Článek
Dovolte mi nejdříve se chvíli vyžít v mé filosofické perverzi.
Adekvátní poznání o světě se jistě dá ověřovat praxí. Různí lidé se jistě liší měrou svého poznání o světě. Absolutní limit pro poznání jistě tvoří sofistikovanost lidských mozků. Již dávno byly stvořeny stroje, které lidský mozek v mnoha ohledech předčí.
To zatím stačí.
Krásné symbolické akty
Když jezdím tramvají přes náměstí Kinských u Švandova divadla, kladu si otázku, koho napadlo namalovat na tank symbolicky mizející v zemi ukrajinskou vlajku. Myslel to někdo dobře, nebo špatně?
Doporučila, či zadržela by umělá inteligence takovýto „krásný symbolický akt“? Kus práce při odhalování extrémní stupidity válečné propagandy, kdy jedni hecují, když druzí jdou na smrt z pochybných příčin, odvedl Jaroslav Hašek. Tank na náměstí Kinských byl, jak známo, zkraje 90. let přemalován Davidem Černým narůžovo. David Černý je, jak známo, hrdě komerčním kontraktorem pravicové moci, který opatřoval potom svůj tank různými vztyčenými prostředníky proti Klausovi, na něhož téměř všichni v 90. letech přísahali - a pokud ne, tak měli a mají stejnou ekonomickou a sociální politiku.
Pravicoví svazáci a politrukové různých šarží kombinují nevraživost vůči Klausovi například s panegyriky Ronalda Reagana. Amerika je dobro a Sovětský svaz zlo, kdybyste náhodou pochybovali (a Rusko je potom úplně stejné jako Sovětský svaz, protože je také zlo). Hloupost a pokrytectví ale občas zajdou tak daleko, že už fandí jenom ti intenzivně placení a intezivně primitivní. Proto by současné moci - samozřejmě s jejím vrcholem u oligarchické třídy vlastníků - mohla umělá inteligence pomoci blbost správně kalibrovat a diverzifikovat.
Český sysel v kolečku pro křečka
Když současný hollywoodský prezident ČR v roce 1987 vstupoval z karierních důvodů do KSČ, vepsal si do životopisu: „Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu, právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoliv jiného a také trvalejší. Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mne v názoru pouze utvrdil.“
Ale dneska se přeci už může říkat pravda. Ale nemusí. Pan Pavel - vytvořený pro hloupější publikum „omlazenou“ částí české oligarchie - všem s vážnou tváří poslouchajícím vysvětlil, že „Rusko se od roku 1968 nezměnilo“. Do projevu mu však zároveň napsali, že „není dobré černobílé vidění světa“.
To už je lepší. Tady je indoktrinace poddaných diverzifikována, jak o tom píšeme výše. Ale křiklavý rozpor je až příliš snadno vidět v rámci jediného textu, respektive projevu. Chtělo by to dosáhnout podobného rozrůznění jako například v knižní nabídce Amazonu, kdy každý uživatel vidí něco jiného podle svých preferencí, předsudků a bubliny. Nefungují tak už trochu česká oligarchická média, reklamní kampaň pro současnou vládu i pana prezidenta? Ten na jednu stranu čte Konzervativní noviny, kam píše obdivovatel neofašistů Alexandr Tomský, na druhou stranu se staví za „toleranci“ (chápete alespoň trochu, jaká je jeho úloha?).
Jak ví správně disciplinovaný český poddaný, všichni oligarchové a velcí určující vlastníci jsou nyní „demokraté“ - možná kromě jednoho. A tak zmíněný fašizující Alexandr Tomský píše do médií oligarchy Lukačoviče například vedle ruského rodáka Mitrofanova, který vám vysvětlí, že v podstatě všichni Rusové jsou vždy, v roce 1968 či dnes, stejní. Pokud se tedy nejedná o drancující oligarchy z 90. let a jejich zpitého patrona.
Jak indoktrinují jinde
K pochopení, o co jde v našem směšném veřejném éteru, snad výše naznačené skutečnosti stačí. (Akorát můžeme doplnit, že přežívání lží a stupidity od „celebrit“ české ideologie napomáhají „pokorní“ a „středoví“ tichošlápkové v prostředním postavení, kteří se tomu veřejně nevysmějí.)
Leč Česko je (naštěstí) nepříliš významná země velká jako leckteré čínské město. Právě v Číně s jejím dosud nejdynamičtěji rostoucím kapitalismem se silným státním sektorem pod kontrolou lokálně diverzifikované diktátorské strany, jež si říká „komunistická“, berou indoktrinaci poddaných - jakou celou nahromaděnou zkušenost dvou století západního kapitalismu - vědecky.
Studie akademiků ze sin-ťiangské (ujgurská oblast) univerzity se zabývá „možnostmi využití umělé inteligence pro formulování ideologických a politických perspektiv při vzdělávání“. Vyměňte pár slov a chytře či módně znějící obraty oblbnou třeba i některé ministry školství a jejich voliče. Vrchní vládci Číny si přejí velmi podobné věci jako vrchní vládci USA, Ukrajiny, Ruska nebo Česka: „Dokud veřejnost zůstává pasivní a poslušná, určují politiku do velké míry ekonomické elity a organizované skupiny zastupující byznysové zájmy s minimálním ohledem na postoje veřejnosti a její bezpečí“ (Noam Chomsky).
Od stejného autora množství knih o americkém pseudodemokratickém oligarchickém systému ocitujme ještě:
Veřejnost má sehrávat roli pozorovatelů, nikoli zúčastněných. Konzumentů ideologie i jejích produktů. Eduardo Galeano napsal, že „většina se musí spokojit s fikcemi, fantaziemi. Chudým se prodá iluze bohatství, utlačovaným iluze svobody, poraženým iluze vítězství a slabým iluze síly“.
Řadu lidí v Česku, kteří už mají notně „holou zadnici“ a jimž teče do bot, se stále daří získavat pro fandění „válce za naše hodnoty“ či „vládě demokratů“, ačkoli nedostatečně bohatí pěšáci dopadnou tak jako vždy. Několik málo jednotlivců se vyšvihne. Pro to poskytuje model současný filmový prezident: bohatí si vás mohou vytipovat k vlastním účelům.
K pochopení, o co jde Fialovi i Orbánovi, Putinovi i Macronovi, Brežněvovi i Nixonovi ještě jeden Chomského citát (odtud):
Studenoválečná ideologie a představa mezinárodního komunistického spiknutí fungují podstatným způsobem jako propagandistický prostředek k mobilizaci podpory obyvatelstva pro imperialismus v daný historický moment. Vlastně jsem názoru, že toto je nejspíše hlavní funkcí „Studené války“: ta je užitečným nástrojem správců americké společnosti a jejich protějšků v Sovětském svazu, jak ovládat vlastní obyvatelstvo a to či ono impérium.
Ale vždyť oni jsou (vždycky) horší!
V případě například porovnávání amerických a ruských invazí od počátku 20. století to neplatí. Zanedlouho si budeme připomínat výročí 11. září. Dvaadvacáté - a padesáté.
Život v „totalitním režimu“ v Československu byl dalece snazší než za Pinochetovy dikatury - již patří k „dobrému tónu“ českých antikomunistů a pravičáků buďto přímo chválit, či omlouvat. Pokud nám skutečně začne jít o demokracii a rovnost, různé potentátské figurky nám začnou připadat směšné.
K tomu je však potřeba trochu rozumu a přemýšlení. Jinak se stáváme přesně tím, co je naznačeno v citátech výše: tupými sportovními fanoušky toho, či onoho týmu. Když už je dnes u nás tak populární mluvit o „dezinformacích“, můžete si přečíst o jejich tradici - v USA. Běžná propaganda pro nadvládu v té či oné společnosti samozřejmě dělá chyby, kterých mohou poddaní a rovnostáři využít. Pokud například poukážete na masivní byznysové a státní dezinformace v našich společnostech, tak vždy vyletí nějaký „demokratický“ politruk z krabičky, křiče: „Vždyť oni to dělaj taky.“ Na to se potom hodí namítnout - kromě etických základů -, že přeci jeden z nejhorších myšlenkových přečinů má nyní být „whataboutismus“. Rozehrát jeden trik a jednu část mocipánů a paní s jejich poskoky proti druhé části.
Od oligarchického vrcholu a jeho odstupňovaných podržtašků naší pseudodemokracie ale snahy o rozdělování a dostávání pod tlak zatím mají mnohem organizovanější podobu. Opatření současné vlády, tzv. „reformy“, jsou nyní přeci poddanému obyvatelstvu v médiích předkládány jako „demokratické“ dilema: které z očí chceš vypíchnout? (Tj. např.: chceš radši, abychom ti zprivatizovali zdravotnictví, nebo důchody?) A v mnohých odvětvích je už pro kontrolu a krocení obyvatestva dávno nasazována pokročilá technika. Kdo ví, možná ji nasadí i při letošní sebeoslavě současné moci za pomoci placených i neplacených poskoků o 17. listopadu, jak jsem již ironicky navrhoval loni. Ti nahoře mají proti těm dole - i ve „středu“ - mocné zbraně. Ale stále občas dělají chyby.
