mimochodem ostře protiřečí oproti svým doporučením „dětem“. Zmiňuje, že při znečišťování a změnách klimatu hraje rozhodující úlohu „30 velkých firem“ a že „spíše než omezit spotřebu masa by pomohlo tlačit na politiky“ a tedy uchopovat věc u kořene. Zmíní také, že přes svou malou rozlohu je Česká republika „jedním z nějvětších zněčišťovatelů v přepočtu na obyvatele“ (což je pravda: srov. zde).

Množství zásadních dat namísto novinářských kliček

Můžeme nechat různé Sedláčky, Horké aj., aby řešili svou prapodivnou úlohu v oligarchických médiích, a pojďme shromáždit ty opravdu podstatné údaje a podklady komplexně popisující reálný stav.

Na konci července si lidé nikoli v českých médiích mohli přečíst o výzvě necelé stovky vědců především z Itálie adresované italským médiím, aby lépe vysvětlovala klimatické změny. Krátkodobé a aktuální projevy jako extrémní vedra, požáry, nové povětrnostní jevy jsou k tomu jistě dobrou příležitostí. Co je ale klíčové a co zdůrazňují i autoři vědecké výzvy, zásadní je snažit se pochopit systémové souvislosti a dlouhodobější tendence.

Přes hrubě nedostatečnou informovanost v Česku se například na českojazyčné Wikipedii najdou velmi dobře odzdrojované popisy vědeckých dat i mocenských bojů spojených s klimatickými změnami. Citujme celou delší pasáž, k níž si čtenáři mohou pročíst na stránce Wikipedie i přidružené odkazy:

Podobně jako dříve v případě tabákového průmyslu, je hlavní strategií těchto skupin vyrábět pochybnosti o vědeckých údajích a výsledcích.[361][362] Mnozí z těch, kteří popírají, odmítají nebo mají neopodstatněné pochybnosti o vědeckém konsensu ohledně antropogenní změny klimatu, jsou označováni jako „skeptici ohledně změny klimatu“, což je podle jiných vědců nesprávné označení.[361][363] Existují různé varianty popírání změny klimatu: někteří popírají, že k oteplování vůbec dochází, někteří oteplování připouštějí, ale přisuzují ho přírodním vlivům, a někteří minimalizují negativní dopady změny klimatu.[361] Vyrábění nejistoty ohledně vědeckých poznatků se později vyvinulo ve vykonstruovanou kontroverzi: vytváření přesvědčení, že ve vědecké komunitě panuje značná nejistota ohledně změny klimatu, aby se oddálily politické změny.[364] Strategie na podporu těchto myšlenek zahrnují kritiku vědeckých institucí[365] a zpochybňování motivů jednotlivých vědců.[361] Tzv. komnata ozvěn blogů a médií popírajících klima dále podnítila prostředí nepochopení změny klimatu.[366]

Spolu se změřenými údaji a kvalifikovanými odhady vývoje jsou publikovány informace o aktuálních a odhadovaných budoucích dopadech: neobyvatelnost dalších a dalších částí zeměkoule kvůli stoupající hladině oceánů, suchům, různým změnám biosféry atd. - v souvislosti s narůstajícími průměrnými teplotami a jinými faktory - bude mít a již má samozřejmě podstatné společenské dopady. Zde si i vědecky nezkušení lidé mohou domyslet následky jako války o omezující se zdroje pitné vody, půdy, obyvatelnějších částí Země. Nepokoje v důsledku hladu, masivních migračních přesunů, ultrakonzervativní a fašistický obrat světových elit vůči tlakům podřízeného obyvatelstva na změnu atd.

Myslím, že výše je poskytnut již dostatek zdrojů a rozcestníků poznatků odrážejících realitu klimatických změn, nyní se pojďme přesunout k dalším oblastem krizí, přičemž klimatických otázek se ještě dotkneme při závěrečné rekapitulaci.

Jak bude vlastnická třída hájit svůj nahromaděný majetek

Toto je naznačováno již svrchu. Způsob informování o reálném stavu je podmíněn oligarchickým vlastnictvím a vlivem v našich médiích. Vedle výše zmíněných vlastníků rozebírám v jiných textech dále například vlastnictví „média demokratů“, Forum24, mocenské souvislosti vlastníků Deníku N, dále Parlamentních listů aj.

Je vždy dobré se na dotyčné vlastníky podívat například do typu databází jako je Hlídač státu, dostat základní informaci o jejich majetku a vlastněných firmách například i na Forbesu, další rotříštěné informace si vyhledat z různých zdrojů (o což se opakovaně snažím ve svých článcích). A vypátrat i přes různé nastrčené firmy a jména skutečné vlastnictví a mocenské propojení - což může být krkolomné, ale existují určité kritické nástroje.

Když si uvědomíte astronomické rozdíly v bohatství této vlastnické třídy u nás i jinde - kdy např. 1 % nejbohatších vlastní drtivou většinu světového bohatství a koncentrace od 70. let minulého století stále roste - můžete pochopit nejen současnou moc a chování těchto vlastníků s jejich „servisními“ skupinami mezi politiky, novináři, bankéři, advokáty atd., ale je také možné na základě historických paralel odhadovat vývoj politiky preferované těmito rozhodujícími vládci našich společností.

Obsáhlá data v češtině i v jiných jazycích vypovídají o zvyšování rozdílu mezi chudými a bohatými, stagnaci příjmů velkých částí obyvatelstva a neustálém zvyšování bohatství kapitalisticko-rentiérské třídy a pomocných vrstev (pro vysvětlení pojmů a historických souvislostí např. zde).

Takováto koncentrace bohatství vede - k opět zcela podložitelné - degradaci formálně demokratických prvků a opanování politické, ale i právní, vzdělávací, kulturní atd. sféry vlivnou oligarchií a jejími poslušnými vykonavateli. Je doloženo, že v minulosti bylo hnutí italského fašismu a německého nacismu využito jako utužení dominance vlastnické třídy, potlačení odpozice ze strany demokratické i nedemokratické levice, odborů, socializačních a rovnostářských snah. Když se podíváme dnes (respektive včera a zítra) do USA, vidíme nejhrubší demagogii ze strany Republikánské strany a celkovou korporátní zkorumpovanost i u Demokratické strany. V Itálii vidíme u vlády stranu, která se hlásí k (neo)fašistickému odkazu. O „nebezpečích klimaalarmismu“ a „úspěších Trumpovy konzervativní agendy“ čteme koneckonců i u našeho premiéra vlády „demokratů“, Petra Fialy.

Válka s jadernou třešničkou na dortu

To je další podstatný zdroj fatálních krizí, který zmiňujeme hned pod nadpisem. Redakce Zpravodaje jaderných vědců publikuje od roku 1947 rovněž své vyhodnocení světových rizik, jaká jsou odkazována výše. V tomto případě s názvem Hodiny posledního soudu, kdy metafora s ručičkami hodin a půlnocí jako fatální světovou katastrofou popisuje úroveň rizika, že dojde ke globální atomové válce a úplnému či bezmála úplnému vyvraždění lidstva a zničení podmínek pro přežití. Hodiny jsou nyní nejblíže půlnoci v dějinách.

Tato situace opět nepadá z nebe. Výrobci zbraní jsou velmi mocnou vlivovou skupinou u nás i v jiných zemích (jak např. popisuje tento velmi dobře zpracovaný dokument v angličtině). Na prodeji zbraní i válečných konfliktech určití lidé vydělávají velmi tučné peníze. Pokračování různých válečných konfliktů, jednání o postupném odzbrojení, regulacích vojenské techniky, do toho všeho vstupuje zájem mocných vlastníků a vykonavatelů jejich zájmů mezi politiky, novináři, mediálními „experty“ atd.

Již dějiny tzv. studené války jsou plné nehod, které dělily lidstvo doslova na sekundy od jaderné války a jejichž opakovaný výskyt je při masivním zbrojním arzenálu takřka zákonitý. V Česku byla od kriminální ruské invaze na Ukrajinu vytvořena fatální tendence očerňovat jakékoli snahy o zastavení válčení a dokonce oslavovat zbrojní průmysl jako ekonomického tahouna. V plánovacích centrech jaderných velmocí snad disponují lepšími mozky než čeští politici a novináři, ale je zde zmíněné a velmi reálné riziko nehod (zde popsiované ve Zpravodaji jaderných vědců) a také děsivě nenízká pravděpodobnost vědomého započetí jaderného konfliktu.

Co s tím vším dohromady

Pokud se nechceme pod tíhou realistických prognóz a současných tendencí zcela složit, nepochybně je třeba si zvolit nějakou strategii jednání.

Některá východiska jsou výše alespoň naznačena, krizové sféry jsou částečně odlišné a oddělené a proto vyžadují specifický přístup, částečně ale mají některé společné jmenovatele.

Maličký kousek řešení navrhují i výše zmínění podřízení pana oligarchy: „tlačit na politiky, chodit na demonstrace“. Ale můžeme přeci také dokládat, jak jsou účastníci různých protestů propagandistickým aparátem očerňováni a jak vládnoucí třída i její podržtaškové odolávají „tlaku“ a naopak ho s úspěchem uplatňují proti poddanému obyvatelstvu. Nastiňme účinnější řešení nejdříve obecně a abstraktně: do pozice dostatečné moci a vlivu se musejí dostat lidé, kteří budou cíleně a rozhodně jednat proti zmíněným fatálním tendencím. Musí být také vytvořena dostatečná kontrola, že tito lidé vykonávají to, k čemu se zavázali, což se neobejde bez tlaku na transparenci a realistické informování takříkajíc o celé pravdě.

S tím souvisí nebezpečí „kontaminace“ těchto řízených snah nejobyčejnějšími profitérskými zájmy. Již dnes jsme z té strany moci, která např. globální změny klimatu přímo nepopírá, ujišťováni, že různé „zelené transformace“, snižování emisí atd. vyřeší trh. K tomu nemáme žádné podstatné důkazy. Jedná se prostě o zájem vlastníků na zisku a tomuto zájmu jde dopředu na ruku nejeden konzervativní či „středový“ ideolog - jako například například autor knihy „Klima je příležitost“, Petr Daniš, který je přizván výše zmiňovanými podřízenými oligarchy Bakaly.

Nyní tedy z popisů již jasně vyplývá, že je nutné přestat spoléhat v dobrotu a „moudrost“ současné konzervativní moci, ale noapk její mocenské pozice atakovat a vyvářet nový systém kontroly nad lokálním i světovým děním. Zde samozřejmě vzniká tisíc a jeden spor, nutnost kompromisů, ale předběžně lze říci, že je rozhodně nutné co nejsilnější mírové a ekologické hnutí. A zároveň přerozdělovací a rovnostářské tendence politiky, kultury, práva.

Nikoli nepodstatnou roli mohou sehrát i státní akce tak malé země jako je Česko: vedle překvapivě silného „nebezpečí dobrého příkladu“ při realizaci skutečně účinných a prospěšných opatření má stát jakousi „zesilovací roli“ - takže pokud budou významné ekologické, mírové a sociální snahy zaštítěny jedním z necelých dvou stovek států světa, není už to takové „plivnutí do moře“.

Netřeba zdůrazňovat, že by to znamenalo v některých ohledech obrat až o 180° oproti současnému mizernému stavu. Svou roli mohou sehrát i různí prostředně postavení pomocníci fatálně škodlivé moci, jako jsou výše zmiňovaní Sedláček s Horkým. Je také na nich, jak se rozhodnou.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz