Článek
V minulosti placený vlastníky Ulož.to, nyní financovaný vedle příspěvků čtenářů také oligarchy z „Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky“. Což je ta stejná síť oligarchických vlastníků, která platí pravicovou mediální propagandu ve svůj prospěch, vládní i některé „opoziční“ strany a např. také prezidentského maskota.
Alarm funguje necelých dvanáct let a jeho zakladatelé vytvářeli dojem, že patří k levicovému hnutí vzešlému mj. z protestů proti vládě Petra Nečase, která byla nejen dle slov samotného expremiéra (mírnější) obdobou současné vlády oligarchie a bohatých.
Vývoj Alarmu a jeho vliv na „progresivní“ politiku
Čtenáři mohou zalovit archivem Alarmu v době, než se šéfredaktorem stal Jan Bělíček, o němž ještě bude řeč, přičemž najdou velice zajímavé články o realitě „evropských hodnot“ z roku 2015, o likvidaci britského socialisty Corbyna (který se nyní vrací s novou stranou) na základě vykonstruovaných obvinění z „antisemitismu“ nebo třeba překlad článku o tom, jakou funkci plní francouzský „demokrat“ Macron.
V novějším období se - po docela dlouhém otálení - začaly objevovat články částečně odhalující realitu genocidy Palestinců (avšak např. bez rozborů souvislostí českého a izraelského zbrojního průmyslu a celé husté sítě vztahů). Jinak lze konstatovat naprostou absenci rozboru příčin a průběhu obrovitých válečných jatek na Ukrajině, rozhodnutí západního imperialistického bloku, v němž je ČR zvláště horlivým vazalem, včetně role masivně bohatnoucí a politicky sílící zbrojní oligarchie. Dokonce zde najdeme přitakávání propagandě o „nutnosti zbrojení“ a částečné fandění postoji českého establišmentu ohledně „boje do posledního Ukrajince“ (např. skrze některé popletené „anarchisty“). Rozbory moci a zájmu Fialovy nejdříve pěti- a později čtyřkoaliční vlády jsou naprosto neadekvátní brutalitě třídního boje shora, který „demokraté“ vedou. Že by to nějak souviselo s financováním Alarmu?
Pan Bělíček a jeho parta chce vlastně co?
Šéfredaktor média, které se označuje za „progresivní“ a rádo se tváří, že patří k „levicové opozici“ vůči pravicové nadvládě, nedávno vystoupil u placených propagandistů pravicové moci z Milionu chvilek pro demokracii, aby se pokusil hovořit o tom, „proč potřebujeme levici“.
Ještě nedávněji sepsal v rámci předvolebního času text o tom, že „liberální pravičáci ignorují rady liberálních levičáků“, a v souvislosti s Fialovou vládou oligarchie a bohatých mluví o „chybách“ (a nikoli o vědomém třídním boji proti většině obyvatelstva). V polovině léta píše o tom, že „Spoluprací se Stačilo! posílila sociální demokracie autoritářský blok Andreje Babiše“ (na Fialovu vládu z nějakého důvodu nikdy označení „autoritářská“ neaplikuje). Předkládá také jakýsi rozhovor s „expertem a bezpečnostním analytikem“ Smetanou, který formálně předsedá prapodivnému „Pražskému institutu pro výzkum míru“, jenž zahrnuje například pro-izraelskou propagandistku Irenu Kalhousovou a jeho zástupci jsou používáni ve „veřejnoprávních“ médiích k potvrzení politiky vlády a západního imperialistického bloku.
Nejnověji zkouší pan Bělíček „prozkoumat“, zda „se změnila více Evropská unie, nebo Lubomír Zaorálek“. Úvodní otázku přebírá od dalšího „bezpečnostního analytika“, Jakuba Eberleho. Na otázku neodpovídá, zato formuluje:
Je šokující, jak rychle se nám česká politická scéna mění před očima. Je velmi pravděpodobné, že nám blízká budoucnost přinese opravdu nečekané a dříve nemyslitelné věci. I tento vývoj nám ukazuje, že normalizační intelektuální sediment z naší společnosti nikam nezmizel a že v nějaké podobě stále přežívá.
K tomu ještě dodává, že „ve výrocích čelních představitelů Stačilo! můžeme vidět, že intelektuální a hodnotový odkaz tuhé normalizace z české společnosti nikam nezmizel“. Prapodivně je to celé propleteno plamenným odsouzením zase jednoho nezajímavého románového autora rozebíraného v Alarmu, který překroutil události tzv. Pražského jara a invaze států Varšavské smlouvy (z čehož Bělíček vytvořil ještě jeden článek).
Bělíček se staví jako zklamaný volič sociální demokracie (prý mj. kvůli Lubomíru Zaorálkovi) a kromě jeho textů si čtenáři mohou přečíst články jiných autorů Alarmu (např. Pavla Šplíchala) rovněž útočících na Stačilo! (bez rozboru programu a opakovaných politických vyjádření Maláčové, Prokopa, Prokšanové, Zaorálka a dalších stabilně levicově mluvících zástupců).
Co je Evropská unie a k čemu v současné podobě slouží?
Za pana šéfredaktora Bělíčka se můžeme pokusit nastínit, jak by si lidé mohli udělat jasno o tom, čí zájem hájí Evropská unie a zda je legitimní, když takový Zaorálek takticky připouští referendum o členství v EU - a v imperialistickém a zbrojařském NATO.
Jaká je právě vzdálenost těchto dvou institucí od sebe? Když v době ukrajinského „majdanu“ sdělila zástupkyně amerického imperialismu Victoria Nuland svému kolegovi Pyattovi, koho chce mít v ukrajinské vládě, a dodala silnějšími slovy: „K šípku s EU!“, bylo to zároveň v čase „řecké krize“. Tehdejší krátkodobý řecký ministr financí, marxista a socialista Janis Varufakis, jenž založil pozoruhodné uskupení Diem25, sepsal jednak řadu knih o tom, jak fungovala „evropská demokracie“ v té době. Poté v roce 2019 mluvil o „mizející evropské demokracii“, aby za předsednictví takových es jako Ursula von der Leyen a Kaja Kallas - a při jejich roli v evropském militarismu a podpoře Izraele páchajícího gigantické zločiny proti lidskosti - prohlásil, že „demokracie je v Evropě vyřízena“.
V dnešní době je možné použít šikovné překladače z cizích jazyků a čtenáři tedy mohou porovnávat Varufakisova slova s výroky zástupců EU, s politikou masivního zbrojení, s vykuchaným „Green Dealem“ favorizujícím evropskou oligarchii, s pro-válečným a proti-ruským fanatismem, k němuž se připojuje proti-čínský fanatismus potápějící se lodi západního imperialismu s Evropou v podpalubí (a mnohými dalšími již na dně).
Skutečná levice nemůže patřit do české „slušné společnosti“
Nemá tedy Bělíček a podobní lidé spíše „normalizační hodnoty“ než Zaorálek a Stačilo? Co tím vlastně pan šéfredaktor ve svém výtvoru myslel? Zbabělý konformismus se zrovna danou nadvládou - i když je snadno dokázatelná její odpudivost a prolhanost (tehdy doprovozená mnohem lepšími sociálními výsledky než dnes)?
Nebo tím myslel výmluvu: „Musím nějak živit rodinu“? Nebo snobství a politickou nevzdělanost „opozice“? Možná si toho přitom zas tolik nemyslel. Nálepka „normalizační sediment“ pochází z kolekce osvědčené ideologie českého kapitalistického režimu, antikomunismu, jehož ubohost coby předvolebního nástroje dokáže částečně konstatovat i Bělíčkův kolega Šplíchal.
Myslím, že jádro leží v Bělíčkově zdroji obživy - nyní dotované drobky od vládních oligarchů - a v mentalitě jeho společenské sféry. Lidé jako on možná nedostávají ani polovinu toho, co někteří jiní režimní „influenceři“, ale jejich veřejná existence nejvíce pasuje do očekávání (aspirující) maloburžoazie a „slušné společnosti“, určité „sofistikované“ části takzvané „střední třídy“ (těžko to vše psát bez uvozovek).
Pokud nějaký novinář nebo „šéfredaktor progresivního deníku“ není příliš bystrý a evidentně se příliš nezvdělává, ještě by to šlo zachránit politickou kuráží. Ta však není, protože přeci člověk nemůže přestat patřit do českých „slušných a vzdělaných kruhů“.
Měl by! Poněvadž tyto kruhy českých střednotřídních snobů, moralistů, konformistů z velké části drží pravicovou nadvládu. Občas se přimějí k „soucitu“ - pokud nejde přímo o „dezoláty“. Jinak odkývají a smlčí opravdu leccos.
Pokud ale člověk vykročí z této české „slušné společnosti“ a začne to myslet vážně s levicovou politikou, třídním bojem za proletariát proti buržoazii a se socialismem, tak například přestane na účet chodit oligarchické kapesné, pozvánka k vaření kafe pro Milion chvilek, Respekt nebo „veřejnoprávní média“. A člověk se musí opravdu začít snažit. To najednou trochu přemýšlíte, lámete si hlavu, jak přimět lidi k sabotáži „slušné společnosti“, jak je organizovat v odborech a skutečně opozičních stranách. Najednou vám nestačí moralizování a vaše „slušná a vzdělaná“ parta.
Pan Bělíček má šanci se nechat zaměstnat jako pošlapávaný kus hadru, což je realita drtivé většiny obyvatelstva. Pak možná začne tento režim nenávidět a kritizovat - když už mu nebude lichoceno, že on smí být také jeden z „demokratických novinářů“.
Ještě to může stihnout a jít rozdávat předvolební letáčky Stačilo! Jinde píši, proč by to měl dělat.
